Seznamka
Pavel Paleček (PP): S řadou takto postižených lidí jsme hovořili, většina z nich ani netušila, že by na ně mohl být tímto způsobem nasazený kněz.
Podařilo se vám hovořit i s kněžími, kteří spolupracovali s StB a rozvědkou?
PP: P. Blažej Müller mi při soukromém rozhovoru řekl, že o minulosti mluvit chce, ale ne do televize. Férově i když nerad řekl, že byl agentem rozvědky. Smyslem dokumentu nebylo určovat individuální vinu jednotlivců, ale přinést svědectví o totalitním režimu. Proto jsme nikoho nenutili, aby s námi na kameru hovořil, ani jsme nenatáčeli bez jeho vědomí.
Ondřej Krajtl (OK): František Jedlička zemřel v roce 1984 s pověstí vzorného duchovního pastýře. P. František Jindřich Holeček, ač se poslední schůzky s rozvědčíky zúčastnil 6. 11. 1989 a na výplatní listině ministerstva vnita figuruje až do ledna 1990, se k této části svého života nikdy otevřeně a upřímně nevyjádřil (J.Holeček se omluvil za svoji spolupráci s StB v aktuálním čísle Katolického týdeníku, které bylo otištěno až po autorizaci tohoto rozhovoru - pozn.red.) Možná i proto se někteří věřící mohou domnívat, že se tito kněží ničeho nedopustili a že jde o spiknutí proti jejich osobám a proti církvi.
Kolik lidí z řad duchovenstva podle vás kolaborovalo s režimem?
PP: Asi by mělo znovu zaznít, že obětí režimu bylo daleko víc, než těch kteří se službě církvi zpronevěřili. Na druhou stranu, pokud považujete za kolaboraci s režimem i členství v prorežimním Sdružení katolického duchovenstva-Pacem in Terris, pak je ta bilance smutnější. Jak nám říkal páter J. Koláček z Rádia Vatikán, dokázat rozlišit, kde je hranice mezi kompromisem a kolaborací je těžké a ne každý to dokáže. O to více vám utkví hrdinství těch, kteří dokázali jít vlastní cestou jako třeba jezuita František Lízna, kterému se ostatní duchovní za komunismu skoro vyhýbali.
Lze nějak vyčíslit počet těch kněží, kteří se zapletli přímo se Státní bezpečností?
PP: Bohužel procento kněží, kteří v různé míře kolaborovali s režimem, je poměrně vysoké, podle odhadů kolegy historika Petra Blažka to mohlo být 10 -12 procent, podobně jako v Polsku.
Jaké byly osudy těchto lidí po roce 1989?
PP: Řada ateistů vyslaných československou rozvědkou na teologická studia do Říma zůstala u kněžského řemesla. Páter Holeček v 90. letech působil jako sekretář katolické komise pro studium díla Mistra Jana Husa. Jindřich Holeček byl kvůli potížím s alkoholem a obtěžování jiného studenta vyloučen z římského Nepomucena už v roce 1985. Aby mohl pokračovat ve své tajné práci, vstoupil do řádu paulánů, který má na celém světě jen na 200 členů. Vysvěcen na kněze ale nebyl v Itálii, nýbrž až roku 1993 v Brně. Začátkem roku 2007 Holečkovi Akademie věd České republiky odebrala předtím udělenou medaili Jana Patočky. Jindřich Holeček působí jako kněz ve Vranově u Brna a je stále členem Komise pro meziregionální vztahy Rady Jihomoravského kraje.
OK: Karel Simandl byl do roku 2003 sekretářem nejvyššího orgánu české katolické církve – České biskupské konference. Po svém odvolání v souvislosti minulostí agenta se stal asistentem papežského velvyslance v Berlíně, kde působí dodnes. Na základě Simandlových hlášení ale nebyl podle dostupných materiálů nikdo uvězněn. Na rozdíl od jiných smutných hrdinů našeho dokumentu.
PP: Je smutné vidět, jak v domově důchodců na Moravci, musejí spolu žít jak kněží, kteří jsou posledními žijícími oběťmi proticírkevních monstrprocesů 50. let, tak agenti rozvědky, kteří dělali v církvi doslova kariéru, létali na školení do Moskvy a psali udání na své spolubratry. Teď sedí vedle sebe, doba se překulila a nikoho to ani nezajímá. To je moc smutný pohled.
Zajímalo by mě, zda bývalí agenti dostávají k důchodu výsluhu od ministerstva vnitra. Jednoho z nich jsem na Moravci navštívil a byl arogantní, když jsem ho prosil, aby mi povyprávěl svůj příběh.
Vyrovnala se církev s minulostí?
PP: Vyrovnání s minulostí podle mě zatím neproběhlo, pokud za něj nepovažujete individuální rozhovory mezi představenými a kněžími, kteří kolaborovali či osobní zpovědi. Náš dokument byl určitou sondou do tohoto tématu. Co nás potěšilo, že reakce věřících jsou pozitivní, podobně jako reakce kněží. Na konci listopadu proběhne na půdě České křesťanské akademie v Praze promítání dokumentu Černí a černější, spojené s diskuzí. Církev má z doby stalinismu i normalizace ve svých řadách mnoho světců. Kolik z nich bylo svatořečeno? Zajímá to vlastně někoho?
Jak tedy vypadá dnešní historické zkoumání dějin církve za komunismu?
OK: Základní práce o perzekuci církve napsali Václav Vaško, nedávno vyšla skvělá kniha Vojtěcha Vlčka, další historici publikují dílčí studie k vybraným problémům. Řada archivních materiálů je již odtajněna, ale jsou přesto nedostupné, chybějí k nim inventáře. Bohužel, mnoho pamětníků nechce o té době mluvit nebo se jich na to nikdo neptá, pokud už nejsou po smrti.
PP: V tomto směru by církev mohla udělat velmi mnoho, třeba podporou projektů, které se systematicky snaží zmapovat, jakým způsobem církev fungovala v Československu v době komunistického režimu. Doufejme, že jedním z takovýchto kroků je právě aktivity České křesťanské akademie, kde vzniká komise, která se touto otázkou má zabývat. Lidé by měli vědět něco o své minulosti. Jich se také týká.
První část rozhovoru najdete zde
Pavel Paleček, historik, je autorem 5 knih, zabývá se dějinami komunistické perzekuce, historií přírodních věd a studenou válkou. Absolvoval vědecké stáže na univerzitách ve Vídni, Budapešti, Minneapolis a na Institutu Maxe Plancka v Berlíně. Poslední dva roky strávil na Columbia University v New Yorku, která patří mezi 10 nejlepších světových univerzit. Mezi jeho aktivity patří také činnost v nakladatelské oblasti a ve filmu.
