Básník a dramatik Václav Renč patřil k autorům, jejihž jméno mělo být navždy vymazáno z české literatury a z lidské paměti vůbec. V roce 1952 byl odsouzen na 25 let těžkého žaláře v komunistickém kriminále za údajnou špionáž ve prospěch Vatikánu. Kdo je autor známých veršů Popelky nazaretské, které pomáhaly politickým věznům přežít kriminál?

Tento autor několika knih básní, divadelních her, nesčetných překladů i veršů pro děti se narodil 28.listopadu 1911 ve Vodochodech u Roudnice. V roce 1936 ukončil svá studia na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze doktorátem a začal působit jako redaktor Svazu knihkupců a nakladatelů ČSR. Později pracoval v redakci "Rozhledů" a nakladatelství "Novina". Po druhé světové válce působil jako dramaturg v městském olomouckém divadle a v roce 1947 přešel jako šéfrežisér a dramaturg do Mahenovy činohry Státního divadla v Brně.

Zlomovým rokem v Renčově životě i tvorbě byl rok 1948, kdy byl Renč vyloučen "Akčním výborem" z divadla kvůli svému křesťanskému pohledu na svět. To byl začátek pronásledování tohoto autora komunistickým režimem, které vyvrcholilo roku 1952 jeho odsouzením pro domnělou špionáž ve prospěch Vatikánu a USA na 25 let těžkého žaláře ve známém spisovatelském a intelektuálském procesu.

V komunistickém kriminále pak vznikají jeho nejznámější básně včetně Popelky nazaretské, která byla napsána na cigaretové papírky a tajně vynášena ze stalinských lágrů.

Sám Václav Renč o Popelce nazaretské v osobním dopise z roku 1969 napsal:

"Tahle skladba vznikla a slovo od slova byla napsána do paměti před mnoha lety, tam, v naprosté samotě, tj. už ve vyšetřovacích vazbách. Stovky a stovky muklů ji znaly zpaměti buď částečně nebo celou, v nesčetných opisech (všelijak zkomolených) obíhala po světě už dávno předtím, než já jsem se vrátil domů. A tak přemnozí jen čekali na nepravděpodobnou chvíli, kdy snad přece jen knižně vyjde. Vychází tak, jak mi v těch samotkách byla darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku, ani slůvko, třeba by se zdálo (a mě prvnímu), že tu onde by byla na místě menší korektura. Nic na těch okolnostech neromantizuji, je to tak, jak to je, a jsem si vědom celé řady mimořádností, včetně kladného světla útěchy a překonávání a překonávání temnot světlem milosti…" (pozn. redakce: Tato báseň byla po necelém roce od svého vydání v roce 1969 zakázána)

Po svém propuštění z vězení roku 1962 vykonával různé pomocné práce. V roce 1964 se stal dramaturgem operety Divadla Oldřicha Ctibora v Olomouci. Divadlu zůstal s kratšími přestávkami věren až do smrti. Václav Renč umírá v noci na 1. máje 1973 v Brně, kdy jeho divadelní dramata jsou opět na indexu.

Ve své úvodní literární tvorbě byl Václav Renč ovlivněn dílem Otokara Březiny či R.M.Rilkeho. Tento vliv je patrný v Renčových prvotních sbírkách "Jitření" (1933) a "Studánky" (1935). Značnou kritickou odezvu vyvolaly sbírky "Sedmihradská zem" (1937) a "Vinný list"(1938). V pozdějším díle měl na Renčův literární vývoj vliv Franz Kafka a Franz Werfel, jejihž díla překládal do češtiny.

Jako básník nedosáhl Václav Renč takového ohlasu jako Jan Zahradníček či Bohuslav Rejnek. Veřejnost i kritika vždy Renče spíše oceňovala a uznávala jako dramatika. S velkým ohlasem se setkala například dramata jako "Marnotratný syn" (1942) či "Císařův mim"(1944).

Přesto Renčovy básně stojí za povšimnutí. I přes jejich občasnou přímost a strohost skladby veršů jsou plny osobní zkušenosti a životních prožitků.

Renčovo básnické dílo vyšlo v nakladatelství Trinitas.