Neschopnost komunikovat o nepříjemných tématech a absence mediální strategie. To jsou jen některé problémy současné katolické církve na Slovensku, které odhalila tamní papežova návštěva. V sobotu pak demonstrovali mladí lidé za odluku církve od státu.

V sobotu 27. září se v Bratislavě uskutečnila demonstrace, při níž několik desítek převážně mladých lidí protestovalo proti rostoucímu vlivu katolické církve v zemi a požadovalo odluku církve od státu. Podle zpráv ze Slovenska se podobné demonstrace mohou opakovat.

Napjatou situaci paradoxně odstartovala nedávná návštěva papeže Jana Pavla II. Po oznámení slovenské vlády, že náklady spojené s návštěvou hlavy katolické církve přesáhnou několik stovek miliónů slovenských korun, rozpoutala se v médiích proti církvi doslova kritická kampaň.

Nejčastěji se ozývaly hlasy žádající důslednou odluku církve od státu. Ta by podle těchto hlasů měla mimo jiné přinést i to, že by si náklady spojené s papežovou návštěvou hradili návštěvníci bohoslužeb sami, nebo by byly uhrazeny z fondů katolické církve.

Katolická církev prostřednictvím svých představitelů nedokázala na kritiku téměř vůbec reagovat. Mimo obvyklé taktiky mlčení byli novináři odbýváni větami, aby se o tuto záležitost nestarali, že je to věcí katolické církve.

"Public relations před návštěvou papeže příliš dobře nefungovala. Myslím si, že tady má církev na Slovensku veliké rezervy. Určitě by se nemělo vše přecházet mlčením," řekl k situaci na Slovensku na dotaz Magazínu ChristNet.eu kněz a novinář Tomáš Rastislav Höger.

Podle něj by se měla média a zacházení s nimi vyučovat během kněžských studií, aby budoucí kněží dokázali efektivně využívat současné prostředky sociální komunikace. Höger dále dodal, že postkomunistické církve by pak měly přestat mít z médií a novinářů strach a konečně začít potenciál médií využívat k pastoraci.

Stejné problémy jako měla katolická církev na Slovensku, má také v dalších postkomunistických zemích včetně České republiky. Proto se velmi často v těchto státech objevují v ústech přestavitelů církve výtky k médií a novinářům o jejich zaujatosti a neobjektivnosti při informování o církevních záležitostech.

I když jsou mnohdy tyto nářky oprávněné, ukazuje se na základě některých zkušeností z Maďarska, Slovinska, ale i od nás, že pokud existují v diecézích a farnostech odborníci věnující se dlouhodobě práci s médii, dochází k postupně k velkému posunu od kritiky k vstřícnosti.

Na obsahu článku se spolupodíleli L.M e J.K.