Dvě návštěvy u Pražského Jezulátka

Marie Kolářová
Autor: Archiv autorky

Vášnivý spor vyvolalo rozhodnutí bratří karmelitánů, kteří v reakci na ohlášenou návštěvu Andreje Babiše uzavřeli kostel. Jejich zdůvodnění znělo srozumitelně. Návštěvu považovali, vzhledem k jejímu načasování, za součást volební kampaně vedené navíc útočným a strach vyvolávajícím stylem. Nepřáli si zneužití poutního místa pro tyto účely. Za svůj rozhodný postoj sklidili potlesk i kritiku. Jak sami dodávali, k soukromé modlitbě je kostel otevřený každému. Nakonec do něj ještě tentýž den vstoupil i sám Babiš. Novinářům pak vysvětloval, že k Jezulátku chodí rád, protože mu posílá prosbu, a to mu funguje. Ukázal také sošky Jezulátka, které u sebe nosí.

Pověrčivost a nošení talismanu se nijak nepotkávají s křesťanskou vírou, byť Babiš se nejspíš domnívá, že nějaké sympatie by u věřících mohl získat. Představa výměnného obchodu, já pošlu prosbu, Jezulátko splní přání, odpovídá Babišově mentalitě obchodníka. Jeho vystoupení cílí na váhající voliče, kterým lichotí, že se jejich možný kandidát nebojí kostela, anebo jim slouží jako zdůvodnění, proč se přiklonili k jeho volbě. Ostatně ještě víc mohl bodovat svým argumentem, že před Bohem jsme si všichni rovni a do kostela mají přístup i vrazi, aby mohli prosit o odpuštění. Nepochybně. Opakujme proto ještě jednou, „aby mohli prosit o odpuštění“.

O odpuštění prosíme všichni, protože naše volby jsou leckdy pomýlené. Jak mně v této vyhrocené kampani rezonovala slova „volba“ a „cesta“, vytanula na mysli slova z třicáté kapitoly Deuteronomia. Hospodin předkládá Izraelcům dvě cesty: život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé potomstvo (Dt 30,19). Jistěže nadcházející volba není takto osudovou, ale některé styčné body bych viděla, a to dva protiklady, síly pozitivní proti negativním, povzbuzení ke spolupráci a ke smíru versus vyvolávání strachu a osočování soupeře. Babišova volební kampaň pracuje s vyvoláváním strachu a s následnou nabídkou záchrany lidem, které předtím vystrašil.

Kostel Panny Marie Vítězné, tedy u Jezulátka, navštívil i generál Petr Pavel. Přednášel a diskutoval zde na téma: Ohrožení a ztráty lidských hodnot. Pro pokrytce namítající, že Pavla pustili a Babiše ne, připomínám, že přednáška proběhla před čtyřmi lety (19. 2. 2019). Nahrávka přednášky je k stále k dispozici na webových stránkách kostela. Generál Pavel srozumitelně vysvětluje úlohu armády a připomíná zdrženlivost vojáků a důraz na hledání nevojenských nástrojů řešení konfliktních situací. Připomíná i další výzvy současné doby, které jsou stále aktuální. Mluví o ruské a čínské hrozbě, přičemž realisticky vidí i situaci na Ukrajině. Jen na okraj připomínám, že mimo jiné podpořil, světe div se, Konzervativní listy. Považuje totiž za důležité podpořit i médium, které není součástí velkých mediálních domů, a především klade důraz na schopnost naslouchat odlišným názorům. Připomíná, jak škodí personifikace, tedy odmítnutí nějakého názoru jen proto, že jej říká XY.

Dvě návštěvy ve stejném kostele a dva protiklady. Také my stojíme na rozcestí a volíme jednu z cest. Nemusíme jít přece k volbám, namítnou někteří. Připomínají onoho služebníka, který svou hřivnu zakopal se zdůvodněním, že se bál, a raději proto nic neriskoval. Ani jeden z kandidátů nesplňuje jeho představy o budoucím prezidentovi, a proto raději nešel k volbám. Stejně pasivní rozhodnutí jako u zmiňovaného služebníka. Neúčast ve volbách neovlivní vůbec nic. Jeden z těch dvou bude zvolen bez ohledu na výši účasti ve volbách. Negativní hlasování má smysl jedině tehdy, když platnost voleb je podmíněna stanoveným procentem hlasujících.

Jeden kandidát obchoduje s Jezulátkem, druhý přednáší o hodnotách, o schopnosti navzájem si naslouchat a hledat společná řešení. A také oceňuje mladou generaci. Nenechá se vyprovokovat útočností jednoho posluchače, který na něj vychrlí svoji verzi událostí na Donbase. Generál Pavel jen nevzrušeně konstatuje: „Nevidím tady příliš prostoru pro odpověď.“ Nemělo smysl přesvědčovat člověka, který naslouchat nechtěl. Toužil jen ukázat svůj morální soud opakováním označování Pavla za soudruha. Pokojně reagující generál představil nejlepší reakci. Myslím, že právě takového prezidenta potřebujeme i pro naši rozbouřenou dobu.

Autorka je právnička