Drahý bratře,
jako novému prefektu Dikasteria pro nauku víry ti svěřuji úkol, který považuji za velmi cenný. Jeho hlavním cílem je totiž uchovat učení, které vyplývá z víry, abychom ve „svém vztahu ke světu vydávali počet ze své naděje, ale nikoli jako nepřátelé, kteří ukazují prstem a odsuzují“ (Evangelii gaudium, 271).
Dikasterium, jemuž budeš předsedat, v jiných časech přikročilo k používání nemorálních metod. Byly to doby, kdy se místo podpory teologického poznání stíhaly případné doktrinální omyly. To, co od vás očekávám, je bezpochyby něco zcela jiného.
Byl jsi děkanem teologické fakulty v Buenos Aires, předsedou Argentinské teologické společnosti a jsi předsedou Komise pro víru a kulturu argentinského episkopátu. Ve všech těchto případech tě volili kolegové, kteří tak ocenili tvé teologické charisma. Jako rektor Papežské katolické univerzity v Argentině jsi podporoval zdravou ucelenost nauky. Na druhé straně jsi byl farářem ve farnosti sv. Terezičky (Santa Teresita) a až dosud arcibiskupem v La Plata, kde jsi uměl uvést teologické poznání do dialogu se životem svatého Božího lidu.
Vzhledem k tomu, že pro disciplinární otázky, související zejména se zneužíváním nezletilých, byla nedávno (při Dikasteriu pro nauku víry, pozn. překl.) vytvořena zvláštní sekce s velmi kompetentními odborníky, žádám tě jako prefekta, abys své osobní nasazení věnoval bezprostředněji hlavnímu účelu dikasteria, kterým je „uchovat víru“ (Fidem servare, úvod k motu proprio).
Je třeba dodat, aby se neomezoval význam tohoto úkolu, že jde o „studium za účelem hlubšího chápání a předávání víry ve službě evangelizaci, aby její světlo bylo kritériem pro pochopení významu lidského života, zejména v souvislosti s rozvojem vědy a společnosti“ (Tamtéž, 2). Tyto otázky, uchopené v obnoveném hlásání evangelního poselství, „se stávají nástroji evangelizace“ (Evangelii gaudium, 132), protože umožňují vstoupit do rozhovoru s tím, co „je v nynějším kontextu pro dějiny lidstva dosud neznámé“ (Laudato si‘, 17).
Navíc víš, že církev „potřebuje růst v interpretaci zjeveného slova a v chápání pravdy“ (Evangelii gaudium, 40), aniž by to však znamenalo vnucování jediného způsobu jejího vyjádření. Vždyť „různé směry filozofického, teologického a pastoračního myšlení, pokud se nechají v úctě a lásce uvádět Duchem do souladu, mohou přispět k růstu církve“ (tamtéž). Tento harmonický růst zachová křesťanské učení účinněji než jakýkoli kontrolní mechanismus.
Je dobře, že tvůj úkol (prefekta Dikasteria pro nauku víry, pozn. překl.) vyjadřuje, že církev „oceňuje a povzbuzuje charisma teologů a jejich úsilí na poli teologického bádání“ (Evangelii gaudium, 133), pokud se „nespokojí s teologií od zeleného stolu“ (tamtéž), s „chladnou a tvrdou logikou, která se snaží vše ovládnout“ (Gaudete et exsultate, 39). Vždy bude platit, že skutečnost je nadřazena myšlence. V tomto smyslu je třeba, aby teologie dbala na základní kritérium: považovat za „neadekvátní každou teologickou koncepci, která v konečném důsledku zpochybňuje všemohoucnost Boha a zejména jeho milosrdenství“ (Mezinárodní teologická komise: Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné, 2). Potřebujeme způsob myšlení, který dokáže přesvědčivě představit Boha, který miluje, odpouští, zachraňuje, osvobozuje, podporuje lidi a povolává je k bratrské službě.
To se stane, pokud se „hlásání soustřeďuje na to podstatné, na to, co je nejkrásnější, největší, nejpřitažlivější a současně nejdůležitější“ (Evangelii gaudium, 35). Dobře víš, že mezi pravdami našeho poselství existuje harmonický řád, přičemž největší nebezpečí nastává, když druhotné otázky nakonec zastíní ty hlavní.
V horizontu tohoto bohatství z tvého úkolu vyplývá také zvláštní péče o ověření toho, zda dokumenty vlastního dikasteria i ostatních dikasterií mají odpovídající teologickou oporu, zda jsou v souladu s bohatstvím živné půdy věčného učení církve a zároveň zahrnují nejnovější magisterium.
Kéž tě v tomto novém poslání ochraňuje a bdí nad tebou Nejsvětější Panna. Nepřestávej se prosím za mě modlit.
Bratrsky, František
Vatikán, 1. července 2023