Po vydání hodnotící zprávy Evropské komise o stavu respektování lidských práv a svobod v Turecku, podlehli mnozí komentátoři optimismu, že bude tato převážně asijská země dalším státem Evropské unie. Osobně si však myslím, že se jedná o optimismus předčasný.
Ze zprávy lze odvodit, že Turecko udělalo jistý pokrok v oblasti demokratizace právního řádu. Bohužel ne všechny změny jsou v běžném životě realizovány. Mám na mysli především otázku rovnosti práv mužů a žen, právo na ochranu soukromí a tělesnou integritu či na spravedlivý soudní proces.
Dále zde existují závažné nedostatky týkající se podoby zákona o asociacích, jenž diskriminuje jak neislámská náboženská, tak kurdská sdružení.
V oblasti demokratizace postoje ke kurdské menšině je pokrok sotva znatelný. Například na územích obývaných převážně touto menšinou chybí školy vyučující kurdštinu. Dalším problémem je nemožnost používání kurdštiny jako druhého úředního jazyka.
Neméně důležitá výtka se týká dosavadních postojů Turecka k řešení otázky rozděleného ostrova Kypr. Zde se oproti celkovému řešení národnostní otázky vedoucí ke sjednocení země snažila Ankara spíše o získání svých parciálních zájmů.
V případě rozhodování, zda začít vést rozhovory s Tureckem o vstupu do Evropské unie, mi chybí i podrobnější zpráva o tom, jak může vstup této země ovlivnit další vývoj EU z hlediska jejího fungování a řízení. Jestliže se Turecko stane státem EU, je současná centralizace úřadů v západní části Evropy do budoucna neudržitelná.
Závěrem bych rád dodal, že pokud Turecko bude přijato, otevírá se možnost nového precedentu přijímání nových zemí i mimo rámec Evropy. Nešlo by totiž pouze o změnu formální, ale i o fakticko - revoluční. Potom je na místě otázka, zda budeme přijímat do „Evropské unie“ i další státy například z Afriky, které splní určitá kritéria?!
Autor je místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a KDU-ČSL