Dlouholetá roztržka mezi věroučně rozdílně orientovanými proudy v Jednotě bratrské, nevelké české protestantské církvi, není uzavřena. Obě strany tvrdí, že jsou součástí miliónové světové Jednoty bratrské, jsou přesvědčeny o tom, že je "ti druzí" poškozují, a neshodují se ani v tom, zda letní synod v USA přinese nějaký výsledek.

Ve sporu nejde jen o teologii, ale i o majetek. "Světové ústředí se snaží, abychom se dohodli, ale vyjednávačům se bohužel zatím nepodařilo dostat nás k jednomu stolu," přiznává kazatel Jiří Polma ze Železného Brodu. Je představitelem Ochranovského seniorátu zřízeného po rozdělení církve v roce 1999 a organizačně přičleněného k Českobratrské církvi evangelické. Doufá v nestranné závěry synodu.

Předseda Úzké rady Jednoty, mladoboleslavský kazatel Jaroslav Pleva, naopak říká, že dvě tyto církve být v ČR nemohou. Popírá, že by "ochranovští" mohli v rámci Jednoty bratrské vytvořit svůj distrikt, a tvrdí, že součástí světové církve nejsou.

"Synod, na němž bude mít tato skupina, která od nás odešla, své zástupce díky podpoře německé Jednoty, nemá pravomoc k řešení situace v ČR," dodal Pleva.

Podle tradičně orientovaných Plevova strana ovládla jejich církev a budovy, vyloučila je a není ochotna k rozhovorům; je podle nich přesvědčena o pravosti svého postoje a víru v Bohem udělovanou duchovní autoritu staví nad tradice. Pleva je naopak nazývá skupinou, která odešla z Jednoty bratrské a která pod názvem Ochranovský seniorát usiluje o získání majetku.

Rada světové církve podle Plevy navrhla, aby "odpůrci" stáhli žaloby, omluvili se a podepsali nájemní smlouvy, což se nestalo. Usnesení bylo přijato loni na Jamajce jako poslední pokus navrhnout řešení, které by skupinu tradičních integrovalo zpět do české Jednoty bratrské.

"Ochranovský seniorát nesplnil zřetelně definované a časově určené podmínky - ukončení ostudných soudních sporů, okupování církevních budov. Protože autorita světové Unitas fratrum, sdružení národních, navzájem rovnoprávných církví, není legislativní, aby bylo ji možné nějak vynutit, ale je pouze v rovině morální, usoudili jsme, že další rozhovory s touto skupinou nemají význam," řekl ČTK Pleva.

Historická reformační církev se v Čechách rozštěpila na aktivní fundamentalisty, blízké nezávislým Křesťanským společenstvím, a na několik set tradičně cítících věřících a kazatelů. Nové vedení pak zrušilo několik tradičních sborů. Postihlo to i třiadevadesátiletého biskupa Adolfa Ulricha.

Podobná situace, charakteristická pro vývoj světového protestantismu, nastala podle Plevy například i v Hondurasu. Také tam stojí nově orientovaná většina proti několika tradičním.

Jednota bratrská se do českých dějin zapsala zejména vydáním Kralické bible a činností Jana Blahoslava a biskupů Jana Augusty a Jana Amose Komenského. Její členové i s Komenským museli za rekatolizace po roce 1620 opustit české země. Místem duchovní obnovy Jednoty, odkud začali německy hovořící křesťané světovou misii, se stal po roce 1720 lužický Ochranov - Herrnhut u českých hranic nedaleko Žitavy.

Církev je známá v cizině jako Moravští bratři. Působí misijně v karibské oblasti, na Aljašce, v Africe i v Asii, jejími členy jsou Evropané i Američané. Jednota bratrská pracuje také mezi Tibeťany, pečuje o domov pro postižené arabské dívky v Ramalláhu u Jeruzaléma a rozvíjí misijní práci mezi Eskymáky na Čukotce.

V současnosti má ve dvou desítkách provincií a více než tisíci sborech téměř milión členů, z nichž asi polovina žije v Tanzanii. Do českých zemí se Jednota bratrská vrátila v roce 1867. Její nynější probuzené sbory, stejně jako tradiční sbory, které našly - přechodně, jak věří - zastřešení u evangelíků, jsou zejména v severovýchodních Čechách.

Plevova Jednota je členem Ekumenické rady církví ČR. V roce 2000 rada jednala o jejím dalším setrvání v tomto svazku, ale členství jí nakonec nepozastavila.