Agent

Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora

Nebojte se, nebudu mluvit o domácích poměrech. Vedli jsme nedávno rozhovor o českém katolickém exilu v Itálii a při něm padla řeč i na problematiku všech možných rozvědek a agenturních sítí, které se o lidi přišlé zpoza železné opony zajímaly. Mně milý člověk se podivoval, jak snadné bylo dostat se v exilu do hledáčku rozvědky, a naopak jak nesnadné bylo (pokud jste nebyl papež nebo některý z nejvyšších kardinálů) setřást ze sebe veškerý zájem těchto všeho schopných lidí, kteří po pádu komunismu udělali navíc ve svých domovinách hvězdnou kariéru.

Leckdo žije v představě, že si naši exiloví přátelé žili pod římským nebo kalifornským sluncem, aniž by přitahovali zájem výzvědných služeb z domova nebo z nové vlasti. Archivní dokumenty, osobní svědectví a kupy dopisů pomalu skládají mozaiku o tom, jak nejen dnes, ale už tehdy, od konce války, byl svět doma i v emigraci nejednoduchý. Otřes ze ztráty jistot, domova, rodiny, přátel, milovaných, vzpomínek. Nutnost se rychle učit, být lepší než ostatní, vybudovat si existenci, nový domov, nové jistoty. Neztratit víru v naději, v obrat, v návrat, ve spravedlnost, v logiku věcí, ve smysluplnost vztahů. To všechno nebylo v cizí zemi snadné.

Jedna z mých nejmilejších exilových osobností absolvovala takových schůzek s československou rozvědkou desítky, možná stovky. Jiný člověk mi po návratu z exilu vyprávěl o mnoha neodmítnutelných schůzkách s agenty v maličkých italských hospůdkách, kde v jednom rohu seděl agent z Východu, ve druhém se hlasitě domlouvali členové mafie, do čeho že začnou dělat po neděli. Všichni, které znám a kteří měli tuto zkušenost vynucených setkání a nabídnutých spoluprací, vykonali v exilu i doma velké dílo. Patřili a patří mezi nejlepší. Lidsky plnokrevní, teologicky výjimeční, duchovně inspirativní, mluvící jazykem, na který nepotřebujete výkladový slovník pro mírně pokročilé.

Ježíš byl a hlavně je takový agent-nezmar. Neslouží povrchním věcem. Neslouží zlu. Nehraje to na dvě nebo na tři strany. Je věrný. Nikoho neláká. Nikoho nezavazuje. Nikoho nepronásleduje. Nelže. Nepotrpí si na komplikovaných pojmech. Neudává. Neslídí. Miluje svobodu. Vyzývá k ní. Jedná vždy a stále z pramene dobra a pro dobro nás všech. Nepotřebuje denní hlášení. Toho, který donáší, neplácá po zádech. Nevyhýbá se hospodám v přítmí. Rád vstupuje do života těm, kteří ho odmítají. V teologickém ohledu se přikláním k přesvědčení, že Bůh přece jen umí pohnout lidskou vůlí, když se člověk vzpírá udělat první krok. Ježíš nikoho nesoudí. Nedává mu domácí úkoly. Neznámkuje ho. Metanoia lidského smýšlení je zvláštní nabídka ke spolupráci na proměně vlastního života, a tím i světa a budování Božího království. Zářivě čistí a vybělení křesťané, kteří se bojí ušpinit od bídy druhých, by na ulici v tlačenici možná překročili i na kolena padajícího Ježíše. Svět je krásný tím, že není jednoduchý. Stát se agentem pro Krista musíš každé nové ráno. Zas a znovu.  Věříš, protože věříš a protože můžeš věřit. Co víc bys chtěl?

Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.