Nedávná odhalení sexuálních skandálů kněží Spojených států amerických způsobila, že jisté sdělovací prostředky za podpory části světové veřejnosti, začaly hledat spojení mezi těmito smutnými jevy a požadavkem kněžského celibátu, kterému jejich existenci často kladly za vinu. Není to ostatně poprvé, co se o něčem takovém diskutuje. Mnoho lidí, a jsou mezi nimi i věřící, spatřuje v kněžském celibátu naprosto neospravedlnitelný požadavek, který jde proti nejpřirozenějším potřebám lidské existence. Přičítají mu tak vznik rozporuplného životního stylu, který, podle kritiků, na jedné straně pohrdá fyzickými radostmi, a na straně druhé je vyhledává nejrůznějšími postraními cestami vedoucími k hanebným kompromisům, nebo v horším případě, tak jak je tomu v případě pedofílie, k zaprodání se neúnosným zvrácenostem.

Nezamýšlejme se nyní na vědecky a fakticky nepodloženým vztahem mezi volbou celibátu a pedofilní patologií. Zkusme si raději odpovědět na otázku, které existence celibátu vystavuje svědomí všech, věřících i nevěřích lidí 21.století. Je v této chvíli celibát nezdravý, zastaralý (či jak někteří říkají „zvrácený“) nebo naopak vysoce aktuální? Podíváme-li se na skutečný stav dnešní společnosti, jeví se nám první možnost mnohem pravdivější.
Neustálá, nezodpovědná a svévolná exhibice sexu je v západním světě velmi rozšířena. Nahota lidského těla je bez jakýchkoliv zábran vystavována v televizi, módě, v kinech, na plakátech, v reklamách. Možná právě kvůli tomu považují někteří lidé naši společnost za společnost "neopohanskou".

Prvotním kulturám před příchodem křesťanství skutečně vládly přírodní zákony. Významnou roli mezi nimi měla sexuální přitažlivost a touha plodit. Tyto síly neoblomně zmítaly všemi živými tvory, zvířaty, lidmi a dokonce i božstvy. Neudivuje nás, že tyto kultury ještě neobjevily pojetí lidské osobnosti jako svobodné a jedinečné bytosti. Vše bylo podřízeno slepé hře pudů a impulsů a pro něco takového nebylo v jejích "pravidlech" místo.

Již naši antičtí předkové si však všimli nebezpečné a mrzké povahy sexuality. Dobře si byli vědomi toho, že ve chvíli, kdy se jí dostane neomezené možnosti působení, vede ráda své "oběti" k záhubě tak, jak to dělal i neodolatelný zpěv krásných mořských sirén, který lákal hrdiny k jisté smrti na mořských skaliscích.
Nejde však jen o staré mýty. Také Sigmund Freud si v 19.století zvolil za střed své teorie sexuality dvojici pudů Eros vs. Thanatos, aby zdůraznil jejich zrádnou ambivalenci. V naší době o ní svědčí především skutečné události. Není náhodou, že dnešní společnost ovládaná sexem podléhá také násilí a temné fascinaci smrtí.

Existuje velmi úzký vztah mezi křesťanským pojetím jedinečnosti lidské osobnosti a přehodnocením sexuality, které z něho vyplývá. To bylo možné díky objevu Boha, který není podřízen, tak jako řecká a římská božstva, zákonům přírody a sexuality, ale vznáší se nad nimi. Proto je lidská bytost, stvořená k jeho obrazu, povolána k tomu, aby se své impulsy naučila ovládat. V tomto světle se nám pak zjevuje význam, kterým kněží, kteří zasvětí svůj život službě Bohu, svědčí o překonání "všemocnosti" sexuálních pudů.

Takové svědectví pobuřuje společnost jako je naše především proto, že znesvěcuje její idol. Volba celibátu si vyžaduje nesmírnou odvahu. Již tak velmi složité rozhodnutí kněžím komplikuje prostředí, ve kterém žijí. A přesto je od nich zcela pokrytecky vyžadována naprostá dokonalost! Kněží však nejsou andělé. Jejich volba je nijak neosvobozuje od problémů, které život klade před všechny lidi, ani je nešetří krizí.

Přes všechny slabosti nám však jejich svědectví v dnešní době připomíná, že život nejde redukovat na obyčejnou hru impulsů a pudů. Člověk není pouhou nádobou zmítanou nejrůznějšími sílami, ale neopakovatelnou a jedinečnou bytostí schopnou odpovědět na Boží volání k nesmírně velkému plánu. A ten je velký jako srdce dobrotivého Boha, který povolal tyto muže, aby se stali jeho kněžími, a který jistě bdí nad jejich těžkou cestou životem.

Autorka pracuje v České sekci Vatikánského rozhlasu
Z části přeloženo z katolického deníku Italské biskupské konference Avvenire