Světové setkání mládeže by se bez problémů mohlo konat v Praze

Tisíce mladých lidí dnes přijíždí na 5. celostátní setkání mládeže do Žďáru nad Sázavou. V rozhovoru pro magazín Christnet.eu se P. Jan Balík rozpovídal o smyslu takovýchto setkání, jejich vlivu na víru a církev i o tom jestli se v Praze někdy budou konat Světové dny mládeže.

Pokud bych se jako mladý křesťan dozvěděl o 5. celostátním setkání mládeže (CSM) ve Žďáru nad Sázavou dnes poprvé, co byste mi o něm řekl?

Aby ses sbalil a přijel, protože se jedná o mimořádnou událost společenství církve, která se nekoná každý rok, spíš zcela výjimečně. Je to skutečná možnost prožít, co je to církev. Zažít, že církev je živé společenství různých lidí, s nejrůznějšími zkušenostmi a duchovními prožitky. Člověk se zde má možnost setkat s mnoha mladými lidmi, navázat nová kamarádství, přátelství, a to může samozřejmě pomoci například při stěhování nebo na vysoké škole, kdy můžete najednou zjistit, že tam je spousta kamarádů.

Může setkání nabídnout něco i věřícím, kteří už do kategorie mládež nepatří, případně lidem nevěřícím?

Samozřejmě a ve Žďáru nad Sázavou jsme toho svědky minimálně už tento týden, protože mladí věřící lidé, kteří jsou slušní, uklízí po sobě, kteří nejsou každý večer zpití do němoty, kteří se snaží dělat něco zadarmo pro druhé, budí určitý úžas. To znamená, že podle mě každý člověk, který prožije toto setkání, může získat novou naději, že to s tím světem u nás není tak špatné. Je mnoho lidí, kteří jsou schopní dělat dobro, a otázka, která je spíš na dospělé, zní, proč dobro nejsme schopni častěji v mladých lidech provokovat tak, aby v nich žilo. Proč my dospělí často v mladých lidech dobro udupeme, například skrze masmédia nebo skrze špatný příklad.

Jedním z vrcholů programu má být svědectví rodičů blahoslavené Chiary Luce Badano. Proč právě toto svědectví?

Protože se v církvi nestává běžně, aby bylo blahořečeno děvče už dvacet let po své smrti, kdy ještě žijí její rodiče a mohou svědčit jako ti nejpovolanější o jejím životě. U Chiary Luce Badano se to stalo. Zemřela v roce 1990, blahořečená byla v roce 2010. Papež Benedikt XVI. už o ní také několikrát psal ve svých poselstvích mladým lidem, třeba i v tom posledním. To je hozená rukavice, kterou je potřeba využít. S rodiči přijedou také dva kamarádi, vrstevníci Chiary Badano, také i proto, že potřebují, aby je už někdo doprovázel.

A co dalšího patří mezi nejdůležitější body programu?

Já si osobně myslím, že nejkrásnější a nejdůležitější budou večery, protože za setmění se může používat obraz, světlo, oheň. To znamená, může se víc vyjadřovat pohybem a symboly poselství, které chceme předat. Především večery dají možnost zakusit, jak dnes mladí lidé mluví evangelium inkulturovaně, tedy srozumitelně, svým vrstevníkům. Je na co se těšit.

Co kontroverzní a často medializovaná témata: sex, historické omyly církve nebo církevní restituce – o nich mladí lidé budou taky diskutovat?

Pochopitelně, máme tři bloky po 35 přednáškách, z nichž jeden blok je věnován vyloženě duchovnímu rozměru člověka a další dva jsou rozděleny tak, aby zachytily celou škálu života mladého člověka. To znamená vztahy, rodinu, manželství, sexualitu, tady bych zvláště upozornil, že téměř všichni přednášející o sexualitě budou ti, kteří čerpají z Teologie těla Jana Pavla II., což je mimořádně hluboké dílo o lidské lásce. Pochopitelně nebudou chybět témata z historie a témata z tzv. sociální nauky církve. Pro mě osobně je velice bolestné zjištění, že v naší vlasti intelektuálové – vzdělání lidé, vysokoškoláci – neznají, co církev říká ke společenským věcem – politice, ekonomii, k rodině, válce, k ekologii. Nejde žít křesťanství jenom v kostele nebo jenom při modlitbě či ve společenství. Je třeba ho žít i ve svém profesním životě a je jednou z velkých výzev současnosti, abychom sociální nauku církve víc studovali, víc se ji snažili včlenit do svého myšlení a do své práce.

Podle různých statistik (například Sčítání lidu, domů a bytů 2011) počet věřících ochotných přihlásit se k nějaké církvi klesá. Počet účastníků CSM ale zůstává stejný, spíše se mírně zvyšuje. Čím si to vysvětlujete?

Za prvé jistě tím, že CSM jdou v linii Světových dnů mládeže (SDM) založených Janem Pavlem II., a to je skutečně mimořádná událost, mimořádný program církve s mládeží. Papež Benedikt XVI. o nich před několika měsíci řekl, že to je lék na únavu církve, že je to zdařilý projekt nové evangelizace. To znamená, že o SDM mluvil v superlativech. Snažíme se pracovat s obdobným způsobem, sami mladí lidé setkání vytváří od režie přes hudbu až k ubytování. Už nyní je v přípravném týmu 700 lidí, to už něco znamená. Ti lidé pracují zcela dobrovolně, to samotné jim mnohé dává a tím také rostou. Druhý důvod souvisí s otázkou, co se dnes v mladých lidech mění. Dneska bohužel ubývají osobní vztahy, osobní přátelství na bázi malých společenství, a tudíž jsou mladí lidé daleko víc otevření větším zážitkům nebo programům, které pro ně někdo připraví. CSM, i když se třeba 700 lidí účastní přípravy, tak je přeci jenom pro většinu něčím, co jim někdo připravil, takže to odpovídá do jisté míry na tu naší rozkolísanou dobu.

Práci s mladými lidmi se věnujete víc jak dvacet let. Vidíte rozdíl mezi tím, jak mládež vnímá církev a víru dnes a jak tomu bylo před deseti či patnácti lety?

V mladých lidech je stále stejná touha po Bohu, touha po lásce, upřímnosti, touha po tom svůj život někde zakotvit, být milován, to neustále přetrvává, to je to stabilní. Ale to, co se mění, je, že za dvacet let se nám rozpadla síť malých společenství a pro mladé lidi je z mnoha důvodů daleko obtížnější mít domov v církvi, to znamená být v nějakém skupině 10-15 mladých lidí, s kterými se pravidelně setkávájí, sdílí s nimi víru, zde vidím druhou výzu. Je třeba, aby církev, kněží, katecheti a všichni, kdo s mládeží pracují, daleko intenzivněji hledali způsoby, jak mladé lidi nadchnout, aby v malých společenstvích žili. Protože víra se žije tam, kde se sahá na konkrétní život. Jinak se bohužel může stát, že mladý člověk chodí pouze do kostela a celá jeho víra se vyčerpá bohoslužbou a vzdělání v oblasti náboženství skončí ve čtvrté třídě základní školy.

V roce 2002 se konalo CSM ve Žďáru a vedoucím Sekce pro mládež byl P. Jan Balík, v roce 2012 se CSM koná opět ve Žďáru a vedoucím Sekce pro mládež je P. Jan Balík, bude tomu tak i na CSM ve Žďáru i v roce 2022?

Tak to doufám, že už nebude. Pro mě je to dobrodružství Boží vůle. Já sám jsem vůbec neuvažoval, že budu podruhé na Sekci pro mládež. Ale nepopírám, že jsem ve službě mladým lidem rád, že vidím v této službě velký smysl, též si uvědomuji, že je potřeba lidi, kteří mají ochotu s mladými lidmi kvalitně pracovat, podporovat, v tom vidím jako svůj hlavní úkol podporovat, motivovat, pomáhat a být oporou lidem, kteří chtějí s mladými lidmi něco kvalitně dělat. K tomu jako jeden z nástrojů existuje Studijně formační kurz Sekce pro mládež ČBK, který běží celá léta.

Slyšel jsem, že jste příznivcem konání Světových dní mládeže v Praze. Budou se tam jednou konat?

Jsem přesvědčený, že v Praze by se Světové setkání mládeže mohlo bez problémů konat a že by přitáhlo mnoho mladých lidí a posílilo naší místní církev. Světové setkání mládeže není jenom setkání, ale program, který promění celou místní církev, mohl by to být jeden z nejlepších projektů evangelizace naší vlasti. Samozřejmě by někteří tak velkou akci nepřijali. Připravenost by byla, schopných lidí máme též mnoho, ale zatím SDM v Praze nebude. V roce 2015 nebo 2016 bude asi v Polsku zároveň se svatořečením Jana Pavla II. Poté se setkání uskuteční mimo Evropu a po tom uvidíme, rád bych se SDM v Praze někdy dočkal...

^{Foto: Tomáš Chlouba}