Seznamka
Panychida za biskupa Felixe M. Davídka
Autor: Archiv autora
Každoročně se na tuřanském hřbitově u Brna schází kolem 15. srpna odpoledne skupinka věrných, kteří si připomínají život a dílo biskupa brněnské odnože skryté církve (Koinótés) Felixe Marii Davídka. Letos to bylo v roce stého jubilea od jeho narození (12. 1. 1921), v předvečer slavnosti Nanebevzetí, 14. srpna. Na panychidě jsem byl i loni, kdy jsem dokončoval knižní rozhovor s Davídkovou pravou rukou, sestrou Ludmilou Javorovou, která se davídkovských setkání účastní vždy se svou sestrou Marií. Ostatně na tuřanském hřbitově je pochována větší část Javorovy rodiny. Panychida, jak se setkání podle pravoslavného připomínání zemřelých říká, měla letos zvláštní náboj.
Krátkou bohoslužbu slova vedl Honza Hanák, kněz, televizní dokumentarista (Zakázaný Bůh), moderátor řady kulturních akcí. Druhým vůdčím duchem akce je už tradičně Honza Špilar, trvalý jáhen, známý brněnský kadeřník a barbíř, košatá persona brněnského kulturního i církevního života. A pak tam bylo několik kněží ze skryté i z té neskryté církve, širší rodina Javorova a přátelé Davídkovi i ti, kteří si váží jeho stopy, vryté do církevního života především za totality a v dobách, kdy církev byla umlčovaná a bez hlasu. Při bohoslužbě také vždy zazní jakýsi „letní dopis“, který posílá nějaká důležitá osobnost do nebe FMD. Před dvěma lety zde například zněla nezapomenutelná slova nedávno zesnulého jezuity Jana Rybáře: „Papež František říká, že kněží mají strach z evangelia, a proto sahají po církevním právu. Platí to tedy bohužel i o něm. Proč nedá příklad a nevztáhne ruce na poctivé katolické táty (mámy) rodin? Církevní právo se rádo cpe všude mezi Boha a člověka (Lk 23). V dějinách církve nebylo ani nebude biskupa tak odvážného, rozvážného, rozhodného a riskujícího, jako byl náš Felix.“
Každoročně se na tuřanském hřbitově u Brna schází kolem 15. srpna odpoledne skupinka věrných
Autor: Archiv autora
Sestra Ludmila Javorová, přes své stáří a handicapy stále vitální, Honzovi Hanákovi vstupovala do jeho kázání a předvedla, co je to dialogický přístup ve společenství. Hanákovi dělala jakýsi ženský korektiv jeho poetického vidění života církve v malých společenstvích. Přestože to občas vypadalo, že se bohoslužba příliš natáhne, všichni protagonisté (Janové i Ludmila) dialogickou liturgii nakonec ustáli.
Kdo je tady Elvis
Na tuřanské faře se pak sešlo společenství u stolu, protože k pravé ortodoxní panychidě patří konzumace pokrmů a nápojů už na hřbitově a posléze na farní zahradě. Vše vzorně připravila paní Radka Müllerová a další ženy, muži nanosili pivní sety, hosté se pomalu trousili ze hřbitova. To povídání mívá tradiční průběh, několik slov a přivítání hostů, slovo Ludmily Javorové a příležitostné příspěvky. Tentokrát vystoupil tajně svěcený kněz František Mikeš s tím, že byl povolán k olomouckému arcibiskupovi a byl mu znovu předložen nový požadavek Vatikánu na přesvěcení „pod podmínkou“, který František odmítl. Všichni jsme se tiše divili, protože tušíme, že žijících tajných kněží a biskupů skryté církve, kteří odmítli „přesvěcování“, je už jen několik a takový požadavek jim už byl před lety dávno předložen bez úspěchu. Je těžko představitelné, že by ho teď přijali.
Do toho vstoupila Ludmila Javorová a polemickým hlasem se ptala, jak to, že František Mikeš vystupuje jako Davídkův nástupce – což ovšem v té chvíli nikdo netvrdil – a že Koinótés nikdy veřejně nevystupovala jako homogenní společenství. Nám o trochu mladším to připadalo, jako by se sešli staří chartisté a pustili se do sebe, kdo měl být raději mluvčí Charty a proč „to všechno tak dopadlo“. Stáří a vzpomínky někdy probouzejí fantastické stíny, které jsou občas delší a výraznější než skutečná realita. Že jsou ovšem tajně svěcení kněží zváni ke stávajícím biskupům, mi potvrdil při nedávném setkání v Rychnově nad Kněžnou také kněz svěcený biskupem Josefem Blahníkem Milan Beran.
Panychida naštěstí polemikou neskončila a pokračovala pokojnou přednáškou Honzy Špilara, v níž srovnával teologii Teilharda de Chardina a Felixe Davídka ve světle christologie Richarda Rohra. Já už jsem ale musel na večerní bohoslužbu zpátky do Žabovřesk.
Autor je salesián.
