Konkurence a den odpočinku
Krátké zamyšlení nad nedělní prací
Teologie a duchovní texty / Jaroslav E. Sýkora / 10. června 2004Švýcarský teolog a sociální etik A. Rich v knize Etika hospodářství konkurenci definuje jako princip hospodářské soutěže trhu, jenž není řízen z centra a v němž lepší zboží a nižší ceny zmenšují prodejnost kvalitativně horším a dražším výrobkům, přičemž vedlejším zájmem prodejce je získat nadvládu na trhu a určit prodejní cenu podle vlastní potřeby. Tak o konkurenci uvažujeme dnes my a možná vás překvapí, že tak ji vnímali i lidé před dvěma a půl tisíci lety v době biblické.
Jeruzalém v 5. století př. Kr. byl kosmopolitním městem s prospívajícím tržištěm, v němž se obchod nezastavoval ani v den odpočinku. V Neh 13,15-22 čteme, že židovští zemědělci a obchodníci místo předepsaného odpočinku za účelem modliteb, rozhovorů o Božích věcech a trávení času s rodinou lisovali víno, sváželi na oslech pytle obilí, hrozny a další potraviny, zatímco obchodníci z Týru přiváželi ryby a jiné zboží.
Zjevně to byla konkurence nežidovských obchodníků, kteří donutili Židy z Jeruzaléma a okolí, aby se v prodávání neopozdili za konkurencí ani jediný den a neztratili vratké postavení na trhu. Dohlížitel Jeruzaléma, správce Nehemiáš, ale všechny trhovce varoval, aby den odpočinku nezanedbávali. Když neposlechli, zavřel v předvečer dne odpočinku brány do Jeruzaléma a nedovolil obchodníkům, aby do města vstoupili. Usadili se tedy pod hradbami, ale ani tam je Nehemiáš nenechal. Pohrozil, že na ně pošle svou posádku rychlého nasazení. Od té doby do Jeruzaléma přicházeli až v pracovní den.
Jaké si z tohoto biblického vyprávění můžeme vzít poučení? Text proti sobě staví jednak hodnoty spojené s prací, starostí, fyzickou a psychickou únavou, jednak hodnoty spojené s pokojem, mírem, smířením, radostí a láskou, které věřící člověk nalézá v modlitbě a společenství věřících. Jedno české přísloví říká, že konkurence nikdy nespí. Lze jí však krátkodobě přelstít. Ať lidé, jimž konkurence nedá spát, jsou jako Izraelci z Ex 16,22, kde čteme, že když putovali pouští o žízní a hladu, byla jim z nebes dána mana, kterou si nasbírali a jedli. Každý den našli a sebrali jen jednodenní porci kromě pátku. Ten den byla dvojitá. Když ji chtěli sebrat, namáhali se dvojnásobně. A proč?
Aby se v den odpočinku mohli odvrátit od shánění obživy, pozvednout své hlavy a srdce a poděkovat Bohu za všechny dary.
Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:
Přispět nám můžete i v kryptoměnách:
Související zprávy a články
Aktuální články

Komunistická svatá, dokonalá ikona?
22. 3. 2023Církev a peníze – o vizích, směřování a aspektech investování
16. 3. 2023Neuhlídali jsme mír
Diskuze k článku
Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.
Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?
Bankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Přispět nám můžete i v kryptoměnách:
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů