Seznamka
Daniel Kvasnička
Autor: Danielkvasnicka.info
Může-li vládnout vláda v demisi a vlastně to nikdo nepozná, mohu já být v údivu a normálně pracovat. A jaký je to údiv? Divím se, že se lidé nechají balamutit. A nejsem v údivu nad tím, že se dějí zlé věci, to opravdu ne. Nedivím se, jak může člověk, ať je to kdokoli, dělat zlé věci. To je totiž přirozené, takoví jsme a nemělo by nás to lekat. Člověk je beznadějně hříšný a potřebuje spásu. A tu spásu nenajde, když si řekne, že už má hřešení dost, ta spása přichází jako dar, shora, bez naší zásluhy a bez našeho kalendáře. Tím ale nechci říci, že se má pasivně čekat. Naopak, je třeba o naší současnosti mluvit, být v údivu. A dělat, co jde...
Před časem jsem nabyl přesvědčení, že když někdo neznámým způsobem z mé emailové schránky získá informace, probere se poštou a vytiskne si některé emaily a navrch je rozdá vybraným lidem - to vše bez mého vědomí - je to příběh pro policejní vyšetřování. S advokátem jsme sepsali žalobu. A hned při prvním vysvětlení poskytovaném policii jsem byl upozorněn, že pan státní zástupce již má názor a bylo by dobře žalobu stáhnout. Protože jsem ji zpět nevzal, byl jsem poučen, že nic z toho, co se údajně stalo, nesmí uniknout do médií. A pokud by se tak stalo, mohlo by mne to stát velké peníze, protože bych mařil vyšetřování...
Proto jsem docela zřetelně v údivu, když jsme se týdny dozvídali detaily z policejního vyšetřování, které téměř po měsíci nemá žádný rozumný výsledek, než likvidaci vlády, jež by měla být ohodnocena pravidelnými volbami. Stejně tak se vyjadřují členové mandátního a imunitního výboru o neexistujících intimnostech v odposleších hovorů mezi premiérem a ředitelkou úřadu. Když ve spisu - který zase s klidem zveřejňují - intimnosti nejsou, alespoň tvrdí,[1] že tam zjevně musely být. Od advokátů až po orgány činné v trestním řízení všichni pouštějí po částečkách jed, který tvoří veřejné mínění. A to nemám být v údivu?
A to tak zřetelně, že se jinak velice důstojný reprezentant lékařského stavu Cyril Höschl dopustí žoviálních úvah o povaze nevěry pana premiéra, která podle slov Petra Nečase nebyla. Psychiatr prohlásil s klidem, že premiér myslel něčím jiným než hlavou. Má na takovou adresnou úvahu právo? A komu slouží její zveřejnění, byť by bylo zjemněno velmi přejným ohodnocením Nečasovy odbornosti?[2] Přiznám se, že jsem v údivu. Tohle by si farář dovolit nemohl a pana Höschla bych svým klientům, kdyby se mne ptali na radu, také nedoporučil.
Je to stále dokola. Jiří Čunek se potýká s pochybnou pověstí, protože s čistým rejstříkem zůstal údajně jen proto, že měl politickou podporu. Byť může být kontroverzní z mnoha důvodů, celá bublina trestních konspirací splaskla úplně. Věc nebyla zamýšlena a ani se nestala. A jak třásla svého času vládou! František Dohnal třásl zase Parlamentem. Odsouzen byl, přímo musel být. Přestože argument odepření kontroly poslanců, jež nemá zákonný podklad, byl logický. Dohnal chtěl meze, možnost opravného prostředku a ne popravu z ruky poslanců, kterým se z určitých důvodů znelíbil. Dosud žádný legislativní rámec kontroly NKÚ není, nebo už je? Proč by byl, když je dnes prezidentem na NKÚ konsenzuální exposlanec, na němž se veřejně dohodly obě tehdy nejsilnější strany v Parlamentu!
Celá bitva, která tu zuří, není o tom, abychom chytili korupčníky. Jde tu o to, abychom neztratili zdravý rozum a nepřestali se divit.
