Seznamka
Pohled na město Chotěbuz
Autor: wikipedia.org / Wikipedia Commons
Město Chotěbuz se na českých sociálních sítích udává jako příklad toho, jak Němci nezvládají nápor migrantů a obyčejní lidé jsou jim vydáni napospas. V prosinci a lednu došlo k několika kriminálním případům, které měli na svědomí mladí Syřani.
Poslední sobotu (3. února) se v centru braniborského města u polských hranic konaly souběžně dvě demonstrace. První měla motto „Život bez nenávisti“, další svolal spolek „Zukunft Heimat“ (v překladu Budoucí domov) s vazbami na stranu Alternative für Deutschland.
Z města přinesl reportáž mimo jiné zeit.de (také druhý text), z českých médií pak idnes.cz (převzato původně z tištěné verze Mzastoupený dvěma redaktorkami z ústecké redakce. Obě reportáže jsou – diplomaticky řečeno – jinak nuancované. Výmluvné je, že se neshodnou ani na aktuálním počtu migrantů ve městě: podle té sobotní na zeit.de se v poslední době zvýšil na 4 300, pondělní idnes.cz píše s odkazem na „oficiální zdroje“ o 8000 lidech.
Zatímco zeit.de přibližuje průběh obou demonstrací a seznamuje s osobnostmi jejich organizátorů, Češky tu „mírovou“ demonstraci s poloviční návštěvností nezmiňují. Obě akce se konaly 200 metrů od sebe.
V obou textech je citován šéf místní policie Torsten Wendt. Idnes.cz cituje jeho výrok o tom, že se počet útoků, loupeží a vyhrožování zvýšil od roku 2015 desetkrát. Na německém serveru ten samý policista říká, že počet mladistvých uprchlíků, kteří ve městě opakovaně páchají trestné činy, je zhruba tucet, a řeči o „občanské válce“ v Chotěbuzi odmítá jako nesmysl.
Ilustrační graf prognózy poklesu obyvatel Chotěbuze: Řadě měst na východě Německa hrozí vylidňování, které začalo již po pádu Berlínské zdi a odchodu "úspěšných" na Západ. V roce 1989 ve městě žilo dokonce 137 tisíc obyvatel. Zde může být také příčina frustrace
Autor: wikipedia.org / Wikipedia Commons
Obě reportáže nás dovedou k obchodnímu centru Blechen Carré, kde během ledna došlo ke třem případům, díky nimž se město dostalo do titulků široko daleko (čtrnáctiletý Syřan vytáhl nůž na manželský pár, šestnáctiletý říznul nožem německého vrstevníka do obličeje, později tři Syřani ohrožovali dva další zákazníky).
Němečtí redaktoři v Blechen Carré vedou rozhovor se šéfem syrské bandy (jeden z jejích členů je za první uvedený incident ve vazbě, účast na dalších popírá). Během toho jsou on a jeho čtyři kumpáni „obklíčeni“ policisty a legitimováni. Usmívají se přitom, neboť se to podle jejich slov děje 2krát, 3krát denně. Šéf bandy během rozhovoru vyřídí telefonát se svou matkou („Ano mami, hned budu doma!“) a prosí novináře, ať napíšou, že v Chotěbuzi žádná občanská válka nevypukla. Proti dramatizaci situace se vyslovuje i místní prodavačka.
Redaktorky MF Dnes si vystačí s pondělní obchůzkou pěší zóny před obchodním centrem a natrefují na skupinku Syřanů. Jeden z nich je požádá, aby mu pomohli s bytem (podtitulek „Přijede mi rodina, potřebuji byt, požaduje Syřan“). Atmosféru města dokreslují tím, že při své obchůzce nepotkaly jediného policistu. Svou reportáž zakončí několika citacemi, v nichž místní lamentují nad tím, že uprchlíci nepracují a jen pobírají dávky. „Obě kultury jsou neslučitelné“, citují německého mladíka v podtitulku.
Zeit.de nepopírá objektivní problém Chotěbuzi tkvící v tom, že město je mezi uprchlíky oblíbené a kdo ve spolkové zemi Braniborsko ukončil azylové řízení, může se sem nastěhovat. Všímají si ovšem i partikulárních motivů jistých aktérů. Primátor města (za CDU) dostal díky pozornosti upřené na Chotěbuz více policistů a peněz na sociální pracovníky. Na rozdíl od jiných stydlivějších starostů se mediálních titulků neštítí. Naopak, chce je využít jako páku k tomu, aby zabránil zcelování syrských rodin, které by podle městské správy znamenalo příchod dalších 1 500 uprchlíků. Pokud by přišli, věci by se mu podle jeho slov „vymkly z rukou“ („Dann fliegt mir die Stadt um die Ohren“).
Obě reportáže se shodují v tom, že situace ve městě nahrává neonacistům. Jinak jsou ovšem den a noc. Jedna se táže, zda toto je ještě Německo. Ve druhé slibuje Syřan po telefonu mamince, že už bude doma. V jedné policisté chybí, v druhé „obkličují“. V jedné vystupují lidé anonymně, v druhé je fotogalerie se jmény. Jedna z obchodního domu, druhá z pěší zóny před ním. Zatímco ta česká „občanskou válku“ ve městě hledá a úspěšně nachází, německá reportáž ji naopak zaříkává, odhání a dementuje. Obě nachází své pravdy, ta česká je pohodlná a v duchu bulvárního žánru tak trochu předpřipravená, ta druhá je o parník košatější. A považte, má i svého kladného hrdinu. Je jím osmdesátiletý Dietrich Hallmannn, účastník „sluníčkářské“ demonstrace (řečeno po našem). Vztek mnoha Chotěbuzanů na uprchlíky souvisí podle něj s tím, že se dodnes nevyrovnali s tím, čemu Němci říkají „die Wende“ (konec DDR a sjednocení Německa): „Mnozí mají pocit, že byli převálcováni a museli se bez větších instrukcí přizpůsobit. A teď mají malé pochopení pro to, že se to u uprchlíků ne vždy podaří“.
Autor je politolog.
