Křesťanská církev si za pár dnů připomene příchod Ježíše Krista, ve kterém se Bůh stal člověkem. Snížil se do naší bídy. Zároveň si vybírá americká církev svůj účet až na dno. Snížila se až k bankrotu. Ponížení přišlo najednou, zatímco potenciální fakturační doklady se chystaly už desetiletí. Kněží zneužívali nezletilé.

Záměrně jsem zatím neoznačil jednotlivou církev, tu katolickou. Je to debakl všech. A to proto, že si dovedu představit, jak byli mladí kněží pokrytecky drženi na uzdě uprostřed dynamicky se vyvíjejícího moderního světa. Na stáncích v Bostonu nevidíte hambatý časopis, na rozdíl od našich pultů. Sexuálně vyzývavé je však každé nároží. Nadřízení to nemohli vyřešit jinak, než slabošskými přesuny provinilých kněží. Tisk se toho nedokázal chopit a všeobecná lhostejnost sousedů a učitelů všech vyznání topila slabou odvahu postižených. Nikdo nic, až najednou v poslední době všichni a všechno. Když to jde, spojí se síly k požadování finančních náhrad za prokázané sexuální delikty. Mocná síla obchodu rozhýbala svědomí. Církev bankrotuje. Kardinál rezignuje.

Řešení musí najít církev sama. Zcela jistě se v prostředí hrůzy z celibátu nebudou rodit kněží, kteří dokáží vycítit tep doby a zůstat neposkvrnění. Samozřejmě, že výjimka potvrzuje pravidlo. Postiženým, dnes už zletilým, zase tisíce dolarů nedokážou vrátit mládí a víru. Je čas na zásadnější řešení než na výměny kardinálů a kněží. Je čas k pokání, však je advent. Je čas ke strukturálním změnám. Například k dobrovolnému celibátu.

Moji přátelé z presbyterní církve v Bostonu koupili postupně všechny domy na prestižní Park Street, od svého kostela vedoucí vzhůru k parlamentu státu Massachusetts. Další budovou ve frontě je katolický kostel. Možná je také koupí a propůjčí jej bratřím a sestrám z katolické církve k jejich bohoslužbám.

Autor je kazatelem Církve bratrské v Náchodě