Vážení přátelé, vzácní hosté, vítám Vás na tomto posvátném místě českého národa, ve Svatováclavské kapli, kudy procházely naše duchovní dějiny. Zde se setkávali svatí i králové, představitelé církve, státu i prostý lid zvláště v kritických chvílích našich dějin. Dovolil jsem si Vás sem pozvat, abychom právě zde stáli chvíli ve vzájemné solidaritě a vyjádřili svou solidaritu i zajatým novinářům v Iráku a jejich rodinám doma. Nechceme zapomínat ani na další unesené a uvězněné pracovníky charitativních a humanitárních organizací. Chceme tu strávit chviličku ve vědomí, že Bůh je Pánem času i lidských osudů, a chceme prosit o ochranu jejich života a brzké propuštění.

Je velmi bolestné, že právě v oblastech, kde se rodila velká monoteistická náboženství, panují nepokoje a skoro průběžně se tam válčí. Ještě bolestnější je skutečnost, že se lidé zmocňují duchovních pokladů, které náboženství představují, a zneužívají je podle vlastních představ, k uskutečňování svých osobních zájmů. Nemířím tím výslovně na islám, ale na každé zneužití náboženství v kterékoli době a kdekoliv na světě. Po pádu velkých ideologií v naší době vytvářejí právě takováto zneužití a manipulace znovu atmosféru netolerance, strachu, nespravedlnosti a útlaku – rozsévají smrt. I dnes jako v nedávné minulosti taková krajní nebezpečí a ohrožení vyvolávají solidaritu a spojují nás.

I přes naše rozdílnosti jsme se tu shromáždili a chceme si všimnout, že pravý Bůh ve skutečnosti – ať má jakékoliv jméno – je dárcem pokoje a míru, je nositelem lásky. O křesťanském Bohu říká jeho apoštol: Bůh je láska. Četli jsme úryvek z Bible. Tato starobylá svatá kniha křesťanů, která mluví o Bohu a v níž mluví ústy proroků Bůh, přináší člověku téměř na každé stránce ujištění, že Bůh o něm ví, že zná jeho kroky a že je chrání. "Neboj se, neboť já jsem s tebou, nedívej se tak sklíčeně, vždyť já jsem tvůj Bůh, posílím tě a pomohu ti". Tato ujištění se opakují, abychom jim uvěřili, abychom je přijali do svého nitra.

Člověk totiž potřebuje pro svůj život naději. Říká se že člověk vydrží 40 dní bez jídla, 8 dní bez nápoje, ale bez naděje jen 1 hodinu. Ta čísla mohou být považována za symbolická, ale jsou velice výmluvná. Bez naděje se nedá žít. I kdyby člověk měl jen nesprávnou a nepodloženou naději, jako stéblo, kterého se tonoucí chytá, i taková naděje je pro něj malinkým paprskem, malou hvězdičkou v temné noci. Úryvek z Bible je nadějí podloženou celými dějinami vyvoleného národa a osobní zkušeností bohočlověka Ježíše Krista. Exegeté říkají, že v celé Bibli je asi 370krát řečeno: Neboj se, já jsem s tebou, já jsem Bůh blízký. Na každý den v roce jedno takové slovo a ještě zbude. Tohle je skutečnost, kterou bych vám chtěl v této zvláštní chvíli tady ve Svatováclavské kapli při čtení Bible vložit do srdce při starostech o naše spoluobčany, kteří jsou ve vězení, uneseni, a při úsilí, které vyvíjí naše vláda, zvláště ministerstvo zahraničních věcí.

Ve známém 22. žalmu "Hospodin je můj pastýř", který tak nádherně zhudebnil Antonín Dvořák, jsme slyšeli modlitbu věřícího člověka jako jeho odpověď na čtená Boží ujištění. "Pán je můj pastýř, nic mi neschází ... I kdybych měl jíti přes údolí stínů smrti, nebudu se báti, neboť ty se mnou jsi…". S tímto vědomím půjdou kupředu i všechna naše lidská úsilí o jejich osvobození a záchranu. Posilněni a povzbuzeni slovem Bible, obracejme se s nadějí v modlitbě k Bohu.