Rushdie ve středu oslaví 55. narozeniny, ale žádné okázalé oslavy zřejmě nechystá. Od února 1989 žije pod ochranou bezpečnostních sil a musí se skrývat před fanatickými muslimy. Ti mají za vykonání otřesného rozsudku smrti (fatvy) slíbeny od různých islámských organizací přes tři milióny dolarů.
V nebezpečí není jen samotný autor knihy, ale i každý, kdo s ní "má co do činění". O život přišel japonský překladatel, o vlásek unikli smrti italský překladatel a vydavatel z Norska.
Důvodem nesmiřitelného hněvu muslimského světa je Rushdieho román Satanské verše (1988), který údajně zesměšňuje muslimy. Marná byla omluva, která následovala krátce poté, co Chomejní v únoru 1989 vyhlásil osudnou fatvu.
"Vyjadřuji hlubokou lítost, že tato publikace způsobila bolest upřímným vyznavačům islámu," napsal Rushdie v prohlášení. Nepomohlo ani to, že učinil pokání a přestoupil na muslimskou víru.
V Satanských verších Rushdie řeší problém emigrace a přistěhovalectví. Oba hlavní hrdinové jsou obdařeni prvky svatosti a satanství, a zatímco první z nich se snaží nalézt vztah k rodné zemi, druhý se potýká s potřebou víry a zároveň neschopností věřit.
Příčinou tragického nedorozumění se stala pasáž, kdy hlavní protagonista románu prožívá sen, v němž vystupuje postava Mahounda připomínající nejuctívanější osobu islámu proroka Muhammada. Podle islámských věřících Rushdie v této části románu zpochybnil pravost koránu, když úmyslně měnil prorokova slova. Muslimy rozlítil také tím, že Mahound navštěvoval nevěstinec a že prostitutkám dal stejná jména, jako měly prorokovy manželky.
Rushdieho soukromý život po vyhlášení fatvy značně utrpěl. V prvních letech neustále měnil místa svého pobytu a takřka se ztratil z očí. Po několika měsících ho opustila druhá manželka s odůvodněním, že je posedlý sám sebou. Později se rozvedl i se třetí manželkou. Nicméně postupem času se britský autor začal objevovat na veřejnosti častěji a předloni dokonce navštívil Indii.
Dvakrát také přicestoval do Prahy (1993, 2001). Rushdie, původem Ind z muslimské rodiny, na sebe v literárním světě prvně upozornil v roce 1981, kdy vyšel jeho druhý román Děti půlnoci.
Již tehdy si získal pověst kontroverzního autora, jehož díla vzbuzují pochvalnou kritiku i hluboký nesouhlas. Zatímco v Británii se autorovi dostalo prestižní ceny Booker Prize, v rodné Indii čelil žalobě tehdejší ministerské předsedkyně Indiry Gándhíové.
Další román Hanba (1983) byl zase zakázán v Pákistánu. Ani během své nucené ilegality se neodmlčel a napsal řadu dalších románů. Mezi nimi jsou Harún a moře pohádek (1990), Maurův poslední vzdech (1995), Země pod jejíma nohama (1999) nebo zatím poslední román Zuřivost (2001). Nejčastějším tématem jeho děl je problematika migrace mezi Východem a Západem.
Salman Rushdie se narodil 19. června 1947 v indické Bombaji v liberální muslimské rodině. Otec byl obchodníkem, dědeček básníkem. Od roku 1961 studoval v Anglii střední školu a již o tři roky později získal britské občanství. Po absolvování Cambridgeské univerzity se usadil v Londýně, kde pracoval jako novinář, divadelní dělník, herec či reklamní textař. Od roku 1975, kdy vyšel jeho první román Grimus, se živí psaním.