Seznamka
John Barton: Historie Bible
Autor: Christnet.eu / Vít Luštinec
Koncem roku 2022 vyšla v nakladatelství Kalich důležitá publikace oxfordského biblisty Johna Bartona Historie Bible. Českým biblistům, teologům, religionistům, studentům a vůbec široké veřejnosti se překlad Bartonovy knihy dostává do rukou poměrně záhy po jejím vůbec prvním vydání v angličtině (Londýn 2019) ve výborném překladu Petra Slámy (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy) a v pěkné grafické a ediční úpravě.
Kniha je přehledně a logicky členěná. Po nezbytném úvodu následují čtyři hlavní části: Starý zákon – Nový zákon – Bible a její texty – Významy Bible. Na první pohled se tak jedná o klasický všeobecný úvod do Bible, v němž Bible a její části (Starý a Nový zákon) jsou představeny vždy spíše s důrazem na daný celek. Nenajdeme zde tedy podrobná pojednání o jednotlivých biblických knihách, jako je tomu v tzv. speciálních úvodech. Přesto zde Barton svým čtenářům poslouží uvedením do hlavních žánrů a literárních okruhů biblické literatury. V případě Starého zákona jde o vyprávění, právo a mudrosloví, proroctví, básně a žalmy. V části věnované Novému zákonu Barton věnuje pozornost zejména dopisům (epištolám) a evangeliím. Třetí část (Bible a její texty) sleduje historický proces, v jehož průběhu biblické knihy začaly být vnímány nejprve jako posvátné spisy (Písmo/Písma) a následně pak i jako součást pevně definovaného biblického kánonu – jak křesťanského, tak i židovského. V souvislosti s kánonem představuje Barton rovněž problematiku spisů nekanonických, poté probírá téma biblických rukopisů. V poslední části (Významy Bible) Barton nejprve nastíní odlišnost chápání Bible (respektive Starého zákona) v kontextu židovském a křesťanském, poté představuje různé přístupy k četbě Bible od počátku rabínského židovství a raného křesťanství přes středověk, reformaci a osvícenství až do současnosti. V závěru se pak ještě Barton znovu zamýšlí nad vztahem Bible a víry.
Poznámky k jednotlivým kapitolám jsou uvedeny na konci knihy coby vysvětlivky. Toto řešení je většinou pro zvídavější čtenáře méně komfortní než patové poznámky vždy na příslušné straně. V případě knihy, která chce oslovit co nejširší čtenářstvo, to však je smysluplné a – subjektivně viděno – v Historii Bible to nepůsobí rušivě, ani když si čtenář chce obsah poznámek průběžně ověřovat. Kniha kromě vysvětlivek obsahuje užitečné rejstříky (kombinovaný jmenný a věcný rejstřík a rejstřík biblických míst). Samozřejmostí je i seznam použité literatury.
V čem je Bartonova kniha jedinečná? Na prvním místě je nutno uvést autorovu erudici. John Barton je v oblasti biblistiky (zejména starozákonní) nepřehlédnutelnou postavou. V knize Historie Bible tedy seznamuje čtenáře s touto disciplínou v její zcela aktuální podobě. Citovaná literatura obsahuje odkazy na zásadní díla časem prověřená i na publikace, které se objevily pouze pár let před prvním vydáním knihy v angličtině. Fascinující je ovšem Bartonův záběr – nepřekvapí jeho excelentní znalost současné starozákonní biblistiky, které je asi v knize věnováno poněkud více prostoru. Autor však s přehledem informuje i o dění v oblasti novozákonního bádání, zasvěceně píše o rané rabínské literatuře a o dějinách výkladu Bible (v euroatlantickém prostoru). Často přitom odkazuje vedle odborné literatury i přímo na pramennou literaturu. Pro český kontext jsou zajímavé odkazy na Jana Husa coby předchůdce světové reformace, Barton zmiňuje i český (Kralický) překlad Bible… Kniha je psána velice přístupným jazykem, za což v češtině vděčíme rovněž živému překladu Petra Slámy. Konečně je pak velkým přínosem knihy skutečnost, že otevírá důležitou otázku vztahu mezi Biblí a vírou. Právě zde spočívá hlavní Bartonova teze a zřejmě důvod sepsání celé knihy. Veškeré představené historické zajímavosti týkající se vzniku Bible, jak ji dnes čteme, všechny zákruty při výkladu Bible v dějinách a veškerá bohatě dokumentovaná faktografie jsou Bartonem uvedeny proto, aby poukázaly na složitost Bible a na obtíže při jejím užívání zejména v náboženském kontextu. Jak Barton své čtenáře opakovaně nabádá, biblické texty a jejich výroky je třeba vždy znovu a znovu poctivě promýšlet a hledat jejich přesah do současnosti s maximální obezřetností.
Evangelický teolog a starozákonní biblista Petr Sláma
Autor: Wikipedia.org
Z hlediska hlavního zacílení Historie Bible lze knihu nazírat ze dvou perspektiv. Na jednu stranu Barton exceluje v jemném rozlišování toho, co je možné z textů vyčíst pomocí metod současné biblické (zejména historicky orientované) kritiky. Tedy jak byly texty nejspíše chápány v době svého vzniku, co snad mohou naznačovat, aniž to však vyjadřují plně (např. později formulované trojiční učení ve vztahu k spisům Nového zákona). A naopak, kdy tradiční křesťanští či židovští vykladači s textem pracují maximálně kreativně – až do té míry, že text přetlačují směrem ke své teologii, ba dokonce textu činí násilí či jej vyloženě překrucují. Barton správně upozorňuje, že například Starý zákon těžko můžeme vnímat jako „zcela konzistentní příběh“, když je v něm „plno volných konců a překvapivých zvratů“ (s. 130). Takové schematické čtení Starého zákona se přitom docela často vyskytuje zejména v křesťanském prostředí. Barton na mnoha příkladech velmi názorně vysvětlí, jak se do interpretace Písma projevují důrazy rabínského judaismu či křesťanství a jeho různých konfesí. Každá z těchto tradic přitom dle Bartona alespoň do určité míry může autenticky zachycovat ten či onen důraz patrný v biblických knihách.
Na druhou stranu je trochu těžké na základě této knihy pochopit, jaký druh užití Bible v církvi by si Barton realisticky představoval. Nepřekvapí samozřejmě, že se oxfordský profesor vymezuje vůči náboženskému fundamentalismu. Občas se však může zdát, že Barton považuje skoro každý teologický zápas nad Biblí potenciálně za nešvar smiřování Bible s vírou daného čtenáře/vykladače – což je dle Bartona minimálně podezřelé, a většinou vyloženě špatně. Barton kritizuje přístupy tzv. teologické interpretace Písma (s. 389), se sympatií pak mluví o Spinozovi a jeho destrukci „teologických fines“ vykladačů (s. 390). Číst Bibli v kontextu náboženské víry je dle Bartona většinou násilné ohýbání textu (s. 449), případně takové užití Bartonovi nedává smysl (např. použití Žalmu 37 v kontextu křesťanské bohoslužby z jakéhosi důvodu shledává poněkud nemístné, viz s. 122). Barton hledí primárně k historickému významu textů. Daleko častěji říká, co biblické texty neznamenají (protože to neznamenaly v době svého vzniku). Složitou hermeneutickou otázku významového přesahu původního historického kontextu Barton příliš neřeší – to je přitom relevantní nejen v případě Bible, nýbrž v literatuře obecně. Bartonovi jsou typicky podezřelí „náboženští představitelé“ (s. 455) a jejich dogmatická víra. Jeho hrdiny jsou nejvíce předchůdci a pak i proponenti moderní historické biblické kritiky – jejich omyly a případné dezinterpretace Bible si však typicky Barton na paškál nebere.
Těchto několik kritických „šťouchanců“ vůbec nemá za cíl snížit význam a přínos Historie Bible. Jsou spíše důkazem, že Barton zde představuje těžké otázky, před kterými zároveň pro seriózní čtenáře Bible není úniku.
Již jsme zde chválili Slámův překlad recenzovaného titulu a je třeba tuto pochvalu zopakovat. Překladatel velmi věrně drží Bartonův záměrně odlehčený styl, většinou nachází vhodné ekvivalenty, pouze občas snad zachází až příliš daleko (viz například „až do zblbnutí“ na s. 321 jako překlad „ad nauseam“ či „je na hlavu padlé“ na s. 391 jako překlad „an odd Jumble“ – zde jde navíc o citát autora z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století!). Překlad trochu vrávorá, pokud jde o přechylování ženských příjmení – některá jsou v textu uvedená v nepřechýlené podobě, jiná jsou přechýlená (Beryl Smalley, ale Assnat Bartorová). To jsou ovšem drobnosti s ohledem na celkově vynikající překlad a velmi dobrou redakční úpravu.
Na závěr je třeba Kalichu i překladateli pogratulovat k zdárnému vypravení této publikace mezi české čtenáře. Pro vážné zájemce o studium Bible se jedná o nepostradatelnou pomůcku.
Autor vyučuje na Teologické fakultě Jihočeské univerzity.
Záznam z diskuse k uvedení knihy Historie v Dominikánské 8.
