S rostoucím technicko-vědním pokrokem dochází ve společnosti již několik desítek let ke snižování hodin strávených pracovní činností a do popředí se dostává tzv. volný čas.

Ten by šel definovat jako doba, o jejíž využití rozhoduje každý člověk sám. Většinou jsou ve volném čase realizovány různé koníčky, rozvíjíme své vzdělávání či je tato doba úzce spjatá s „pracovními činnostmi“ spojenými s bydlením atd. Volný čas lze využít i negativně například bezděčným sledováním televizní obrazovky.

Rostoucí význam volného času ve 20. století byl reflektován nejrůznějšími hnutími a kongregacemi. Vyjádření o volném čase najdeme také v dokumentech II. vatikánského koncilu. Například v pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et spés se ve druhém oddílu třetí kapitoly píše o nutnosti klidu a volného času k životu rodinnému, kulturnímu, společenskému a náboženskému.

A právě rodina, kultura, společenský a náboženský život jsou hlavními pilíři dnešní pastorace. V rámci volného času se na přelomu století dvacátého a jednadvacátého stále častěji objevuje potřeba vzdělávacích aktivit. Lidé dnešní evropské společnosti nepřijímají víru pouze z generace na generaci na základě tradice, ale především se touží seznámit s podstatou víry.
 
Církev nejen jako alternativa
Samotný volný čas je pro církev obrovskou výzvou. Je to jedinečná možnost, kdy se může setkat s nepraktikujícími katolíky či zarytými ateisty bez toho, aby toto setkání vyvolalo negativní reakci u jedné či druhé strany.

Mnohdy je v naší společnosti působení církví ve volném čase chápáno pouze jako alternativa k podobným programům nebo výhradně jako cílené pastorační působení. Jak lze vidět v okolních zemích, například v Rakousku a Německu, opak může být pravdou. Zde je církev a její organizace začleněna jako součást pedagogicko-sociální sféry, takže samotná může být považována jako nositel mnohých volnočasových aktivit.

Proto asi nikoho nepřekvapí, že církev nepůsobí ve volném čase vždy pouze zdarma. Její aktivity jsou hrazeny z velké části z peněz státu a úřadů místní samosprávy. Dalšími příjmy jsou peníze od sponzorů, ale také od těch, pro něž jsou volnočasové aktivity určeny. Mnohde je samotné volnočasové působení možností pro získání finančních prostředků na různé další aktivity.

Například v Itálii vlastní některé řády nebo farnosti sportovní areály – fotbalové hřiště, tenisové kurty, sportoviště zatravněná umělou trávou, sportovní haly atd.. Některé tamní řády a kongregace vlastní horské hotely, pořádají koncerty či různé poznávací zájezdy.

Trend komerčního působení církví ve volném čase není ale pouze doménou vyspělejších států Evropy. Se zajímavým nápadem přišli před časem v nedalekém Maďarsku, kde se otevírají církevní internetové kavárny. Ty jsou zřizovány v prostředí far a církevních objektů. Podnikatelské využití těchto prostor je tu úzce propojeno s nabídkou dalších aktivit – knihovna, farní sál, sportovní vyžití.

Výše zmíněné církevní aktivity se ne vždy setkají s pochopením veřejnosti i samotných věřících. V případě veřejnosti je kritika nejčastěji směřována k financím a poukazováno na možnosti jiného využití, například na chudé. Věřící zase mnohdy zcela nechápou spojitost mezi těmito činnostmi a církví. Zdá se jim, že její poslání v této oblasti být nemá. V obou případech lze tyto problémy vyřešit nejlépe intenzivnější komunikací.
  
Máme co nabídnout?!
Nabídka volnočasových aktivit spojených s činností církve úzce souvisí s trhem a poptávkou. Veškeré církevní aktivity by měly projít standardním procesem, který odpovídá na otázku, pro koho je aktivita připravena a jakým způsobem jí realizovat.

Pro každou z nových aktivit je příhodnější, pokud je uskutečňována jako něco nového, jako něco, co vychází z potřeby případných zájemců. Alternativní programy tvořené církví se v mnohých případech potýkají s konkurenčními volnočasovými středisky, které jsou  dotovány státem, kraji a obcemi. 

Velmi potřebná se jeví komunikace mezi volnočasovými subjekty, které si mohou pomáhat výměnou svých zkušeností. Pokud tato komunikace není z různých důvodů možná, je dobré si zajistit co nejvíce informací o případném fungování organizací s podobnou náplní.

Odborníci na volný čas se shodují, že hlavní výhodou církví a jejích volnočasových aktivit je především potenciál dobrovolníků, se kterým mohou při jejich tvorbě a fungování počítat. Samotní zaměstnanci v církevních zařízeních jsou pak v církvi ochotni pracovat za nižší mzdy, než je ve stejném oboru obvyklé.

Na závěr je třeba zmínit dlouhodobou zkušenost, která nás jednoznačně učí trpělivosti a výdrži. Fenomén volného času naplněného chvíli klidu nebo zajímavé aktivity se jeví jako jednoznačná nutnost. Přestože žijeme v uspěchané době, občas potřebujeme těch padesát tři minut zmiňovaných v Saint-Exupéryho Malém princi, abychom si mohli pomaloučku dojít ke studánce.   

Pozn. autora: V České republice se fenoménem volného času zabývá Teologická fakulta JU v Českých Budějovicích v rámci oboru Pedagogika volného času.