Seznamka
Benedikt Mohelník OP
Autor: Člověk a víra / Anicka Guthrie
V rozhovoru pro speciální číslo Revue Théologique des Bernardins (listopad 2016) věnované současné české teologii se nás, fr. Filipa a mě, naše tazatelka ptala, jakým způsobem a především jakou teologii děláme. Rozhovor se točil kolem platformy Dominikánská 8 při pražském dominikánském klášteře. Nějak jsem odpovídal, ale dobře si pamatuji, že jsem zvláště druhé části její otázky moc nerozuměl. Otázka mi však od té doby stále zní v hlavě. Jakou teologii v Dominikánské 8 vlastně děláme?
Společenství církve trvalo dlouhou dobu, než našlo přiměřené pojmy a odpovídající formulace pro to, jak se přihlásit k Ježíši Kristu jako jeho učedník a následovatel, pro vyznání víry v Boha Otce, jak ho Ježíš hlásal. Církev usilovala o nalezení srozumitelného způsobu, jak vyjádřit svou víru, která je lidským překladem Ježíšova božského poznání vztahů osob Trojice a Božího díla stvoření a vykoupení. Starověká církev formulovala Krédo jako oficiální souhrn křesťanské víry, tím ale úsilí o pochopení smyslu Ježíšovy osoby a jeho poslání neskončilo. Ostatně slovní formulace Kréda vznikla v určitém historickém kontextu a bez alespoň základního seznámení se s ním může snadno dojít k tomu, že člověk žijící v jiném kontextu bude některé formulace chápat jinak než jejich tvůrce. Proto je jedním z důležitých úkolů teologie vystavět most mezi historicky formulovanou vírou a současným myšlením a dále mezi niterným obsahem víry a jeho srozumitelným uchopením a vyjádřením dnes.
Víra se ovšem nemůže omezit na teoretické vyznávání věčných pravd o Bohu, ale vyžaduje praktický způsob prožívání v měnících se podmínkách lidského života. Kromě výše zmíněného transferu slovní formulace základního obsahu víry má teologie za úkol rozvést obsah víry do šířky jednotlivých situací konkrétního života křesťana a konkrétní podoby společenství, které křesťané vytvářejí.
Teologie má k dispozici velký a bohatý poklad tradice, jenž nemůže opomíjet. Právě díky němu může nacházet kritické nástroje pro reflexi současnosti. Setkání světa víry a současného světa však neprobíhá v rámci teologické práce jednosměrně. Výměna se uskutečňuje v obou směrech a jenom za předpokladu obousměrné komunikace může být pro teologii, a v důsledku toho i pro víru, obohacující.
První komunikační proud vede ze současného světa do teologického uvažování. Křesťané i církev jako společenství jsou součástí tohoto světa a nemají žádnou jinou reálnou zkušenost, než je život v naší přítomnosti. Proto je současný svět jediným reálným rámcem teologického uvažování. A to dokonce i v případě, že by některý teologický směr usiloval o restaurování minulých stavů a situací. Dějinnost světa není pouze prostým plynutím času. Nutně s sebou nese vývoj duchového lidského světa, který proměňuje vnější materiální svět, jenž je člověkem utvářen a zpětně utváří lidský život. Duchovní vývoj není jednolitým tokem od horšího k lepšímu, nebo naopak neodvratně směřující ke katastrofě. V různých oblastech probíhá různou rychlostí a různorodě se rozvětvuje. V některých oblastech dochází k pozitivním posunům, v jiných může docházet k regresům. Podobně to platí pro vnější materiální svět. Materiální i duchovní svět je ve své svébytnosti a autonomii východiskem pro teologii, je locus theologicus. Sekulární svět reálně obohacuje teologické myšlení o stále nové podněty a mentální nástroje, díky nimž může teologie prohlubovat svou reflexi, přichází s novými tématy, které je potřeba teologicky promýšlet, protože život víry je zanořen do reálného světa, v němž věřící žijí. Bohem stvořený svět není nehybnou konstantou. Dějinnost materiálního světa, a ještě více technologický vývoj a vědecký pokrok, jež jsou dílem lidského ducha, jsou už ve své sekulární autonomii Božím darem, a tím spíše představují inspirující stimul pro teologické uvažování.
Druhý komunikační proud vede z teologie do současného světa. Za předpokladu, že se teologie ponoří do prvního proudu, může vstoupit do dialogu s přítomným světem jako rovnocenný partner. Předpokladem je přijetí autonomie politického, ekonomického, vědeckotechnického aj. pokroku a respekt vůči němu doprovázený otevřeností a pozitivním přístupem. Současnému uvažování o světě potom teologická reflexe může poskytnout přínosné pohledy při hledání pochopení smyslu, při hledání formulací etických otázek a kritérií apod. Západní civilizace vyrostla na křesťanských základech. Ty zůstanou nadále oživujícím inspirativním zdrojem, pokud je bude omlazovat aktuální teologická reflexe. Teologie jako racionální reflexe víry a náboženského života propojuje vědecké metody humanitních věd s duchovní dimenzí lidské existence a nabízí jí strukturované vyjádření. Křesťanská tradice je nositelkou jedinečné historické zkušenosti praktického duchovního života i jejího teoretického zpracování, které prošlo důkladným tříbením a mnohými spory o formování autentických forem očištěných od patologických jevů. V teologickém přemýšlení jde o formulování celistvého porozumění stvořenému světu v jeho původu i v jeho zacílení a také o pojmenování vztaženosti našeho přirozeného světa, zvláště pak člověka k Bohu jako transcendentnímu horizontu veškerého bytí. Středem křesťanské teologie je osoba Ježíše Krista a jeho učení, jak je přijímané a interpretované ve dvoutisícileté tradici. Teologická reflexe sice vyrůstá z osobní víry, ale její výpovědi mohou být pro svou univerzálnost inspirativní i pro lidi, kteří křesťanskou víru nesdílejí, a to napříč různými obory vědeckého i praktického zájmu. Náboženství a spiritualita jsou totiž přirozenou součástí světa, jedinečným způsobem ho obohacují a nabízejí mu nové rozměry.
Platforma Dominikánská 8 není akademickým pracovištěm a ani nemá ambici jím být či suplovat práci akademických institucí, které se teologií profesně zabývají. Dominikánská 8 by spíše chtěla být jakousi teologickou laboratoří. „Laboratorní“ charakter platformy spočívá v tom, že k jednomu debatnímu stolu vedle sebe zasedají akademičtí teologové a specialisté z jiných vědních oborů, aby spolu přemýšleli o stejném tématu v perspektivě svých disciplín. Stejnou váhu mají hlasy hostů, kteří se danou problematikou prakticky zabývají ve svém profesním životě. Jako výsledek reflexe se neočekávají hotové teze. Spíše se hledají multidisciplinární perspektivy a nové otázky, které by mohly stimulovat další bádání. K „laboratorní“ povaze Dominikánské 8 svým způsobem přispívají i vstupy současného umění (výtvarné, hudební, slovesné, divadelní) tím, že zprostředkovávají živý kontakt s tázáním a způsobem vyjadřování naší doby. Dominikánskou 8 můžeme považovat za teologickou laboratoř také s ohledem na publikum, kterým nejsou nutně teologicky formovaní lidé. Platforma chce zprostředkovat teologická témata či teologickou perspektivu uvažování co nejširšímu okruhu zájemců. Snaha o přístupnou formu neubírá reflexi na poctivosti. Zájmem a nakonec i smyslem dobré vědy je nabídnout výsledky své práce k prospěchu společnosti. Otevřenému stylu odpovídají také tematické okruhy, jimž se platforma věnuje. Lze je rozdělit do několika oblastí, i když řada jednotlivých programů zasahuje do více oblastí zároveň.
Široký záběr mají společenská témata, u nichž kladené otázky nejzřetelnějším způsobem prostupují do sekulárního světa. Můžeme říct, že z teologického hlediska se pohybují na poli sociální nauky církve a (aplikované) etiky. Při debatách se řeší možnosti uplatnění principů křesťanské nauky v politickém a společenském životě, místo a možný přínos křesťanů při řešení aktuálních problémů. Stranou nezůstávají ekonomické a ekologické otázky současnosti či otázky týkající se mezilidských vztahů a antropologie. Při debatách dostávají slovo kompetentní lidé, kteří se specializují na danou oblast. Důležité je vnímaní otázek současného světa a teologické přemýšlení o nich v perspektivě křesťanské tradice.
Témata zaměřená na život církve reprezentují např. debaty věnované českým církevním osobnostem minulého století a problematika fungování církve v současnosti. Životní osudy významných osobností minulosti nejsou prezentovány pouze v historické perspektivě, ale vždy s důrazem na aktuální život církve. Tážeme se, čím mohou inspirovat život církve dnes. Otázky spojené s fungováním církve se nezaměřují tolik na vnitrocírkevní záležitosti, jako spíše na podněty přicházející zvenku, díky nimž se musí proměňovat i vnitrocírkevní život, jako je např. postavení laiků nebo role žen v církvi. Naléhavější se jeví i problematika genderových studií nebo přístupu k menšinám (LGBT+, Romové apod.) či projevy sexuálně a mocensky podmíněného zneužívání.
Další témata souvisí s Písmem a naukovou tradicí církve. U Bible se rozpětí pohybuje od nejnovějších objevů biblické archeologie přes nové přístupy k interpretaci biblických textů až po prakticko-spirituální aplikace. Na tomto poli se přirozeně odehrává ekumenické setkávání napříč křesťanskými denominacemi. Oblast biblických studií ovlivňuje způsob chápání základních náboženských textů a neméně formuje vztah k vědeckému poznání obecně. Tím vším výrazně utváří prožívání víry v kontextu moderního světa charakterizovaného rozvojem vědeckého poznání a technologií. Naukové tradici dávají prostor zvláště dominikánské knižní salóny prezentující produkci nakladatelství Krystal OP.
Poslední oblastí jsou spirituální témata, která se rozvětvují do otázek týkajících se osobního prožívání křesťanské víry v současném světě a do potřeby její adaptace na měnící se podmínky jak na individuální, tak na institucionální rovině. Patří sem i otázky mezináboženského dialogu či neinstitucionálně chápané spirituality. Křesťanskou teologickou reflexi to staví před problematiku hodnocení vnějších forem duchovního života, především v její církevní podobě. Spirituální dimenze je ostatně přítomna ve všech tematických oblastech. Díky tomu se do probíraných otázek dostává kontemplativní pohled na současný svět, tzn. takový, který vidí v současném světě stopy Božího působení. Z toho vyplývá přátelský přístup ke světu, k současné kultuře a vůbec projevům lidského ducha. Takový přístup nejen nevylučuje kritický pohled, ale přímo si ho žádá.
Díky tomu, že se obsah víry konfrontuje se stále novými okolnostmi, udržuje se srozumitelný základní teoretický obsah víry, jehož podstatným vyjádřením je Krédo. Chceme plně žít v současnosti, proto nikdy nemůžeme ustrnout u toho, co nám poskytují předchozí generace. Přemýšlíme, jak utvářet budoucnost, která bude nutně jiná než jakákoli epocha minulosti. Děláme teologii, která dýchá vzduch současného světa, aniž by se zříkala půdy pod nohama, kterou jí poskytuje tradice. Děláme teologii pro současnost, jíž jsme součástí a kterou děláním takové teologie spoluutváříme.
Autor je katolický kněz, teolog, dominikán, šéfredaktor revue Salve a garant platformy Dominikánská 8.
