"Čímpak se živíš, hochu?"
"Studuji náboženství."
"A jak chceš vydělat na pořádný barák?"
"Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
"A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten?"
"Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří."
A takhle to jde pořád dokola - mladík pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se odporoučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo.
Ten jí říká:"No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!"
