Radujme se z naší různosti. Děkujme za různost křesťanů. Jsme synové a dcery nebeského Otce. Ježíš je naším bratrem. Naše různost je projevem naší svobody, živosti a tvořivosti a nejen naší, ale i našeho Otce.

Různost zpravodajů a jednota radostné zprávy o Ježíši
Matouš, Marek, Lukáš a Jan napsali radostnou zprávu o Ježíši. Každý z těchto čtyř zpravodajů napsal o Ježíši zprávu jinak, sobě vlastním způsobem. Z jedné zprávy se dozvíme i něco co druhá, třetí a čtvrtá zpráva neobsahuje. Zprávy se liší a v něčem si i odporují. Např. jeden zpravodaj píše o kázání na hoře, ale druhý zapsal to stejné jako kázání na rovině. Čtyři radostné zprávy jsou v Písmu rozdílné, ale všechny v jednotě mluví o Ježíši. Podívejme se na příklady stejnosti i různosti radostných zpráv čtyř zpravodajů.

1) Ježíšův křest. Mají různě zapsaný všichni čtyři (Matouš ve 3. kapitole., Marek v 1., Lukáš ve 3., Jan v 1.).
2) Ježíšova slova o těle a krvi při poslední večeři. Mají zapsané jen tři: Matouš (ve 26. kapitole), Marek (ve 14.) Lukáš (v 22.) a Jan je nemá.
3) Ježíšova blahoslavenství. Mají zapsané jen dva: Matouš (v 5. kapitole) a Lukáš (v 6.) a nemají je Marek a Jan.
4) Modlitbu Páně. Mají zapsanou dva Matouš (v 6. kapitole) a Lukáš (v 11.) a nemají Marek a Jan.
5) Ježíšovo umývání nohou učedníkům. Má zapsané jen Jan (v 13. kapitole) a nemá Matouš, nemá Marek a nemá Lukáš.

Jednota sourozenectví křesťanů
Podobně jako čtyři různé zprávy tvoří v Písmu jednotu radostné zprávy – tvoříme my různí křesťané jednotu sourozenectví. S růzností Matouše, Marka, Lukáše a Jana jsme smířeni. Smiřme se i s růzností nás křesťanů a růzností našich křesťanských skupin. Podobně jako slova o Ježíšově těle a krvi při poslední večeři Matouš má a Jan nemá – může mít jeden z nás křesťanů něco co druhý nemá a naopak.

Mezi čtyřmi radostnými zprávami v Písmu nemá jedna přednost před ostatními. V Písmu se snáší všechny čtyři zprávy společně. Matouš je zařazen před Markem a Jan až po Lukášovi. Jsou rozdílní, ale nesoupeří o prvenství. Uvědomme si, že se nesnažíme jednu radostnou zprávu označit za hlavní a další tři za vedlejší. Podobně jako jsou spolu čtyři rozdílné zprávy v jednom Písmu, můžeme žít my rozdílní křesťané v jednom sourozenectví.

Co neděláme s radostnými zprávami nemusíme dělat ani s křesťany
1) Neoznačujeme jednu radostnou zprávu jako „hlavní“, „primární“ a další tři za „méně významné“. Tak si ani nemusíme vybírat z mnoha skupin křesťanů jednu skupinu za „hlavní“ a ostatní považovat za druhořadé.

2) Neodstraňujeme z Písma tři radostné zprávy a nenecháváme si v něm pouze jednu. Nenechali jsme si např. Matouše a nevytrhli z Písma Lukáše. Tak ani nemusíme čekat že nebudou jiné odlišné skupiny křesťanů, než ta ve které jsme my a nemusíme odstraňovat jejich jinakosti.

3) Nevytváříme místo čtyř různých radostných zpráv o Ježíši jednu naši vlastní, kterou bychom ty čtyři nahradili a zrušili. Tak ani nemusíme vytvářet z různých křesťanských skupin jednu náhradní „uhlazenou“ bez rozdílů.

Ježíšovo přání jednoty
Všechny čtyři radostné zprávy mluví o nebeském Otci a Ježíši. Ježíš a učedníci jsou v nich bratry. V radostné zprávě čteme Ježíšův příkaz. „Vy však si nedávejte říkat „Mistře“; jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno „Otec“; jediný je váš Otec, ten nebeský.“ (Matouš 23. kapitola) Někteří bratři Ježíše neposlouchají. V naší křesťanské skupině říkají jednomu člověku otče a on se tomu nebrání. Neposlušností toho člověka i svou neposlušností se ti sourozenci oddělují. Mezi prvními křesťany se nesprávně nazýval otcem, těch kterým předal radostnou zprávu, už zpravodaj Pavel. Pavel pomáhal křesťanům při jejich znovuzrození, ale jeho role byla spíš porodnická, nikoli otcovská. Pavel se už také setkal s tím, že jedni křesťané se zmateně hlásili k němu, jiní k Petrovi a další k Apollovi a napomínal je za to. Petr a Pavel nebyli otcové křesťanů, ani nebyli otci vznikajících křesťanských skupin, byli jen zpravodaji a bratry.

Co dělat pro sourozenectví?
Zůstaňme spolu. Nechtějme být stejní. Zůstaňme bratřími a sestrami. Kdo se staví do role Boha – do role otce křesťanů nebo skupiny křesťanů – vydává špatné světectví. Vydává špatné svědectví: a) o nebeském Otci, b) o jednotě sourozenců, a c) o sobě, že bratrem není a považuje se za víc. Kdo jiného křesťana nazývá otcem mate nejen sebe. Ani Ježíš si nenechal říkal od učedníků Otče a výslovně jim zakázal, aby říkali otče někomu z lidí.

Modlíme se za jednotu zpravodajů Matouše, Marka, Lukáše a Jana? Nemodlíme. Přijali jsme je všechny čtyři s jejich růzností. Modlíme se za jednotu křesťanů? Modlíme. Ježíš prosil Otce „Neprosím jen za ty, kteří uvěřili, že ty Otče jsi mne poslal, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil že ty jsi mne poslal.“ (Jan 17). Prvně ať jsme každý v jednotě s Otcem. Teprve ovocem toho je jednota nás všech. Nemyslíme mylně při modlitbách za jednotu spíš na odstranění jinakosti druhého a jinakostí jiných skupin křesťanů?

Ježíšova výzva k oddělení se od hřešícího bratra
Máme být sourozenci, ale ne s tím, kdo je rozhodnutý hřešit. V Matoušově radostné zprávě čteme v 18. kapitole Ježíšovu výzvu oddělit se od hřešícího bratra. Nejprve se máme snažit bratra získat a zachránit. Ježíš říká, že máme za bratrem jít. „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to křesťanskému společenství; jestliže neuposlechne ani křesťanské společenství, ať je ti jako pohan nebo celník.“ Mám hřešícího sourozence napomínat. Když neuposlechne, mám se k němu chovat jako k cizímu. Potom s ním už nemám být ve spojení. Abychom byli křesťané zdraví, není možné být ve spojení s nakažlivým člověkem rozhodnutým hřešit, nemůžeme s ním být jedno tělo.

Jsi oddělen od některých bratrů a sester?
Jsi oddělený od sourozenců? Pokud jsi rozhodnutý nehřešit, můžeš s nimi být v jednotě. Oddělil jsi se tím, že nějakého člověka nazýváš otče? Máš kolem sebe zeď? Vzdálili se od tebe sourozenci protože ty nebo tvoje křesťanská skupina hřešíte a nedal jsi si, nedali jste si, říct? Rozhodni se nejednat svévolně. Přiznej si a vyznej bratřím a sestrám, že jsi dítětem Otce Nebeského a jejich sourozencem. Zdi mezi křesťany nebourej. Boření zdí je zbytečná, zavádějící a umořující práce. Nestavěj zdi. Nenech se zaměstnat ani na jejich boření. Tvým životem ať je Synovství. Zdi mezi křesťany jen projdi. Hledej dveře kterými zeď projdeš. Hledej Ježíše.

Závěrem
Je to náročné být křesťanovi bratrem, člověku rozhodnutému hřešit bratrem nebýt, nenechat si říkat mezi křesťany otče a ani jinému křesťanovi otče neříkat. Bylo by snadné bratřit se s tím, kdo se stejně modlí jako my, modlí se na stejném místě jako my, poslouchá stejné lidi jako my a říct si, že jeho hřích si má napomínat sám, přece mu to nebudu říkat. Můžeme být v rozhovoru s nebeským Otcem i se sourozenci, kteří jsou jiní než my, nemluví stejně jako my a rozhodli se pro Ježíše. Jsem vděčný za radostnou zprávu zpravodajů Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Jsme sourozenci, každý jinačí, ale v jednotě.

Foto: evangelisté - Wikipedia Commons, barevný kříž- Modlitba za domov na hoře Říp - Tomáš Vokatý

Autor se považuje za člena římskokatolické skupiny v církvi