Elsa, učitelka tělocvičné terapie v jedné škole na Filipínách, říká, že jí bylo asi sedm let, když ji kněz v jejím rodném městě osahával na prsou a stehnech. Stalo se to u ní doma ne jednou, ne dvakrát, ale mnohokrát, znovu a znovu. Traumatizovaná a psychicky znecitlivěná pocitem viny, Elsa všechno vytěsnila ze své paměti na 20 let. V roce 1993 se jí vzpomínky vrátily poté, co narazila na zprávu o dívce, kterou sexuálně obtěžoval její strýc.

"Nevím, zda ještě chci někdy vidět kněze... Stále mám vztek. Myslím, že by církev měla přiznat, že se tyto věci stávají," prohlašuje Elsa, která nechce, aby bylo zveřejněno její příjmení. Nyní je jí 35, je vdaná a od minulosti se osvobodila díky radám jisté jeptišky.

Elsa je ale stále jednou z neznámého počtu obětí pedofilů v kněžských rouchách v největší římskokatolické zemi Asie. Její příběh, podobně jako osudy dalších v Asii, se dostal na světlo světa po skandálu kolem sexuálního zneužívání dětí, který otřásl katolickou církví ve Spojených státech. Další případ, o němž informovala místní média, se týkal dvou mladistvých, které jeden kněz pohlavně zneužil v roce 1990.

"Ochutnáte potravu Boha," citoval jeden z chlapců slova, která kněz pronesl, když jej objímal. Křesťanství je v Asii zastíněno islámem, hinduismem a buddhismem, avšak katoličtí kněží - stejně jako jiní duchovní v oblasti - mají obrovský vliv na své stádo. Oběť musí mít mimořádnou odvahu, aby promluvila veřejně o sexuálním zneužívání knězem.

Sexuální úchylky mezi katolickými kněžími se nezdají problémem v převážně hinduistické Indii nebo v Singapuru, kde má nejpočetnější stoupence buddhismus. Avšak v Hongkongu v uplynulých 30 letech nejméně šest duchovních údajně pohlavně zneužívalo děti. Hongkongská katolická diecéze, která dva kněze shledala vinnými, je pod silným tlakem veřejnosti, která žádá vysvětlení, proč tyto incidenty nikdy nenahlásila policii.

Než vypukl skandál v USA, stejný plášť mlčení halil církev na Filipínách, kde 85 procent ze 76 miliónů obyvatel jsou katolíci. Představitelé církve nedávno přiznali, že 1,6 procenta místního duchovenstva je sexuálně aktivní. Poprvé se omluvili za to, co udělali někteří z nich. Ačkoli o zneužívání nezletilých se nezmínili, kněží důvěrně připustili, že pedofilie je problém.

"Tohle je pro nás období očištění. Musíme učinit těžká rozhodnutí," prohlásil generální tajemník Katolické biskupské konference Filipín (CBCP) Hernando Coronel. CBCP, sestávající ze 120 biskupů, zastupuje filipínskou církevní hierarchii. Sejde se v červenci, aby sestavila protokol, který stanoví směrnice pro chování kněží a sankce za jejich porušení.

Jestliže církev nepřijde s ráznými činy, mohlo by to nejen podkopat její morální vliv u stáda věřících, ale také vážně poškodit snahy rozšířit slovo boží po Asii, tvrdí duchovní. "Stadium popírání skončilo. Nejhorší věc je teď otálení," řekl kněz-aktivista Robert Reyes. "Je tady nebezpečí, že nás již nebudou brát vážně."

"Jaký druh náboženství budeme kázat? Náboženství, které pouze předstírá, že chce věci změnit, a... nezamete si před svým vlastním prahem?" Za 20 let kněžského působení Reyes slyšel o asi 50 případech sexuálních úchylek mezi kněžími a v některých byli oběťmi neplnoletí. Získat jasný obraz o rozsahu sexuální aktivity v kněžské komunitě, vázané slibem, že bude dodržovat celibát, je nemožné, uvedl Reyes.

"Tento druh statistiky se nikdy nedostane ven. Ani nevím, zda biskupové najdou dostatek odvahy provést průzkum, protože by se v něm sami ocitli," prohlásil Reyes. "Mají-li být průzkumy poctivé, měly by zahrnovat údaj, kolik biskupů je homosexuálních a kolik ne."

Na Filipínách církev vládne v každodenním životě, včetně politiky, avšak kněží se obávají, že její vliv se zmenší. "Jestliže kněží ponesou znamení hanby, naruší to naši práci. Tato záležitost pedofilie nás vrhne zpět," řekl páter Carmelo Caluag, který pořádá duchovní semináře pro mladé lidi. "Ztíží to naši misijní práci."

Církev se také obává, že hromadné vyobcování zmenší již beztak malý počet duchovních. Na Filipínách je jen 7200 kněží, kteří pečují o více než 60 miliónů věřících. Podle Coronela bude prioritou náprava prostřednictvím rad nebo léčby.

"Pokud jeho slabostí jsou mladí hoši, umístíme ho jako kaplana u starých jeptišek. To je jedno z doporučení. Musíme jej udržet mimo místa, kde na něj číhají pokušení, aby hřešil."

Pátera Reyese znepokojuje možnost, že církev bude zahlcena soudními procesy, když nebude rychle konat a neodškodní oběti. "Již nemáme času nazbyt. Pouze čekáme na to, co nezbytně přijde."