Myslíte, že bylo potřebné novelizovat  stávající zákon o církvích? 

Zákon o církvích a náboženských společnostech 3/2002  velmi  potřeboval novelizaci. Však také Ústavní soud svým  nálezem zrušil některé jeho části pod č. 4/2003. V zákoně chybělo např. jasnější vymezení procesu registrace církví  a jejich dalších účelových zařízení. Poslanecká sněmovna zmíněným zákonem dala příliš mnoho pravomocí příslušným úřadům. Dále tento zákon nepamatoval dostatečně na církevní organizace, které již byly registrované před vydáním  zákona. Chyběla také pečlivěji zpracovaná přechodná ustanovení, ve kterých jsou vyjmenováni ti, kteří v době vzniku nového zákona existují a pracují. Tak se stalo, že např. padesát let stará Ekumenická rada církví v ČR nebyla nově zaregistrována a dodnes se potýká s tímto problémem. Podobně se jedná i o některé diakonie a charity. Takové dlouhodobé problémy nepřispívají k pokoji a k soustředěné práci. 
 
Co na novém znění zákona považujete za nejproblematičtější? 

V  novele jsou nepochybně i dobrá vylepšení. Na druhou stranu opět církevní právnické osoby existují podle rozhodování evidujícího orgánu. Nelíbí se mi také přilišné vymezování náboženské činnosti a její oddělení od vyučování a výchovy. Cožpak křesťanské církve mohou opustit Ježíšovo poslání o přípravě učedníků ze  všech národů: "...a učte je, aby zachovávali všecko, co  jsem  vás přikázal“? Vyučování a výchova jsou součástí misijního  poslání církve a je třeba, aby podstatná a důležitá činnost byla v zákoně také zakotvena. Je nepochopitelné, proč tento zákon tlačí na jisté oddělení vyznávání Krista, veřejně  prospěšné služby a vzdělávacích a výchovných aktivit církví.  Účelová zařízení církví nejsou pouze nějaké apendixy. Služba sociální, pastorační,  vzdělávací a výchovná není v církvích projevem altruismu. Tyto aktivity patří k samotné podstatě Kristova evangelia a není možné je od církví oddělovat. 
 
Jak hodnotíte skutečnost, že zákon byl schválen díky hlasům  KSČM? 

Nejsem  překvapen, že KSČM hlasovala tak, jak hlasovala.  Vztah komunistů ke křesťanským církvím je obecně známým a nejspíše i dnes je zachovávána linie, kterou v našem státě komunistická strana praktikovala 42 let se vší záludností a někdy až bestialitou. Komunisté se i dnes přidají tam, kde je možné církve trochu přišlápnout či omezit. Ještě dodnes mi v uších zní  komunistické fráze o "náboženských potřebách věřících". Tyto tzv. "potřeby" byly  striktně oddělovány od diakonie a samozřejmě i od vyučování a výchovy. Komunisté by nejraději křesťany uzavřeli v kostelích a nepustili je nikam na veřejnost. Kdyby komunisté dnes dostali větší moc, samozřejmě, že  by se znovu pokusili církve omezit a ničit, a to ve jménu svého marxisticko-leninského náboženství.     
 
 
Hodláte na zákon nějak reagovat,  podniknout nějaké kroky? 

Dotazujeme se právníků a přemýšlíme, co je asi skryto za dikcí novely tohoto zákona a kam se asi bude Ministerstvo kultury po odchodu Pavla  Dostála ideologicky pohybovat. Vážíme všechny varianty a je možné, že se obrátíme na Senát, prezidenta republiky či Ústavní soud. Velmi bych si přál konečná dořešení nejen registrace a veřejno-právních aktivit a služby církví v naší vlasti. Domnívám se, že problém spočívá v opakovaném pokusu řešit otázku právního postavení církví bez dořešení  minulých problémů majetkoprávních. Jestli  k řešení nemá sílu současná vláda, pak je třeba jednat s těmi, kteří s největší pravděpodobností do příští vlády přijdou. 
 
Foto: archiv Pavla Černého