Seznamka
Miriam Prokešová u kostela v Ostravě-Hrušově
Autor: Deník / Lukáš Kaboň
Četla jsem před krátkým časem v MF Dnes článek (Církev za času koronaviru, 17. 10. 2020), ve kterém se jeho autor zamýšlel nad tím, jak to bude v samotné církvi i vzhledem k současné době vypadat. Možná nastane doba, kdy mnoho kostelů zůstane nevyužito a nebudou sloužit svému prvotnímu účelu, a to především z nedostatků financí na jejich údržbu, zapříčiněných pandemií, kůrovcem, a jinými vlivy. Co se tedy stane s nevyužitými kostely? Autor nachází východisko za prvé v přesvědčení, že důležitější pro kněze je být s lidmi a doprovázet je životem, než zabezpečovat údržbu historických objektů. Druhé východisko pak spatřuje ve spolupráci s obcemi, které by mohly dát církví nevyužívaným prostorům smysluplnou náplň. Jinými slovy řečeno – kostely a jejich údržba nejsou pro věřící zase až tak důležité, a nakonec kostely nemusí být výhradně vlastnictvím církve; dají se částečně převést na obce, tedy na stát.
Chtěla bych k tomu podotknout několik slov. Nejen pro kněze je důležité být s lidmi, ale rovněž pro věřící je důležité mít kněze, který je životem doprovází. Na toto se však v současné církevní politice nebere příliš zřetel. Převládají zde tendence ke změnám kněží ve farnostech, a to i tehdy, pokud se jim záchrana historických objektů daří (většinou však ne za převažujícího přispění církve, ale ze státních dotací nebo darů farníků či sponzorů, což je možné doložit vlastními zkušenostmi: naše biskupství se podílelo na záchraně a opravách našeho kostela za více než 5 mil. Kč jen z necelých 10 %). I přes růst naší farnosti nejen z materiálního, ale také duchovního hlediska byl kněz rozhodnutím biskupství odeslán jinam a na jeho místo byl poslán jiný kněz.
Tento kněz předchozí práci především na opravách a úpravách farní budovy v podstatě zničil, zlikvidoval nově založenou a zrekonstruovanou a všemi obdivovanou farní zahradu (vytvořil zde pastvinu pro ovce), farnost bez vědomí farníků zadlužil, a to vše tak, že po jeho náhlém úmrtí po dvou letech působení nově nastupující kněz přišel opět do zcela zničené a zdevastované farnosti s úbytkem téměř poloviny farníků. Předcházející prosby směrem k biskupství, aby ke změnám nedošlo a aby předchozí schopný kněz byl ve farnosti ponechán, byly zbytečné a marné. Nekoncepční zničení předchozí práce, zadlužení farnosti, zbytečné finanční výdaje, to je prý logické a je součástí koncepce řízení celé diecéze.
V nastalé situaci v církvi z hlediska nedostatku financí tedy nelze hledat pouze vnější příčiny, ale je třeba také hledat příčiny v církvi samotné, v jejím ne vždy hospodárném řízení z hlediska diecéze, v neuvážených změnách kněží, vedených často neznalostí poměrů v daných farnostech, které mají za důsledek finanční ztráty, a to nejen možným zničením předchozí práce, ale také novými nároky příchozích kněží (každá výměna kněze něco stojí, někdy částka vystoupá jako u nás téměř k jednomu milionu Kč). Tedy nejen vysoké náklady na opravy kostelů, nejen kůrovec, ale také nezodpovědné změny kněží jsou také častou příčinou úbytku financí. Toto je navíc spojeno také s farníky, kteří se stávají tzv. putujícími, tedy těmi, kteří za svými kněžími často dojíždějí do jejich nových farností. Jsou tak rozbíjeny farní rodiny s tím důsledkem, že farníci se stávají hosty v jiných farnostech a na chodu, i tom ekonomickém, jim ne vždy záleží... I zde církev ztrácí možnost získávat finanční zázemí pro své působení.
A ještě k té spoluúčasti obcí, které by nevyužitým církevním objektům, tedy kostelům, mohly dát smysluplnou náplň. Proč to nemohou udělat samotné církve? A opět vlastní zkušenost: abychom náš kostel zachránili, založili jsme u nás spolek, který si toto dal za cíl, a ve spolupráci s knězem (který byl, jak jsem již psala, odejit jinam) jsme v naší farnosti uspořádali za 6 let téměř 30 kulturních akcí, převážně benefičních. Církve se nemusí spoléhat na obce, může smysluplnou náplň v podobě kulturních akcí organizovat i samotná!
Ale vraťme se k tomu, co bude v církvi dál. Jak budou církve dále hospodařit, až se finančně osamostatní, pokud její představitelé budou i schopné kněze odesílat neustále z místa na místo, pokud i nijak odůvodnitelné změny zůstanou neustálým trendem, pokud tímto bude docházet k neustálým finančním ztrátám, pokud se budou nadále rozbíjet funkční a úspěšně spolupracující farní rodiny, pokud budou biskupové rozhodovat bez skutečných znalostí poměrů v daných farnostech a alibisticky zakrývat svá nedobrá rozhodnutí i tváří v tvář faktům tím, že jde o logickou koncepci, které farníci nemohou rozumět, pokud se farní rodiny rozpadnou a věřící se promění v putující farníky, kteří k žádnému kostelu tzv. domovsky nespadají a nepatří, a nemají tudíž k němu vztah, z toho bychom možná mohli mít větší strach než z důsledků pandemie či kůrovce... Navíc, když farníci jsou proti rozhodnutí svých biskupů naprosto bezmocní a nikdo neslyší jejich prosby a nepomůže. I pokud se stane, že nově příchozí kněz je schopný a kostel opět vzkvétá, nejde zpravidla o koncepční rozhodnutí biskupů, jde o rozhodnutí samotného kněze (u nás tomu tak bylo). A původní chybné rozhodnutí biskupů nikoho netrápí, nikdo za zničení života ve farnosti a nehospodárnost nenese zodpovědnost. A případné finanční nesrovnalosti, vzniklé z rozhodnutí, které farnost zničilo, padají opět jen na bedra farníků.
Církev dle autora článku může být do budoucna nízkonákladová a skromná, avšak dynamicky žijící. Avšak pokud se bude nadále dít to, co výše popisuji, pak církev dynamicky žít nikdy nebude. A nebude mít nakonec ani z čeho. Zničí se kostely, o které nebude pečováno, případně se přenechají obcím; nebudou existovat farní rodiny, a tudíž ani lidé, pečující a starající se výhradně o tu svou rodnou farnost, všude budou věřící jen jako hosté; kněží bude neustále ubývat a bude jich málo, přičemž ti schopní budou překládáni z místa na místo, což vždy s sebou přinese i další ekonomickou zátěž a finanční ztráty. A biskupové? Ti budou nadále rozhodovat o tom, jak funkční farnosti a farní rodiny změnami kněží likvidovat a považovat svá rozhodnutí za jedině správná, logická a koncepční. A nezvratitelná.
Obávám se, že toto je obraz budoucí církve. Pokud ne ve velkých městech, ve kterých již dnes jsou farnosti a farníci možná anonymní a tento problém je až tak netíží, pak v malých farnostech na vesnicích či menších městech se tak stát může. Bohužel. Církev bude možná sice nízkonákladová, skromná, ale prakticky nežijící.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autorů.
