Blesk z čistého nebe. Místo klidné oblohy je najednou černo, hřmí a mraky prolétl záblesk světla. Stejné je to i se vztahy plnými vášně, nezvladatelné energie, něčeho, co se ani nedá popsat. Lidově řečeno, daní jedinci v tom lítají až po hlavu. Emoce vzplanou, nikdo netuší jak. Sežehnou osobnost člověka, který začne připomínat šílence jen proto, aby byl se svoji drahou polovičkou. To se pak utíká z chatek na táboře, vymýšlejí se výmluvy a omluvy, proč zrovna noční procházka je nejblahodárnější.
"Chorvatsko. Pláže plné opálených mladíků a mezi nimi byl i Pavo. Zamilovala jsem se. Pár dní a bylo v tom všechno. Strávila jsem s ním zbytek své dovolené." Čerstvě plnoletá dívenka, rodinná dovolená a ona se zakoukala. Jenže nedokázala vnímat kulturní rozdíly, vzdálenost a ani Pavovu povahu příliš nestudovala. V tom je ten háček. Takto "vybraný" partner ještě nedokáže opravdu milovat, i když jeho emoční stavy jsou prazvláštní. Bleskové vztahy jsou o vášni a zběsilosti.
Jenže, každá bouřka končí. Hladiny divokých řek
poklesnou, půda bičovaná deštěm přijme vláhu, ale několik
stromů je zlámaných. Tělo i mysl se vybouří a zbude
realita. Najednou ta úchvatná dívka se zdá pro
další život nepoužitelná a z krasavce se vyklube ňouma.
"Pavo byl sice moc krásný a milý, jenže chtěl ze mě
mít matku desti dětí a o mém studiu pedagogiky nechtěl
ani slyšet. Tak to skončilo." Dobrodružství tak dostalo
cedulku "fine, konec" - zpátky na zem. Vlastně závěr není
úplně pesimistický. Pokud byl tento vztah opravdu prožit naplno
a hezky, bez příliš ošklivých zranění, tak na něj pravděpodobně
budete vzpomínat v dobrém. I jako důchodce na kolečkovém
křesle se budete usmívat své pošetilosti.
Malincí beránci se prohání po blankytně modré louce. Právě vás ten úžasný tvoreček něžně políbil na tvář. Vzájemně si lížete zmrzlinku. Voda z kašny na náměstí cáká okolo. Pociťujete absolutní štěstí, tohle je přece má Láska. Umí se nádherně pozorovat svět okolo, zvláště vás, zoubky jako perličky, oči plné oddanosti. "Potkala jsem ho náhodou a věděla, že je to "ON". Míša byl moc citlivý kluk, pozorný, hodný a zklamaný. A ta romantika... "
Procházky pod hvězdami, kouzelná vyznání,
tedy zamilovanost až po uši. Téměř létáte v oblacích,
čímž své okolí pravděpodobně děsně štvete.
"Klára byla schopná u mě zazvonit klidně v noci, jen proto,
aby mi vyprávěla, jak je Pavel naprosto úžasný."
Vypráví nedobrovolná pozorovatelka tohoto zvenku
bezchybného vztahu. Zamilovanost je jistě příjemná,
ale ne každý přítel umí donekonečna poslouchat příběhy
o dokonalosti vaší vyvolené/vyvoleného. Raději si superlativy
sdělujte v soukromí.
Romantika, něha, zářící sluníčko... Bohužel
není moc lidí, kteří by si v naprosto euforické
zamilovanosti dokázali zachovat část rozumu.
"Klárka viděla Pavla stále v té nejjasnější
růžové, ale bohužel nechtěla vidět, že ten její andílek
se sexuálně vybíjí jinde."
Teď už se Klářina kamarádka značně rozzuřila. "Nedokázala
vnímat svět, jen jeho. Tak jsem jí jednou všechno řekla a
na tvrdo."
"Ten den byl tím nejčernějším a zárověň něčím
opravdu dobrým v mém životě. Otevřely se mi oči." Povzdychla
si Klára.
Všecho dopadlo, tak jak mělo. Klára se s Pavlem rozešla. Většina
prázdinových lásek končí melancholií a
smutkem. Prostě city už nejsou tak vřelé.
K létu patří i poměrně stálé počasí. Slunko svítí, i když ho občas přikryje mrak. Vzduch vyčistí krátká bouřka. Jinak panuje celkem klid. To už je vztah, na kterém by se dalo stavět. Má v sobě rozumný poměr přátelství a vášně. Dokonce ani rozum nezakrněl, naopak celkem se snaží vnímat toho druhého komplexně. Ne, jenom tělo a "úžasné" vlastnosti. Jirka chodí s Lenkou už několik let. Zvykli si na sebe. "Znám její chyby, občas mě umí vytočit, ale stále je pro mě moc krásnou a něžnou dívkou, jakou jsem poznal a do které jsem se zamiloval."
Zamilovanost, která přerostla v lásku. Chyby jsou už vidět a částečně jsou tolerovány. Zavládl poklid a jistota. Bezpečí vyhrálo nad dobrodružstvím. Poklidný přístav lásky. Avšak někdy až nebezpečně klidný. Byla by škoda, nedopřát si i v trvalejším vztahu trochu toho vzrušení nebo romantiky. "Přijela jsem za Jirkou, choval se zvláštně a tajemně se usmíval. V kuchyni bylo prostřeno, dokonce mi sám uvařil. To bylo nádherné." Lenčiny oči zasvítí radostí.
Zdají se vám takové rituály zbytečné?
Proč zvát dlouholetou partnerku na večeři, když stačí ohřát
zbytky od oběda? Kdepak, právě takovéto "maličkosti" a "zbytečnosti"
vnáší do vztahu kouzlo a opětovnou zamilovanost. Chce
to jen hledat a nebát se občasných nezvyklostí a tím
vytvářet i v již dlouho trvajícím vztahu atmosféru,
která připomíná společné lízání
zmrzliny nebo západ slunce na pláži.