Buddhistické kláštery patří mezi hrstku institucí v Číně, které mají potenciál organizovat odpor a opozici vůči vládě, a proto se jich čínská vládní komunistická strana neustále obává. Jsou někteří mniši tajnými stoupenci dalajlamy? Mohou usilovat o nezávislost Tibetu? Strach Pekingu je tak velký, že i vlastnictví fotografie dalajlamy může člověka poslat do vězení. Vládní omezení klášterů začalo prakticky ihned poté, co v roce 1950 vstoupila do Tibetu čínská armáda, píše zpravodajský server BBC News.

Nedávné protesty připomněly 49. výročí tibetského povstání z roku 1959, kdy v ulicích Lhasy vypukly protičínské a protikomunistické protesty, které byly potlačeny silou. Tři největší kláštery ve Lhase - Sera (Růžová zahrada), Däpung (Kopec rýže) a Gandän - byly tehdy vážně poškozeny ostřelováním. Dalajlama musel uprchnout do exilu a podle odhadů tibetské exilové vlády při nepokojích zemřelo 86.000 Tibeťanů.

O necelé desetiletí později do oblasti vnesla zkázu kulturní revoluce Mao Ce-tunga. Rudé gardy zničily více než 6000 mužských i ženských klášterů - přežila jich jen hrstka. Spolu s budovami klášterů byly zničeny stovky a tisíce cenných a nenahraditelných soch, nástěnných koberců a rukopisů. "V té době byly zničeny všechny kláštery. Celá země se během revoluce měnila. Vlna změn byla nezastavitelná," říká sedmasedmdesátiletý mnich Döndub.

Další důkaz čínské kontroly nad tibetským buddhismem přišel v roce 1995 při jmenování jedenácté reinkarnace pančenlamy, který je druhý za dalajlamou v duchovní hierarchii Tibetu. Dalajlama vybral šestiletého Gendüna Čchokji Ňimu, ale během několika následujících dní chlapec i jeho nejbližší rodina zmizeli a zřejmě byli uneseni.

Čínská vláda poté oznámila, že nového jedenáctého pančenlamu našla a jmenovala jím šestiletého Čchökjiho Gjalpa Palzanngpa. Tento chlapec je "náhodou" synem dvou tibetských dělníků, členů komunistické strany. Brzy byl převezen do Pekingu, kde v současnosti žije a příležitostně se objevuje na veřejnosti při pečlivě zinscenovaných událostech. Většina mnichů ho označuje za "falešného" lamu, přestože obyčejní Tibeťané ho uctívají.

Od 80. let minulého století začala čínská vláda znovu budovat či obnovovat některé kláštery a slíbila větší náboženskou svobodu - jakkoli je stále omezená. Ale téměř každý aspekt života buddhistických mnichů a řeholnic je monitorován a kontrolován vládou. Každý klášter v Tibetu navštěvuje přinejmenším každých několik týdnů oficiální činitel komunistické strany, který kontroluje, zda jsou správně dodržována vládní pravidla a omezení. "Navštěvuji tyto kláštery jednou nebo dvakrát měsíčně," vysvětluje Butri, tibetský kádr komunistické strany. "Říkám jim, co mají dělat a co nemají dělat. Všichni jen poslouchají a neříkají nic."

Vláda také velmi pečlivě hlídá, komu vůbec dovolí, aby se stal mnichem. Všichni novicové musejí projít důkladnou posudkovou procedurou, která trvá roky a kontrolovány jsou dokonce i jejich rodiny, zda úřady nenarazí na nějaký podvratný původ. Čínská vláda rovněž omezuje počty mnichů a řeholnic, v důsledku čehož kláštery už nemohou provádět správně mnohé ze svých rituálů, protože mají nedostatek mnichů. V klášteře Pel Kor v dobách jeho vrcholu žilo na 1500 mnichů. V současnosti čínská vláda jejich počet omezila na ne více než osm desítek.

Ale i v Tibetu se nyní časy mění a nastupují moderní technologie. Prakticky každý mnich má mobilní telefon a také speciální kapsičku všitou do vnitřní strany roucha, kde si mobil nosí. V minulosti bylo nesmírně obtížné komunikovat mezi jednotlivými kláštery rozesetými po rozlehlé a často těžko dostupné ploše Tibetu. Dnes je každý klášter vzdálený jen tak daleko, jak rychle sem dokáže dorazit textová zpráva z mobilního telefonu.