Pokud je to pravda, pak mám dobrou zprávu pro organizátory podobných akcí: "Nemusíte se zas tak moc snažit, více než o vás se účastníci zajímají o opačné pohlaví." V tom případě by možná občas nebylo špatné si přiznat, že někam nejedu kvůli programu, ale "co kdybych tam náhodou potkal někoho zajímavého".
Moje babička mi vyprávěla o tom, jak se seznamovala ona. Příležitostí u nich na vesnici bylo mnoho. Po každé nedělní mši chodili mladí od kostela ke hřbitovu a nazpátek - a to několikrát. Navenek to bylo takové "spolčo", ale ve skutečnosti šlo o to se s někým seznámit. Další možností byly různé poutě a procesí. A jestliže taková pouť trvala čtyři dny, bylo vás jen několik a museli jste spát venku, tak jste nejen měli spoustu možností se seznámit, ale také jste toho druhého poznali v krizových podmínkách.
Podle průzkumů se nejvíce lidí seznamuje v práci a ve škole. Je to přirozené. Tráví tam spoustu času, takže mají možnost poznat, s kým mají tu čest. Křesťané si raději vybírají za partnery křesťany, kterých ale ve škole nebo v práci moc není. Takže mají možnost seznamovat se především na křesťanských akcích, v kostelech a ve sborech, na společenství nebo na shromáždění, na táborech atd. Je to dokonce dobré: mám čas nějakou dobu pozorovat toho druhého a náš vztah se může pozvolna vyvíjet. Nemusí to tedy být nic násilného.
Takže prosím, nebuďte nevrlí, když někdo na vašem společenství nebo na nějaké akci začne jevit více zájmu o někoho jiného než-li o samotný program. Chce se jen seznámit. A buďme rádi, že k tomu má dostatek odvahy a příležitost. V opačném případě by se z něho stát ona komická postavička, která ještě ve třiceti letech obráží akce pro mládež s tím, "že se snad někde konečně seznámí".