Zázrak, který je potřebný pro blahořečení, spočívá ve vyléčení brazilské řeholnice ze smrtelné choroby poté, co se modlila za blahoslavení Karla I. v 70. letech minulého století. Uvedl to loni v rozhovoru pro maďarský katolický měsíčník Új Emeber císařův syn Jiří Habsburský. "Byla vyléčena způsobem, který nešlo racionálně vysvětlit," řekl tehdy s tím, že to potvrdily závěry tří lékařských odborníků.
"Svému národu sloužil spravedlivě a s láskou. Toužil po míru, pomáhal chudým a pěstoval duchovní život," uvedl kardinál José Saraiva Martins, předseda vatikánského sboru pro ověřování důvodů pro blahoslavení (beatifikaci). Blahoslavení vyžaduje posmrtné uznání jednoho zázraku učiněného dotyčnou osobností.
Jak oznámila italská tisková agentura ANSA, bude Karel I. s největší pravděpodobností oficiálně prohlášen za blahoslaveného již v nadcházejícím roce. Již v dubnu propůjčil papež bývalému císaři titul "ctihodný", což je předpoklad pro prohlášení za blahoslaveného. Tento titul je pak nutným předstupněm pro případné budoucí prohlášení příslušné osobnosti za svatou. To následuje po uznání dvou zázraků učiněných danou osobou.
Karel I., prasynovec císaře Františka Josefa a jeho ženy Alžběty (populární Sissy), usedl na trůn v roce 1916 za první světové války. Po jejím skončení trůn císaře rozpadající se monarchie opustil a roku 1922 ve věku 34 let zemřel na portugalském ostrově Madeira. Karel I. se stal císařem poté, co při sarajevském atentátu v roce 1914 zahynul následník trůnu arcivévoda František Ferdinand. Atentát se stal záminkou pro rozpoutání světové války.
Podle agentury AFP dnes Jan Pavel II. rovněž otevřel cestu k blahoslavení Clemense Augusta Grafa z Galenu, který od roku 1933 působil jako katolický biskup v Německém Münsteru. Kromě něj se připravuje beatifikace dalších šesti církevních osobností.
Graf otevřeně protestoval proti nacismu a politice Adolfa Hitlera. Papež vydal dekret, uznávající biskupovy hrdinské skutky. Jejich prokázáním začíná dlouhý proces, vedoucí k blahoslavení. "Lev z Münsteru" byl jedním z vůdců protihitlerovského odboje. Uznáván byl zejména za kázání proti politice odstraňování mentálně nemocných lidí a za odpor proti konfiskacím klášterů. "Otevřeně bojoval proti omylům národního socialismu a proti porušování lidských a církevních práv," uvádí se v oficiálním vatikánském životopise.