Seznamka
Nezaměstnanost je poměrně mladý sociální problém, který ve starověkých kulturách neexistoval. Ve starém Řecku například neexistoval proto, že veškerou práci vykonávali otroci – váleční zajatci nebo zadlužení chudáci, kdežto „svobodní aténští občané“ práci otroků pouze řídili. V biblických dobách se společnost dělila na vládnoucí, vojsko, vlastníky pozemků, nemajetné a otroky. Teoreticky tedy k jevu nezaměstnanosti mohlo dojít jen a pouze mezi vlastníky pozemku a nemajetnými. Kvůli přesnosti této eseje musíme ještě vědět, že Bible, stejně tak jako sociologové dnes, nemluví o nezaměstnanosti tehdy, dojde-li ke ztrátě práce vinou lidské lenosti a zahálky (tak např. 2 Tes 3,6-13).
Jediný případ nezaměstnanosti v Bibli ve smyslu nedostatku práce, organizované a rozdělované, najdeme jen v Mt 20, 1-16 v podobenství o dělnících na vinici. Avšak ani zde si nemůžeme být jisti, zda tento modelový příběh odráží sociální problém své doby, nebo je jen výsledkem kompozičního záměru autora.
Mluví se tu o nádenících, kteří stáli na trhu a čekali, až je někdo na práci najme. Ten den to neudělal nikdo jiný než majitel jisté vinice, který pětkrát za sebou posílal skupiny nádeníků na svůj pozemek. Poslední přišli jednu hodinu před koncem pracovní doby. Všem majitel vinice chtěl dát jednotnou mzdu jeden denár, což v té době byla běžná odměna za celodenní práci. Když majitelův správce výplaty rozděloval, ti, co přišli první, reptali, že dostali jako ti, co pracovali jednu hodinu.
Jakkoliv se nám může zdát, že správce vinice jednal neodborně, neekonomicky a prodělečně, teologická sdělnost podobenství a jeho poselství jsou jasné: všichni stojí před Bohem a všichni mají stejnou šanci stát se občany nebeského království. Je jedno, je-li jejich společenské postavení reprezentativní a královské, nebo anonymní a bezvýznamné. Podle podobenství je rovněž jedno, začnou-li lidé duchovně žít v dětství, nebo až ve zralém věku. Podstatné je, aby vůbec začali.
Podobenství je umělý příběh, tedy fikce, která nepopisuje fakta, ale pomocí uměle vytvořené zápletky, která je ve svém důsledku vždycky nereálná, ukazuje na ideální a kvalitativně lepší situaci, k níž je třeba se upnout a již se doporučuje následovat. Úskalí a zároveň krása podobenství spočívá v tom, že je mnohovýznamové. Jeho struktura a kompoziční prvky vybízejí k variabilitě výkladů a aplikací, které zrcadlí situaci prostředí společnosti, v níž autor výkladu žije, atmosféru jeho doby a jeho osobní zájem.
Jaké si tedy z podobenství o dělnících na vinici můžeme vzít poučení, mluvíme-li o nezaměstnanosti dnes? Nádeníci v podobenství zcela jistě měli v úmyslu pracovat celý den a část práce i odvedli; jejich odměna je tedy spravedlivá, jelikož ji ospravedlňuje jejich dobrý úmysl. Podobně podle dobrého úmyslu nezaměstnaných by se mohla v odměňování chovat i dnešní společnost. Ta na jedné straně znemožňuje pracovat mladým, vzdělaným a inteligentním lidem právě v těch profesích, v nichž se chtějí realizovat a které vystudovali, na straně druhé jim vnucuje nedostatečně placenou práci v náhradních profesích, které nevystudovali a které je duševně otupují.
Proto díky dobrému úmyslu by společnost místo náhradního a vnuceného zaměstnání měla mladým lidem poskytnout možnost pracovat ve vystudovaných profesích za všech okolností a dávat jim plný honorář pokaždé, kdy jim půjde o to, aby ve své profesi pracovali na plný úvazek, a to i když jejich práce bude vinou nedostatku pracovních míst z plného pracovního úvazku odvedena jen částečně.
Za takových okolností plná odměna za částečnou práci v dobrém úmyslu pracovat na plný úvazek se může stát jedním ze scénářů, jak moderní problém nezaměstnanosti řešit a možná i vyřešit.
