Myšlenka církevní restituční tečky je jistě správná a patnáct let po pádu totality více než aktuální. Tečka ovšem by měla být tečkou za spravedlivým vypořádáním odcizeného majetku. Nikoliv tečkou za dokonaným bezprávím a dokonce možná i za ekonomickou likvidací církví.

Představa jednomiliardové roční renty vyplácené církvím po dobu 50 let může být velkorysá pouze na první pohled. Vždyť skoro stejnou částku stát vyplácí církvím podle zákona o hospodářském zabezpečení církví již nyní (a to právě za odcizený majetek). Proč by tedy mělo vyplácení po nějaké době skončit, když by majetek už nikdy vrácen nebyl?

Ani uvažovaných padesát miliard jakéhosi "odškodnění" neodpovídá hodnotě ukradeného vlastnictví. Jen nemovitý majetek katolické církve odcizený komunistickým režimem představuje částku přes 100 miliard korun. Taková suma uložená v bankách by ročně na úrocích vynášela dvě až čtyři miliardy, neboli dvakrát až čtyřikrát více, než by církvím dával stát.

Stát ovšem s nemovitým majetkem církví hospodaří a výnosy si ponechává. Kolik činily a činí tyto výnosy za posledních 55 let, se nikdo ani nenamáhal vyčíslit. Ale jen roční výnos ze 170 tisíc hektarů církevních lesů představuje několik set milionů korun. A to nepočítáme nevrácený majetek nekatolických církví, které nárokují okolo 2500 položek. Nebylo by 50 miliard korun za všechno - a to ještě během 50 let - spíše výsměchem spravedlnosti?

Má-li se tedy provést majetkové vyrovnání s církvemi, je třeba vycházet z reálných čísel a nikoliv ze "zbožných" či méně zbožných přání. Se stomiliardovým majetkem si církve za 50 až 100 let mohou vytvořit všechny zdroje nejen pro svou kultovní činnost, ale i pro stále žádanější alternativní služby ve zdravotnictví, školství a sociální sféře. Naopak definitivní ztráta církevního majetku by znamenala úpadek, ne-li zánik této ekonomické základny - a tím i nabídky služeb všem potřebným občanům ČR.

Autor je poslanec PČR za KDU-ČSL