Lyžovat prý začínal na kopci za rodnou Líšnicí u Milevska. Jeho první lyže mu vyrobil tatínek z jasanu. "Byly tvrdé, těžké a málo pružné, ale trochu to jezdilo...," vzpomíná s úsměvem. Nezapomenutelné vzpomínky má pak na čtrnáctidenní lyžařskou výpravu s vysokoškolskou skupinou z Krkonoš na Duklu, která se od roku 1958 pro něj stala tradicí.
Advent, který v neděli rozsvítil první svíci na adventním věnci, je pro kardinála Vlka obdobím plným naděje a perspektiv. V adventní době čte při liturgii čtení z proroka Izaiáše, který žil 700 let před Kristem a mluvil o budoucím příchodu Mesiáše. A o svátcích prý prožívá konkrétní naplnění těchto proroctví. "Zavaluje mě veliká radost, že jsem vsadil ve svém životě na správné slovo, které zůstává pravdivé a které se naplňuje. Cítím, že to, co z toho slova zbývá ještě naplnit v budoucnosti, mohu s jistotou očekávat...," poznamenal Vlk.
Vánoce jako obvykle prožije s liturgickými povinnostmi v katedrále a mezi lidmi. Sám si pak v klidu bude číst vánoční četbu, meditovat a probírat se "mořem vánočních přání". Štědrý den je pro něj dnem postu a přípravou dárků pro jeho nejbližší. "Rozházím pod vánočním stromkem sváteční přání, která jsem dostal, na ně postavíme jesličky, rozložíme dárky a je připravena nadílka...," líčí kardinál.
K večeři na Arcibiskupství pražském pak obvykle zve někoho, kdo je v rozlehlé budově sám, třeba vrátného. Čtou z evangelia úryvek o Ježíšově narození, zazpívají koledu i vánoční "hymnu" Narodil se Kristus Pán a za tichého zvuku vánočních koled večeří.
Právě na přípravě štědré večeře se kardinál významně podílí; nedovedl by si totiž představit, kdyby nejedl kubu. "A protože její příprava není vždy těm, kdo připravují slavnost, známá, rád se vařením vracím do mladých let," dodal.
