V úterý 6. ledna byla ve Washingtonu zveřejněna zpráva, podle které katolická církev ve Spojených Státech plní sliby, ke kterým se závazala poté, co došlo k hromadné obžalobě kněží ze sexualního zneužívání dětí. Hlavním závazkem, vyjádřeným předtím v diecézních chartách, bylo okamžitě zbavit kněžského úřadu všechny pedofilní duchovní.

Nový dokument vypracoval Úřad pro ochranu dětí a mládeže. Ten v roce 2002 vytvořili američtí biskupové proto, aby dohlížel na plnění závazků v diecézích. Mezi autory zprávy nechybí ani vyšetřovatelé amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). I když závěry tohoto dokumentu okamžitě zpochybnili zástupci obětí, není možné zpochybnit fakt, že církev se snaží realizovat ta opatření, která se zdají být nutnou podmínkou na cestě k uzdravení zranění způsobených hrubě nemorálním jednáním některých kněží.

Nechci vstupovat do diskuse, zda "biskupové stanovili pravidla, vybrali hráče a zaplatili rozhodčí, aby se pak mohli prohlásit za vítěze," jak tvrdí Barbara Blainová, předsedkyně jedné ze skupin zástupců obětí, nebo zda autoři pracovali nezávisle, o čemž ujišťují veřejnost mluvčí amerických biskupů. Jsem totiž přesvědčen, že věrohodnost americké církvi nevrátí žádné zprávy, prohlášení ani dokumenty, ale jen poctivé a zodpovědné plnění kněžské služby těch, kteří byli v duchovním úřadu ponecháni.

Aniž bychom zlehčovali závažnost situace, je třeba přiznat, že problém pedofilních kněží je přece jen o něco složitější, než jak je často prezentován našimi médii. Především je nezpochybnitelným faktem, že statisticky největší počet případů sexuálního zneužití dětí není na poli církve, ale v rodinách. To dokazuje, že otázka pedofilie není jen problémem církve jako instituce, ale obecným problémem celé společnosti. Množství případů, které se objevily v poslední době v České republice s kauzou sochaře Pavla Opočenského v čele, to jen potvrzuje.

Roste počet lidí, kteří nemají schopnost žít ukázněně. Nárůst afektivní nezralosti je podporován snadnou dostupností pornografie a propagací takové hierarchie hodnot, která staví na první místo ukojení "biologických potřeb". Smyslné podněty díky své účinné přitažlivosti přibývají i v reklamě a v médiích. Důvod je nasnadě. Lépe se prodávají produkty, které útočí na přirozené lidské pudy. Inu, příroda je příroda...

V této souvislosti nás může napadnout otázka: Má společnost dostatek prostředků, které by pomáhaly jedinci růst v afektivní zralosti a v sexuální odpovědnosti? Existují ve společnosti vůbec nějaké preventivní programy, které by se snažily předejít případům pedofilie?

Tím nejúčinnějším prostředkem je nepochybně dobře fungující rodina. Tam jedinec nabývá základní návyky, tam se formuje a zraje jeho osobnost. Pokud je výchova v rodině nezdravá a někdy dokonce škodlivá, pak je tu velké nebezpečí, že z ní vyjdou lidé, kteří si v množství smyslových podnětů se svou sexualitou neporadí, a z jejich dřívějších prostých náklonností se může stát vážná sexuální deviace. Ostatně i společnost jako celek by měla ve školách a v médiích usilovat o takové formování svědomí, které vede k zodpovědnosti a ukázněnosti jedince.

Vraťme se ještě k případům pedofilních kněží. Bylo by naivní si myslet, že jako řešení stačí z duchovní služby eliminovat všechny ty, kteří se dopustili zneužití dětí či mladistvých. Církev by se měla aktivně podílet na prevenci podobných případů, a to jak pečlivým výběrem kandidátů do duchovního stavu, tak výchovou v seminářích. Kromě toho by měla velmi pružně reagovat tam, kde existuje důvodné podezření, že dochází k zneužívání, a včas zakročit. A přitom musí následovat Krista uzdravujícího, třeba i tím, že pomůže jednotlivým kněžím vyhledat odbornou pomoc.