Nadřazená role muže vůči ženě je v západní společnosti posledních desetiletí menší než dříve, protože se mění i společenské postavení ženy. Z monolitní role matky, manželky a hospodyně závislé na mužově příjmu ji vyvlekly její nezávislost, intelekt, píle, velkodušnost ... a v neposlední řadě i její šarm a kouzlo osobnosti
A právě ženská krása jako by byla provždy účinnou zbraní ženy použitelnou proti nadřazené roli muže v jakékoli době a v jakýchkoli společenských strukturách kdekoli na světě. Ještě účinněji tato zbraň krásné ženě slouží, pomáhá-li jí důvtip a dar řeči. To platí dnes a podle bezpočtu případů platilo i v dobách biblických.
Promluvme si o jednom z nich: V 2 Sam 25 čteme příběh o Abígajil, ženě bystrého rozumu a krásné postavy. Žila se svým mužem Nábalem ve vsi Maón, vzdálené na dvě hodiny cesty pěšky od hory Karmel. Nábal byl zámožný muž, ale zatvrzelý a v jednání zlý. A stejný vztah vlastníka a pána, který měl ke svému majetku, si Nábal udržoval i ke své krásné a bystré ženě Abígajil.
Doba, ve které Nábal a Abígajil žili, nebyla bezpečná. Chudoba kraje a neúroda polí způsobila, že se krajem potulovaly loupeživé bandy, které přicházely a kradly dobytek nebo úrodu v době sklizně. Nikdo proti nim nebojoval kromě Davida a jeho dobrovolnických jednotek. Davidovo vojsko neloupežilo, ale přesto i ono bylo závislé na hmotné podpoře vesničanů, které chránilo.
V době stříhání ovcí na hoře Karmel se stalo, že David poslal své mládence k Nábalovi s prosbou o dar z jeho majetku. Nábal, lakomec a omezenec, se na ně osopil a vyhnal je. Buď nevěděl, nebo nechtěl vědět, že David chránil Nábalovy pastevce po celý rok. David Nábalovo odmítnutí chápal jako nespravedlnost a vypravil se k němu ozbrojen se záměrem vzít si násilím to, oč prosil.
Blížící se masakr zachránila krásná a bystrá Abígajil. Aniž by Nábalovi řekla jediné slovo, vzala chléb, víno, fíky a hrozny z Nábalovy spíže a se vším proviantem jela Davidovi vstříc. Potkala ho na cestě, mrzutého a připraveného loupit. Poklonila se mu hluboce a oddaně a vědoma si svého šarmu a chytrosti spustila omluvnou řeč za svého omezeného manžela, řeč plnou chvály o prospěšné Davidově pomoci lidem v kraji. Řekla také, že kdyby ona sama byla při setkání Davidových mládenců s Nábalem, jistě by jejich mise dopadla v Davidův prospěch. David, okouzlen šarmem této bystré ženy a nasycen darovaným proviantem, změnil plán. Zastavil se v půli cesty a vrátil se zpět do pouště, kde pobýval.
Domů se vrátila i Abígajil. Svého muže, jenž odmítl dát Davidovým hladovým vojákům potravu, našla zpitého vínem a přejedeného masem a ovocem. Druhý den ráno Abígajil Nábalovi o setkání s Davidem vyprávěla. Ten zrudl vztekem nad troufalostí své ženy, která jej ani nepožádala o dovolení a která dokonce jednala proti jeho vůli. Rozčílil se tolik, že jeho srdce ztuhlo v hrudi a on se skácel mrtev k zemi.
Odvážný plán, kterým Abígajil odvrátila Davida od zmasakrování její rodiny, vyústil v osobní tragédii, neboť ztratila manžela. Ale jen nakrátko; její smutek se změnil v radost, když jí Davidovi mládenci přišli vyřídit, aby se stala Davidovou ženou. Krásná Abígajil, bystrá a fascinující, odvážná a velkomyslná, Davidovu žádost přijala. Protože byla chytrá a ne vychytralá, moudrá a ne vypočítavá, neviděla v Davidovi válečníka, který si moc a postavení získal autoritou zbraně. David byl Hospodinův vyvolenec a jeho poslání k úkolu pro blaho lidu Izraele ji přitahovalo více než postavení chrabrého vojevůdce.
Jaké si z tohoto vyprávění můžeme vzít poučení? Kouzlo osobnosti krásné a chytré ženy je účinná moc, která dokáže prorazit společenskými strukturami uspořádanými ve prospěch muže. Je dokonce tak mocné, že se snadno promění v dvojsečnou zbraň tam, kde se s ní potýká mužská omezenost, neschopnost, nechutnost a odpudivost. Naštěstí pro muže i kouzlo osobnosti krásné a chytré ženy má své meze: žena se totiž vzdává své moci, aby se ochotně oddala moudrému a odvážnému muži, jehož život je službou Hospodinu a bezvýhradnou pomocí lidem.