Seznamka
Tomáš Zdechovský
Autor: Facebook.com
Řada lidí tě zná z dřívějšího působení na Christnetu, ale přesto, mohl bys těm, co tě neznají, povědět něco více o sobě?
Na Christnetu jsem v roce 2003 zastával funkci šéfredaktora a v roce 2004 jsem se stal ředitelem portálu, nicméně z důvodu obrovského časového vytížení jsem se o rok později funkce vzdal. V současné době zastávám funkci manažer jedné PR a jedné vzdělávací agentury. Součástí mé pracovní náplně je i vývoj neurotechnologií, kde jsme udělali za posledních několik let obrovský pokrok. Jsem člověk, který nemá rád jednotvárnost a stereotypy. Vedle toho se věnuji také literární činnosti a mezi mé záliby patří i heraldika a vexilologie.
Byl jsi u prvních let magazínu Christnet.eu. Jak tento portál vznikl a jaká byla jeho první léta?
Úplný začátek byl spojen s Davidem Petrlou a u toho jsem nebyl. Na Christnet jsem přišel až v momentě, když ho v roce 1999 převzal Robert Němec a začal z něho dělat zpravodajský server. A tady pamatuji opravdu jak doby růstu, tak doby pádu. Jeden čas jsem byl na Christnetu jediným redaktorem, editorem a vlastně vším. Denně jsem tehdy vydával dvacet zpráv a celé jsme to dělali zadarmo. Byla to nádherná doba.
Na co z této dřevní doby nejraději vzpomínáš?
Asi na to, jak vše bylo amatérsky a museli jsme se ty věci všechny učit. Ale zvládli jsme to, protože nám tehdy nechybělo nadšení. Za tu dobu se na Christnetu vystřídalo hodně lidí a rád vzpomínám na některé kolegy a kolegyně, kteří dokázali do týmu přinést dynamiku.
Později ses pohyboval v politice, spolupracoval jsi s čelnými politiky KDU. Co Tě přivedlo ke křesťanské demokracii?
Do KDU-ČSL jsem se dostal prakticky úplnou náhodou. Na vysoké škole jsem byl opakovaně osloven kolegy z ČSSD a ODS, abych vstoupil k nim do strany, ale tehdy mě politika příliš nelákala. V posledním roce mě však oslovil jeden můj kamarád z farnosti, zda bych nechtěl jít k Janu Kasalovi dělat mediálního poradce. A právě Jan Kasal se stal mým velmi dobrým politickým učitelem.
Zažil jsi i neúspěch KDU ve volbách 2010. Co bylo podle tebe jeho příčinou?
Neúspěch? Ne, to bylo poučení a lekce KDU-ČSL. Jako strana jsme byli nejednotní, rozhádaní a neměli žádnou vizi. Všichni si mysleli, že KDU-ČSL nemůže vypadnout a najednou jsme nepřelezli pěti procentní hranici. Jsem za tuto zkušenost velmi rád a přál bych ji všem politickým stranám. Byla to dobrá doba pro sebereflexi strany.
Rozhodl ses kandidovat do Evropského parlamentu, co tě vlastně přimělo k tomuto rozhodnutí?
Jsem vizionářem a vždy se snažím změnit věci k lepšímu a nechci smířit se současnou situací v České republice a v Evropě. Evropská unie dosti výrazně ovlivňuje dění u nás. Chci se proto podílet na věcech, které pomohou změnit Evropu, potažmo celou Českou republiku k lepšímu. Příliš zapomínáme na to, že jsme součástí Evropské unie a nemůžeme být proto pouze jejími kritiky. Použil bych zde parafrázi jednoho známého výroku Johna Fitzgeralda Kennedyho: Neptejte se, co Evropská unie může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro Evropskou unii.
Při kampani jsi objel skoro celou republiku. Jaké si z těchto setkání s obyčejnými lidmi odnášíš zážitky, jak se dívají na křesťanské demokraty?
Prvně bych chtěl říci, že jsem mile překvapen tím, jak je nádherná Česká republika a kolik krásných míst jsem dosud nenavštívil. Na to byla tato kampaň úplně perfektní. Pro mě osobně to je velká zkušenost. V severních a západních Čechách na nás koukají jako na nepřátelé a lidé na nás ukazují různá gesta a volají sprosté nadávky. Člověk ale nad tím musí mávnout rukou a jít dále. Pak přijedete zase na Moravu a tam vás lidé milují, a dokonce zvou do svých domů. Jsou to obrovské rozdíly.
S jakými plány vstupuješ do politiky? Myslíš, že jedinec může v EP něco ovlivnit?
Jedinec tam nic neovlivní a nic nezmění. Evropský parlament je o spolupráci napříč frakcemi i jednotlivými členskými státy. Je veliká škoda, že řada nynějších českých europoslanců si dosud neuvědomila, že jako solitéři nemají šanci na úspěch.
Přejděme k otázkám osobnějšího rázu. Jak ses dostal k víře?
Jsem katolík, nicméně k víře jsem se dostal velmi zvláštní cestou. Když mi bylo 9 let, můj bratr byl na banální operaci slepého střeva. Na operačním sále se ale probudil z narkózy, lékař zpanikařil a dal mu dvojnásobnou dávku narkózy. Z té se pak bratr neprobudil pět měsíců. Až jednoho dne se ho mamka rozhodla vzít domů na revers a do druhého dne se zázračně uzdravil. Vnímali jsme to jako zázrak a tehdy jsme začali věřit, že existují věci, které nevysvětlíte.
Vím o tobě, že tě hodně poznamenala smrt tatínka...
Tatínek mi zemřel týden po mém nástupu na teologickou fakultu a přiznám se, že jsem tehdy musel hodně bojovat, jestli zůstanu věřícím. Dokonce jsem si tehdy úplně přestal vážit života. Začal jsem lézt po skalách, vezl jsem humanitární pomoc do Kosova, které tehdy bylo ještě válečné. Rozbombardované silnice, neuvěřitelná bída. Na trochu mouky a brambor se tam stály kilometrové fronty.
Co tě potom přivedlo zpátky?
Obrat pro mě znamenal opět jeden zvláštní zážitek. Ten se mi stal, když jsem jednou lezl na skálu. Uklouzla mi noha a kamarád mě zachránil tím, že mě zachytil za jeden prst. Tehdy jsem pochopil, že život má cenu a začal jsem nad věcmi přemýšlet zase trochu jinak.
Řada lidí tě zná také díky iniciativě Zachraňte Ježíška. Budeš ve svém úsilí na obranu českých tradic pokračovat i v případě svého zvolení europoslancem?
Iniciativu Zachraňte Ježíška považuji za svoji srdeční záležitost a v jejích aktivitách bych samozřejmě rád pokračoval i jako europoslanec. Ochrana naší kultury, tradice a svátků pro mě bude prioritou vždy. Už proto, že dárky mi nosí Ježíšek, a ne Santa. Mikuláše v České republice slavíme jiný den. (rozesměje se)
A nakonec povinná otázka: Staneš se v případě úspěchu naším dopisovatelem v Bruselu?
Rozhodně stanu. Vždyť jsem vám to slíbil, ne? (směje se) I když jsem studoval v Itálii, tak jsem na Christnet nezapomněl, protože je to moje srdeční záležitost. A nezapomenu ani v Bruselu, vždyť je to stále mé dítě.
