Jsme svědky složité skutečnosti. Zatímco od přistěhovalců si leccos slibujeme, zároveň se bojíme jejich nepřizpůsobivosti. Cizinci nám mají vytrhnout trn z paty důchodového systému, mohou nás však také vytrhnout z bezpečí (byť relativní) snášenlivosti. Projevuje se to už v protichůdných signálech z tuzemska i ciziny. Na jedné straně se má např. stavět mešita v Orlové, na druhé straně se nedivíme ani tažení proti náboženským symbolům v některých zemích EU.

A nejen tolerance a netolerance si podávají ruce, také rozum a nerozum. Míchání kultur a věrovyznání může být přínosné, respektují-li se vzájemně. Lze však házet do jednoho pytle křesťanské učení o snášenlivosti s islámským právem šaríja? A je rozumné společně a nerozdílně zakazovat islámské šátky, křesťanské kříže i židovské jarmulky?

Lidé se pochopitelně neobávají symbolů, ale terorismu. Zakazovat muslimkám šátek na hlavě je proti teroru stejně účinné jako pláštěnka. A jestli se úředníci snaží náboženskou diskriminaci jedné víry maskovat rozšířením nesmyslného zákazu i na jiná náboženství (třeba pod hlavičkou státní odluky), je to jen obrázek hlouposti, zvůle - a nesnášenlivosti. Země se silnou muslimskou komunitou (a arabskými ghety) si tak přímo koledují o nacionální výbuch.

Měli bychom se ptát na důvody takových zkratů. Je rozumné sázet na pracovní sílu z kulturně a nábožensky vzdálených oblastí a ignorovat tuzemskou rodinu - jedinou přirozenou základnu lidského i ekonomického kapitálu? Není jedním z hlavních důvodů pohodlná (zbabělá?) kapitulace před ideologií snižující sexualitu z plodivého aktu na konzumní zábavu?

Vraťme se však ke snášenlivosti. Ano, my rádi budeme mít mešitu v Orlové a muslimky v šátcích. České křesťanské a humanistické tradice nás vedou k takové toleranci. To samé ovšem čekáme od druhé strany. Konkrétně od Saudské Arábie, která údajně má financovat orlovskou mešitu, požadujeme náboženskou svobodu také pro křesťany v této arabské zemi. Zatím jim tam hrozí smrt.

Autor je poslancem PČR za KDU-ČSL