V naší aktivní slovní zásobě běžně používáme výrazy, které měly původně jiný význam, než je ten, který mu dáváme dnes. Jedním z nich je i běžné slovo z oblasti ekonomie - konkurence. Sociologická definice říká, že konkurence je jev, který vyjadřuje vědomou rivalitu mezi nejméně dvěma stranami majícími týž cíl a záměr. Do češtiny se slovo konkurence patrně dostalo přes němčinu (Konkurenz) z latiského con-currō "sbíhat se, shodovat se". Ukazuje na stav dvou a více událostí, které se dějí současně a ve shodě. Není mi známo, kdy se z latinského con-currō vyvinulo české slovo konkurence vyjadřující srážení a utkání, jež je synonymem pro soupeření, rivalitu, soutěžení a řevnivost. Skutečnost je ovšem taková, že mluvíme-li o konkurenci dnes, tak jí zcela určitě myslíme rivalitu a soupeření spíše než sběh událostí, které se shodují v čase a ve vývoji.

Švýcarský teolog a sociální etik A. Rich v knize Etika hospodářství konkurenci definuje jako princip hospodářské soutěže trhu, jenž není řízen z centra a v němž lepší zboží a nižší ceny zmenšují prodejnost kvalitativně horším a dražším výrobkům, přičemž vedlejším zájmem prodejce je získat nadvládu na trhu a určit prodejní cenu podle vlastní potřeby. Tak o konkurenci uvažujeme dnes my a možná vás překvapí, že tak ji vnímali i lidé před dvěma a půl tisíci lety v době biblické.

Jeruzalém v 5. století př. Kr. byl kosmopolitním městem s prospívajícím tržištěm, v němž se obchod nezastavoval ani v den odpočinku. V Neh 13,15-22 čteme, že židovští zemědělci a obchodníci místo předepsaného odpočinku za účelem modliteb, rozhovorů o Božích věcech a trávení času s rodinou lisovali víno, sváželi na oslech pytle obilí, hrozny a další potraviny, zatímco obchodníci z Týru přiváželi ryby a jiné zboží.

Zjevně to byla konkurence nežidovských obchodníků, kteří donutili Židy z Jeruzaléma a okolí, aby se v prodávání neopozdili za konkurencí ani jediný den a neztratili vratké postavení na trhu. Dohlížitel Jeruzaléma, správce Nehemiáš, ale všechny trhovce varoval, aby den odpočinku nezanedbávali. Když neposlechli, zavřel v předvečer dne odpočinku brány do Jeruzaléma a nedovolil obchodníkům, aby do města vstoupili. Usadili se tedy pod hradbami, ale ani tam je Nehemiáš nenechal. Pohrozil, že na ně pošle svou posádku rychlého nasazení. Od té doby do Jeruzaléma přicházeli až v pracovní den.

Jaké si z tohoto biblického vyprávění můžeme vzít poučení? Text proti sobě staví jednak hodnoty spojené s prací, starostí, fyzickou a psychickou únavou, jednak hodnoty spojené s pokojem, mírem, smířením, radostí a láskou, které věřící člověk nalézá v modlitbě a společenství věřících. Jedno české přísloví říká, že konkurence nikdy nespí. Lze jí však krátkodobě přelstít. Ať lidé, jimž konkurence nedá spát, jsou jako Izraelci z Ex 16,22, kde čteme, že když putovali pouští o žízní a hladu, byla jim z nebes dána mana, kterou si nasbírali a jedli. Každý den našli a sebrali jen jednodenní porci kromě pátku. Ten den byla dvojitá. Když ji chtěli sebrat, namáhali se dvojnásobně. A proč?

Aby se v den odpočinku mohli odvrátit od shánění obživy, pozvednout své hlavy a srdce a poděkovat Bohu za všechny dary.