Zřístupnění vatikánských archivů bude trvat dlouho

Snahou mého článku Mlčení Pia XII. otřáslo Berlínem bylo „pouze“ zprostředkování informace, pokud možno objektivní a ověřené z několika zdrojů, což postrádám velmi často u zpráv ze servisu ČTK. Prošel jsem si tedy zprávy, názory a komentáře několika italských deníků, které se i přes ideovou odlišnost koncepcí novin vzácně shodovaly.

Pomineme-li Il manifesto, tak Corriere della Sera nemůžeme určitě pokládat za tisk Katolické církvi nepřející, spíše naopak. A fakta, která zde byla seřazena pod sebe, včetně dodatečné zprávy o periodizaci zpřístupnění vatikánských archivů (kterou Magazín ChristNet.eu  na rozdíl od agenturních zpráv nezařadil (protože jsme o této zprávě nevíme - pozn. rob)), minimálně dokládají jisté sporné momenty, kolem kterých se odvíjí následná diskuse:

1.    Hlavní příčinou protestu biskupů byl plakát a jeho grafické provedení,  nikoli obsah filmu. To se jak známo často opakuje (vzpomeňme na Lid versus Larry Flynt ) a je to zcela jistě pouze záležitost reklamní strategie (zvláště jedná-li se o premiérové uvedení snímku na světovém festivalu), nikoli autorského záměru režiséra. Je jisté, že takovýto protest biskupů je přesně to, co reklama potřebuje.

2.    Ono „mlčení“ Pia XII. se zdá být přece jen dluhem historiků a to se ukazuje jako problém zvláště v souvislosti s případnou beatifikací papeže. Samotné mlčení zdá se nikdo nepopírá, ale polemizuje se o jeho morální a politické hodnotě.

3.    Práce historiků ani v současnosti není bez problémů. Corriere připomíná, že Vatikánem pověřená historická komise (katolicko – židovská) se v polovině minulého roku rozpadla a jedním z hlavních důvodů bylo to, že nemohla pracovat s materiály z tzv. tajného papežského archivu v období po r. 1922. Další zpráva pak uvádí, že Vatikán ohlásil brzké zpřístupnění tajného archivu až do roku 1958 po dvou etapách, a tím je tedy potvrzen dost tristní výsledek zmíněné komise historiků, od níž prý měl Costa Gavras více čerpat – pokud by však bylo co… Čerpat se dalo zřejmě jen z historických pramenů obecné povahy, a proto zřejmě diskusím stále není konec.

4.    V agenturní zprávě o zpřístupnění celého archivu týkajícího se pontifikátu Pia XI. a Pia XII. ovšem není detail, na který Corriere 16. 2. 2002 v článku Vatikánské archivy, zvolna kupředu k 1939 opět upozorňuje: Aby bylo možné s obsahem archívu historicky pracovat (tedy aby další komise historiků byly úspěšnější a dobraly se nějakých konkrétních výsledků), bude nutné podle sekretáře vatikánského archivu Sergio Pagana  tento archiv nejprve celý „uspořádat“, což podle jeho odhadu zabere 3 až 4 roky.

Autor článku v Corriere Luigi Accatoli tedy počítá, že začne-li ono „uspořádávání“ podle ohlášeného plánu a skončí-li první etapa v roce 2005, pak se historikové přístupu k novým informacím z období 2. světové války (a tedy k meritu věci, k židovské otázce) dočkají pravděpodobně nejdříve v roce 2008 nebo 2009.

„Vatikánský čas je pomalý, i když papež spěchá. Podle oficiálního komuniké svým rozhodnutím zpřístupnit archivy má papež Jan Pavel II. v úmyslu přispět k ukončení nesprávných spekulací. Ale než dojdeme k tomuto ukončení – pokud vůbec nějaké bude - potrvají spekulace ohledně "mlčení Pia XII." -  ještě šest nebo sedm let," uzavírá autor článku v Corriere delle Sera.

Tolik italský tisk, který těžko lze podezírat ze zaujatosti (na rozdíl od českých antiklerikálně zaměřených médií). Závěry nechť si udělá každý sám a ať k tomu využije všech dalších nabízejících se pramenů a literatury, na níž upozorňuje vhodně i autor článku Lukáš Tomko. Na oficiální vyjasnění polemik na základě komplexního historického zkoumání  ale nezbývá než čekat. A filmaře či autory, kteří této doby využijí ať s dobrými či s vypočítavými úmysly k vytvoření vlastního obrazu dané epochy, bych rozhodně nenapadal.