Seznamka
Již třikrát jsem měl možnost vstoupit do toku oslav narození baptistického reverenda, černocha Martina Luthera Kinga jr. (15.1. 1929 - 4.4. 1968), a třikrát udělal jen to, co drtivá většina bílých Američanů - užil si v poklidu prodloužený víkend a občas juknul na odpovídající televizní program nebo si projel rádiové stanice, od federálních až po regionální. Všechny měly jedno společné: živily sentiment rasové odlišnosti mezi černými a bílými - v rozhovorech, osobních svědectví a analýzách odkazu reverenda Kinga jr., často prokládaných jeho proslovy a kázáními, mezi nimiž téměř výlučně dominovalo jen jedno: "I Have a Dream". King ho proslovil 28. srpna 1963 před stovkami tisíc černochů - největší masové rallye za lidská práva, symbolicky před pomníkem A. Lincolna ve Washingtonu D.C. Neušlo mi, že reverend King byl v těchto pořadech portrétován a titulován jako prorok.
Tento rok jsem si našel důvod (a výmluvu pro svou ženu), proč a jak do oslav vstoupit jako divák v nějakém protestantském kostele s převažující základnou černých křesťanů, abych byl jaksepatří emocionálně "in". A tak jsem šel do Riveside Church, gigantického neogotického chrámu na Upper Manhattanu, jenž má mezi desetitisícem farníků sedmdesát procent černochů. Chrám postavili roku 1923 podle předlohy katedrály v Chartres, zaplatil ho John D. Rockefeller jr. a opravdu se povedl. Důvodů proč jít tam jsem měl hned několik: jednak tam každé pondělí učím hebrejštinu a moji žáci jsou tamější farníci a jednak mou zvědavost lákala nálepka "international, non-denominational, non-racial, non-fundamentalist, non-nationalistic." Kdo by odolal?
První dojem nebyl nic moc; vinou pomalé podzemky jsem přijel o čtvrt hodiny později a při vstupu shledal, že v kostele je "jen" tisíc lidí místo pravidelného trojnásobku. Hned mě napadla škodolibá myšlenka, že kdysi diskriminovaní černoši před oslavami svého proroka dávají přednost rodinným výletům na svá letní sídla v Upstates nebo Long Island, ale když mi uvaděč strčil do ruky program oznamující, že worship je v jedenáct a oslava proroka až ve čtyři hodiny, usoudil jsem, že ten zbytek lidí přijde až odpoledne. Nepřišel (ale to předbíhám událostem). Worship uvedly a doprovázely hned tři stočlenné chóry a s Kingem jr. měl worship společné jen to, že hostující kazatel Dr. Medley (běloch) si svou slavnostní homilii nadepsal "Awaking Dream"; od tématu sociální nespravedlnosti a bezpráví na půdě USA mezi býlími a černými v minulosti se efektivně přehoupl k obecnějšímu přístupu rasové nesnášenlivosti a sociální nerovnosti. Jako klíč řešení nenabídl žádný politický nebo ekonomický koncept, ale čistě evangelijní důraz na aktivní a angažovanou lásku k bližnímu. Řekl to pěkně, doplnil hlasem i gestem, divadélko zahrál a všechny nás dojal. A sklidil za to potlesk.
Po worshipu, byla jedna hodina odpoledne, jsem měl dilema: jak naložit s časem až do čtyř? Jít na "sugar-free cake" do kafetérie ve sklepě, nebo ne? Při odchodu z chrámu mě zastavil sám prorok - ne osobně, ani inkarnovaný, ale z obrovského monitoru na chodbě. Právě říkal svou proslavenou homilii o snu, v němž dohlédá dne, kdy černí a bílí budou vedle sebe žít jako bratři v rovnosti a svornosti. Došlo mi, že já z Kingova odkazu znám jen tuto větu a víc nic, dokonce ne ani zbytek jeho homilie z 28. srpna 1963, kvůli níž se zapsal do rodiny proroků a v nebi si jistě notuje s takovými esy, jako byl prorok Izajáš nebo Amos. Bylo rozhodnuto - nasedl jsem do podzemky a jel na šestašedesátou ulici do knihkupectví Barnes&Noble. Tam jsem si v teple text nastudoval - byla to pěkná řeč. Kromě obsahu mě i překvapila Kingova květnatá angličtina.
Oslavu proroka v odpoledním programu také doprovázely tři chóry, tentokrát zpívaly výlučně gospely (a jak dobře!), jenže slavnost uvedla skupina "dramistů" a tanečnic. Na můj vkus sebou mrskali, víc než se na kopii katedrály v Chartres hodilo, ale nejsem Afričan, tak o esteticko-mentální a kulturně-zvěstné stránce tance pomlčím. To, o čem ovšem nepomlčím, je mýtus o Kingovi, zbytečná sentimentalita a subjektivní pohled na tzv. rasovou odlišnost, jíž jsem byl po dobu dvou hodin oslav svědkem. A tak jsem se dozvěděl, že King byl již před svou smrtí Bohem vyvolen, aby se stal lídrem černochů a vyvedl je z otroctví bílého muže, že byl prorokem nenásilí jako Mahátma Gándí, že mu šlo o blaho chudých jako matce Tereze z Kalkaty, a že tudíž jeho birthday bylo garantováno samou prozřetelností... Reverend Coleman (běloch) ne náhodně zvolil dikci adventu, když provolával slávu na adresu oslavence. Byla tatáž, jen jméno narozeného děťátka nebylo Ježíšek, ale Martínek, ze kterého se v ovzduší rasové segregace a nenávisti vyklubal big hero dr. Martin Luther King jr., spasitel černých, prorok Boží a lídr bezprávných. A překvapilo mě to? Vždyť to je přesně to, co jsem čekal!
Druhý den, v pondělí večer, jsem měl hodinu hebrejštiny s farníky z Riverside Church a řekl jim, že mě v osobě reverenda Kinga nefascinuje jeho sen o rovnosti ras a sociální spravedlnosti. S tou už dávno před Kingem přišli jiní utopisté (a Karel Marx mezi nimi). Ale že obdivuji jeho důraz na boj jinou zbraní než puškou a nožem - boj kvalitou charakteru, pílí, vírou a trpělivostí. Afro-Američanka Laura se Kingovy aureoly proroka nemínila vzdát, Gene, původem Ital a římský katolík, by se podobně jako já spokojil jen s titulem charismatický lídr a Steven, Korejec, s asijskou ohleduplností mlčel. Moc jsem je nenadchl. Ale co naplat? Já si opravdu myslím, že rasová otázka v USA roku 2008 není, čím byla v roce 1963. Ze čtyřletého pobytu v této zemi mám dojem, že rasová nenávist mezi černými a bílími je minulostí a že se tato nenávist dnes projevuje jinak - etnickou nesnášenlivostí. Ve hře již není barva kůže a minulost otroka či otrokáře, ale původ, náboženství a politický názor. Tam je třeba hledat řešení, účinnější a naléhavější než oživování sentimentu roubované na minulost.
Reverend King ve své slavné homilii o snu stanovil program pro budoucí generace: uskutečňování svobody a míru, aby černí, bílí, protestanti, katolíci, židi a bezvěrci žili spolu v bratrství. Dovolím si tvrdit, že moje skupinka je dokonce o krok dál, protože katolíci a protestanti, bílí, žlutí a černí se spolu v bratrství nejen schází, ale učí se spolu jazyk biblických židů - hebrejštinu.
