Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a, c, d, e, i, n, o, r, s, r, u, y, z pobodal a zle poranil.
"Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!" podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos.
Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal: "Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!"
A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl! Jejda, to jsem tomu dal, to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do toho doby shon, bez koncepce, bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost.
Omluvou mi snad je jen neznalost toho, kudy se pokrok v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy, co jednou bude znamenat ASCII, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu i do INTERNETu.
Za ten skutek by informatici i po letech dozajista souhlasili s onou klatbou, kterou na mou hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden znalec by bezpochyby na hranici i poleno donesl.
Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi kamsi poslat a je nucen oholit znaky o diakritiku a pochroumat tak jazyk, jindy pln kouzla a vtipu? Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit, co jsem v minulosti zpackal, a lze-li vyklouznout z pasti diakritiky.
A ejhle - z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej, obejdi, rovnou do pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos, vol jen ta, co zbyla mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu spousta! Vylov si je z mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov na ulici, na rynku i v pajzlu, i tam v rozhlase, naslouchej, po libosti se slovy si hrej, ale dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy nenabyl ducha a citu!
S rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje i do e-mailu! Linkami, pery a editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl donesou vzkazy kamkoli bez vady a kazu.
Pak bude na odiv, co za kejkle tenhle jazyk dovede - a o tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?
S pozdravem, pokorou a notnou omluvou
Mistr Jan
Za zaslání děkujeme Věře Suchánkové
