Každý ho v sobě nosíme. Tu míru si ovšem střihneme sami. Prostě podle našeho gusta. Jak kdybychom nebyli stvořeni k obrazu Božímu, nýbrž bůh k našemu. A je jedno, zda jsme konzervativní, či „kreativní“ povahy; fundamentalisté, liberálové, zatvrzelí protestanté, sveřepí či pokoncilní katolíci, agnostici či ateisté, nebo sirotci post/moderny. Varujme se mít jednou provždy vše nalinkováno. Pokus o jiný úhel pohledu je vždy užitečný. Možná se podvědomě bojíme, že přijdeme o iluze, neřku-li zradíme své přesvědčení. Podstatné je, zda jsme otevřeni pro kritickou reflexi. Přemýšlet je někdy zábavné, jindy bolí. V každém případě vám hloubání musí být životní potřebou. V případě, že nikoli, neztrácejte čas čtením těchto řádků. Pokud však ano, pak právě pro vás přichází na předvánoční trh kniha, která stojí za to: Divadlo pro anděly Tomáše Halíka (s podtitulem Život jako náboženský experiment; Nakladatelství Lidové noviny 2010). A tato kniha je v řadě již desátá! Jak seriál, který posledním dílem neznehodnotí ty, co ještě přijdou.


Dopřejme si malou ochutnávku, rovnou měrou jak pro „věřivce“, tak i „nevěřivce“: „Narazím-li na věřícího, který je týrán představou boha jako obávaného, mstivého, puntičkářského kontrolora, úzkostlivého rodiče, či sadistického třídního učitele, je mi ho líto více než ateisty, který právě takového boha odmítá. Nemohu však přehlédnout, že i pro onoho ateistu hraje tato představa boha důležitou a podobně negativní roli: tentýž patologický obraz totiž vyplňuje jeho představu o Bohu a zabraňuje mu otevřít se jinému pojetí Boha. Čte-li takový člověk Bibli, už ji čte brýlemi své představy o Bohu a čte ji natolik selektivně (jako každý, kdo už má nějakou hotovou, fixní představu o Bohu), že v této mnohovrstevné knize, v níž při troše špatné vůle a obratném vytrhávání vět z kontextu lze najít zdůvodnění téměř pro všechno, nalezne právě pro tento obraz Boha přehojný materiál.“ Autor dále hovoří o infantilní představě o Bohu, kdy lidé Boha míjí tím, že jeho karikaturu považují za realitu, nebo naopak představu pouze myšlenou, či zase za nadpřirozenou bytost, která za kulisami viditelného světa vyřizuje naše pohledávky. Podle jeho efektivity, jak funguje dle našich představ, pak v něj věříme, či nikoli.“ Autor dodává, že v takovém případě je plně na straně ateistů a sám by si protiřečil, kdyby zastával opačný názor. Je cenné, že téma knihy i tohoto oddílu, jež je sice v teologii již minulého století bohatě probrané, je zde v populárnější podobě přístupné širší veřejnosti.

Uvedený námět (i řada dalších) je zpracován velice živě, jak z jednoho kusu, nesen autentickým prožitkem. U jiných kapitolek jsme zase svědky složitější kompozice, se spoustou odkazů, citací a jmen. Tak např. na straně 69 – a strany jsou menšího formátu – se objeví pět jmen, a ještě odkaz v poznámkách. Trochu jak v aparátu odborného textu. Jindy text vzbuzuje sympatie, protože působí jako čtenářský deník, do něhož jsme vtaženi; otevřený dalším asociacím pisatele i nás samých. Také je patrné, že autor nejednou cítí potřebu svůj pohled doložit vhodnými mysliteli, příp. biblickým textem, kde našel podnět, o nějž se opírá.

Nejčastějším návazností pro autora je linie Ludwig Feuerbach-Friedrich Wilhelm Nietzsche, v souvisu s jejich reakcí na měšťácký, rádoby křesťanský životní styl, rozbředlý, povrchní a pokrytecký. Nikoli náhodně, leč pozoruhodně je uvedena „evangelická teoložka“ Dorothea Sölle, jejíž boom jsme zažili v  60. letech minulého století. Již tehdy se jí věnoval v našem prostředí Josef Smolík (Současné pokusy o interpretaci evangelia), který poznamenal, že pro Sölle „ztrácí Kristus, jeho dílo, svou teologickou závaznost“. Cílem se jí postupně stává „člověk hledající svou identitu; christologie je pouhou funkcí tohoto hledání“. Čekal ji ovšem ještě výrazný vývoj. Je zřejmé, že se vymkla klasickému, ontologickému pojetí, a to zvl. ve vztahu k osobnímu Bohu. Bůh se jí mnohdy vytrácí, není zcela jasné, proč musí být zastupován, když Sölle nevěřila v konečné nastolení Božího království a v parusii; tradiční christologii dávno vyprodala.

Pod vánočním stromem, pod stromem života, bude pro Divadlo pro anděly a čtenáře to pravé místo. Potěší nás sličné vydání, pevná vkusná vazba s přebalem i záložkou, umělecké snímky děl z výstavy Věčná pomíjivost, instalované v bývalém kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Určitě nás osloví žízeň Tomáše Halíka po skrytém Bohu, jež vyvěrá z Ježíšova výkřiku opuštěnosti. Ukřižovaný je pro něj „jediným zbývajícím oknem, otevřeným do oslepujícího světla Božího tajemství“. Knížka nám umožňuje do něj také nahlédnout. Dílo, v němž nám je Halík průvodcem a je protknuto snahou provést čtenáře „temnotami různého druhu“ na druhý břeh.

Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse nad Labem. Publikuje v církevním i denním tisku.