Příjemně střízlivý snímek Nanni Morettiho ukazuje divákům Vatikán a volbu papeže z trochu jiného pohledu. Film o tom, jaké to je, když nově zvoleného papeže přepadne strach ze zodpovědnosti, budou mít čeští diváci možnost zhlédnout v rámci letošního Febiofestu.

Po smrti papeže se schází konkláve, aby kardinálové zvolili jeho nástupce. Musí proběhnout několik kol hlasování, než bílý dým nad Sixtinskou kaplí konečně ohlásí, že papež byl zvolen, a než z balkonu baziliky svatého Petra zazní tradiční oznámení: „Habemus papam.“ Jenže statisícový dav věřících dole na náměstí marně čeká, až se v otevřených dveřích objeví nová hlava katolické církve. Kardinála, který byl zvolen, náhle přepadla panika ze zodpovědnosti, kterou má na sebe vzít. Úzkost? Deprese? Obava, že na svůj úkol nestačí? Vatikán je zaskočen a všichni se snaží rychle hledat nápravu. Napadne je povolat věhlasného psychiatra, aby pomohl situaci řešit. (Oficiální text distributora)

Předloni Magazín ChristNet.eu uveřejnil krátkou zprávu o tom, že se chystá natáčení snímku s tématikou volby papeže. Habemus Papam si italskou premiéru odbyl již v dubnu loňského roku. Získá si i české diváky? Papež je mrtev, ať žije papež! Ve Vatikánu právě zasedá konkláve kardinálů, probíhá volba papeže. Řím je v obležení novinářů, dav na svatopeterském náměstí netrpělivě vzhlíží ke kapli a čeká, kdy nad ní začne stoupat bílý dým - dlouholeté znamení, že byla zvolena nová hlava církve. Po nezvykle dlouhé době se dočkají jak bílého dýmu, tak i tradičního zvolání z balkonu paláce…

¨“Habemus Papam!“, zazní konečně. „Non sum Dignus,“ pomyslí si čerstvě zvolený náměstek Kristův - a s výkřikem prchne. Zaplněné náměstí ztichne a čeká… Papež jednoduše zmizel a jen tak se neobjeví. Čekají i přítomní kardinálové, a protože již po staletí platí pro dobu sedisvakance - tedy neobsazenosti církevního úřadu - nařízení přísného uzavření před vnějším světem, musí nejen oni, ale i ostatní personál strávit celou dobu mezi stěnami paláce. Nuda ve Vatikánu? Ani náhodou…

Nově zvolený papež chřadne, lékař je bezradný, přichází na řadu psychoanalytik - skeptický ateista nešetřící ironickými poznámkami a postrádající pochopení pro všechny ty vatikánské „podivnosti“ - přísným protokolem počínaje, neustálou přítomností všech kardinálů (i během psychoanalýzy), kontrolou a striktní izolací konče. Veřejnost čeká, novináři začínají být dotěrní, tiskový mluvčí bezradně mlží…a z papeže se mezitím stalo malé, bezradné dítě, které zdánlivě trucuje, vzteká se, hází věcmi, odmítá poslušnost a nakonec jednoduše uteče a toulá se po městě.

Ve filmu sledujeme dvě hlavní linie - cestu papeže a dění ve Vatikánu. Zatímco papež je odkázán sám na sebe, snaží se zorientovat a uspořádat si v sobě nevyřešené záležitosti, kardinálové spolu s psychoanalytikem a ostatním personálem zůstávají uvězněni v paláci. Dočkáme se volejbalového turnaje kardinálů, předstírání papežovy přítomnosti v paláci, papežova divadelního představení i konečného návratu zpět do Vatikánu.

Morettimu (který si zároveň zahrál psychoanalytika) se podařil mimořádně civilní, střízlivý snímek, nesoucí v sobě to nejlepší z dramatu i komedie. Tolik ohrané slovní spojení „laskavý humor“ zde zcela bezezbytku sedí. Habemus Papam není vatikánskou agitkou ani kritkou církve. Nepadne zde ani jeden laciný vtípek na téma celibátu či církevních skandálů, nevedou se žádné teatrální dialogy na hluboká duchovní témata a diváci se dokonce ani nestanou svědky žádných velkolepých odhalení a dramatických zvratů. Ostatně - film může skončit jen dvěma možnými způsoby. Snímek by vlastně ani nemusel být výhradně o volbě papeže - scénář by se dal skvěle aplikovat na jakoukoliv situaci, ve které člověk musí čelit důležitému rozhodnutí ve vysoké funkci. Ale vhodně zvolené prostředí a situace dodává příběhu rozměr, který většina diváků ocení. Moretti si dal velmi záležet na pečlivém vykreslení postav. Neparoduje, nezesměšňuje - kardinálové zde nejsou nudnými, neustále se modlícími „flanďáky“ - při modlitbě je vlastně přistihneme pouze v jedné z úvodních scén, kdy se snad každý z nich v duchu modlí za to, aby nebyl zvolen právě on - nýbrž zcela obyčejnými staršími pány se všemi lidskými přednostmi i stinnými stránkami, kteří se rádi nechají strhnout nadšením pro improvizovaný volejbalový turnaj. Ani postava papeže není nudná a šablonovitá. Vynikající je rovněž Jerzy Stuhr v roli mluvčího, který se beznadějně zaplétá do pavučin lží a polopravd, majících za úkol uklidnit veřejnost. Děj, herecké výkony i kulisy jsou natolik výborné, že Morettimu odpustíme těch pár zbytečně odbytých minut ve finále.

Snímek Habemus Papam budou mít čeští diváci možnost zhlédnout v rámci filmové pocty Nannimu Morettimu na letošním Febiofestu. Francouzský herec a režisér Michel Piccoli, představitel hlavní role, již za svůj výkon v tomto filmu získal „Stříbrnou stuhu“ od Italského syndikátu filmových publicistů a byl nominován na Evropskou filmovou cenu.

Jak probíhá volba papeže?

Papeže volí konkláve (z lat. cum clave - „na klíč“) složené z kardinálů mladších osmdesáti let. Současná pravidla pro volbu schválil a upravil v roce 1996 Jan Pavel II. Hlasování probíhá v Sixtinské kapli pod dohledem kardinála - komorníka a konkláve musí složit přísný slib mlčenlivosti. Kardinálové skutečně nesmí vyhrazený prostor až do nástupu papeže opustit. Hlasovací lístky mají pevně daný formát, jsou nadepsány Eligo in Summum Pontificem, pod tímto nápisem je prostor pro jméno kandidáta. To musí být napsáno záměrně změněným písmem, lísteček se překládá napůl a odnáší k oltáři do urny. Po sečtení jsou hlasovací lístky spáleny.

Znamením, že byl papež zvolen, je bílý dým, stoupající z pálených hlasovacích lístků. Při neúspěšné volbě se k lístkům přidává vlhká sláma, čímž vzniká černý dým. K tomu, aby volba byla platná, je zapotřebí minimálně dvoutřetinové většiny hlasů. Zvoleného se kardinál nejprve zeptá, zda své kanonické zvolení přijímá, a poté se jej zeptá na jméno, jakým chce být oslovován. Habemus Papam je součástí tradičního zvolání, které má po úspěšné volbě zaznít z balkonu svatopeterské baziliky:“Annuntio vobis gaudium magnum: Habemus Papam! Eminentissimum ac reverendissimum Dominum, Dominum…Sanctae Romanae Ecclesiae Cardinalem…Qui sibi nomem imposuit…“, přičemž je postupně uvedeno křestní jméno, příjmení, a jméno, které bude nově zvolený římský biskup používat.

Foto: le-pacte.com (oficiální stránky distributora)