Pro českého účastníka synody je určitě překvapením, kdy při pohledu do synodní auly má možnost reflektovat šíři a bohatství národů, které vytvářejí věřící katolické církve. Vedle 250 biskupů jsou zde přítomni i delegáti východních církví, zástupci světových řeholí, tzv. posluchači z řad laiků, kteří též vedle naslouchání promluvili v synodní aule a plně se účastnili synodního procesu. Poměrně široké bylo zastoupení ortodoxních církví a představitelů Luterského svazu. Chyběli pozorovatelé z protestantských církví, což je dáno tématem synody.

Synoda pro mne, jako i pro mnohé, je určitou školou, neboť řada účastníků jsou význační světoví teologové. Mezi ně na prvním místě patří jistě i Svatý otec. Ve volné diskuzi při večerním zasedání jsme mohli vyslechnout jeho improvizovanou přednášku na téma rituální velikonoční večeře a obětní charakter Eucharistie. Synoda je také místem výměny zkušeností a vzájemným obohacením se nejen mezi jednotlivými zeměmi a světadíly, ale i jednotlivými obřady. Výchozími materiály k projednání se staly encyklika Jana Pavla II. "Ecclesia de Eucharistia" a apoštolský list "Mane nobiscum, Domine". Vlastní materiály jednání vznikly na základě připomínek a žádostí jednotlivých biskupských konferencí jako i římské kurie a pozvaných odborníků.

Hlavní zprávu vypracoval benátský patriarcha kardinál Scola, kterého poznala Praha, či přesněji řečeno Univerzita Karlova a její teologická fakulta při řešení tamější situace, před několika lety.

Sněmovní jednání se chýlí k závěru, synoda připravila padesát bodů jako návrh pro papeže. Synoda je poradním papežovým sborem a vlastní dokument spolu se zvolenými delegáty vypracuje papež později. Na závěr sněmu bude schváleno i poselství účastníků, kteří si po počátečních rozpacích uvědomili vážnost a potřebu zabývat se tématem Eucharistie, která není jen tajemstvím, ale vyvolává také údiv, naplňuje člověka pocitem krásy a vděčnosti. Eucharistie, či přesněji řečeno liturgie, je zdrojem, ze kterého žije nejen církev a jednotliví věřící, ale vyzařuje i do života celé společnosti, protože ona je zákonem, normou, podle které se uskutečňuje Boží plán spásy. Má svůj dopad do života všech kontinentů, protože solidarita, připravenost být pro druhé a s druhými je nejvyšší zákon lásky, který Ježíš předal svým učedníkům v jeruzalémském večeřadle.

Text biskupa Duky vydalo TS ČBK