Jedna z největších osobností českého exilu, teolog a filozof Karel Vrána si možná právě teď povídá tváří v tvář s Bohem. Jsem přesvědčen, že to setkání je radostné, protože Vrána svůj život naplnil do poslední kapky.
Jeho jméno je pro mě navždy spojeno se zatopeným městem Zahrádka u řeky Želivky (nyní nádrže Švihov), odkud pocházel a kam se tak rád vracel. Několik kilometrů po proudu řeky jsem vyrůstal i já. Krajina pod Melechovem, kde Karel Vrána patří jednoznačně k nejvýznamnějším zdejším rodákům za posledních 100 let.
Jednou při svých vzpomínkách v ledečské židovské synagoze hovořil o smutku po vlasti a Vysočině v dobách exilu. Ne náhodou se v rozhovoru v rádiu Svobodná Evropa pojmenoval jako Pavel Želivan. Karel Vrána svoji rodnou krajinu skutečně miloval.
Při této příležitosti je třeba připomenout jeho ohromnou zásluhu na existenci české papežské koleje Nepomuceno v Římě. Doslova legendární jsou příběhy o tom, jak jezdil po světě a při svých přednáškách hovořil o potřebě podpořit české studenty bohosloví v Římě. Nesmíme zapomenout na jeho výrazný podíl na vzniku tamní Křesťanské akademie, která vydala mnoho kvalitních katolických knih.
Samozřejmě bych nechtěl opomenout ani jeho zásluhy na fungování ChristNet.eu. Když jsme na jaře 2002 řešili finanční krizi a uvažovali o zániku portálu, byl to právě Karel Vrána, kdo pro web sehnal 30.000 Kč ze Švýcarska.
O jeho podporách, pomocích a činech by se dalo pokračovat. Avšak u lidí jako Karel Vrána není třeba příliš slov. Před takovými je třeba v tichosti smeknout, a poděkovat Bohu, že existovali.
