Bylo mu necelých 42 let a měl za sebou tři úspěšné romány, díky nimž získal prestiž a stal se uznávaným autorem. Britský spisovatel Salman Rushdie si mohl spokojeně užívat bezstarostného společenského života dobře zajištěného muže. Nebýt ovšem krutého ortelu íránského duchovního vůdce ajatolláha Chomejního, který před 13 lety uvalil na Rushdieho klatbu smrti a uvrhl jej do života v trvalé anonymitě.

Rushdie ve středu oslaví 55. narozeniny, ale žádné okázalé oslavy zřejmě nechystá. Od února 1989 žije pod ochranou bezpečnostních sil a musí se skrývat před fanatickými muslimy. Ti mají za vykonání otřesného rozsudku smrti (fatvy) slíbeny od různých islámských organizací přes tři milióny dolarů.

V nebezpečí není jen samotný autor knihy, ale i každý, kdo s ní "má co do činění". O život přišel japonský překladatel, o vlásek unikli smrti italský překladatel a vydavatel z Norska.

Důvodem nesmiřitelného hněvu muslimského světa je Rushdieho román Satanské verše (1988), který údajně zesměšňuje muslimy. Marná byla omluva, která následovala krátce poté, co Chomejní v únoru 1989 vyhlásil osudnou fatvu.

"Vyjadřuji hlubokou lítost, že tato publikace způsobila bolest upřímným vyznavačům islámu," napsal Rushdie v prohlášení. Nepomohlo ani to, že učinil pokání a přestoupil na muslimskou víru.

V Satanských verších Rushdie řeší problém emigrace a přistěhovalectví. Oba hlavní hrdinové jsou obdařeni prvky svatosti a satanství, a zatímco první z nich se snaží nalézt vztah k rodné zemi, druhý se potýká s potřebou víry a zároveň neschopností věřit.

Příčinou tragického nedorozumění se stala pasáž, kdy hlavní protagonista románu prožívá sen, v němž vystupuje postava Mahounda připomínající nejuctívanější osobu islámu proroka Muhammada. Podle islámských věřících Rushdie v této části románu zpochybnil pravost koránu, když úmyslně měnil prorokova slova. Muslimy rozlítil také tím, že Mahound navštěvoval nevěstinec a že prostitutkám dal stejná jména, jako měly prorokovy manželky.

Rushdieho soukromý život po vyhlášení fatvy značně utrpěl. V prvních letech neustále měnil místa svého pobytu a takřka se ztratil z očí. Po několika měsících ho opustila druhá manželka s odůvodněním, že je posedlý sám sebou. Později se rozvedl i se třetí manželkou. Nicméně postupem času se britský autor začal objevovat na veřejnosti častěji a předloni dokonce navštívil Indii.

Dvakrát také přicestoval do Prahy (1993, 2001). Rushdie, původem Ind z muslimské rodiny, na sebe v literárním světě prvně upozornil v roce 1981, kdy vyšel jeho druhý román Děti půlnoci.

Již tehdy si získal pověst kontroverzního autora, jehož díla vzbuzují pochvalnou kritiku i hluboký nesouhlas. Zatímco v Británii se autorovi dostalo prestižní ceny Booker Prize, v rodné Indii čelil žalobě tehdejší ministerské předsedkyně Indiry Gándhíové.

Další román Hanba (1983) byl zase zakázán v Pákistánu. Ani během své nucené ilegality se neodmlčel a napsal řadu dalších románů. Mezi nimi jsou Harún a moře pohádek (1990), Maurův poslední vzdech (1995), Země pod jejíma nohama (1999) nebo zatím poslední román Zuřivost (2001). Nejčastějším tématem jeho děl je problematika migrace mezi Východem a Západem.

Salman Rushdie se narodil 19. června 1947 v indické Bombaji v liberální muslimské rodině. Otec byl obchodníkem, dědeček básníkem. Od roku 1961 studoval v Anglii střední školu a již o tři roky později získal britské občanství. Po absolvování Cambridgeské univerzity se usadil v Londýně, kde pracoval jako novinář, divadelní dělník, herec či reklamní textař. Od roku 1975, kdy vyšel jeho první román Grimus, se živí psaním.