Seznamka
Matúš Kocián, kněz a přírodovědec
Autor: www.knihydobrovsky.cz
Původně jsi vystudoval přírodní vědy. Už během studií jsi se věnoval sbíraní brouků. Co tě na nich přitahuje, a zvláště tedy na drabčících, kterým se systematicky věnuješ?
Na broucích mě přitahuje to, co na celé přírodě. Zkrátka je jiná, je to něco, co neudělal člověk. Cokoli umělého, co vytvořili lidé, kultura, historie, lidský svět, to už mě tak nebere. Je to tak nějak předžvýkané, kdežto příroda je přímo z Boží ruky. Přitahují mě skutečnosti, které jsou čiré, čisté, jakoby z jiného světa. Když se dívám na hmyz, tak je to samé, jako kdybych chodil po Měsíci a dotýkal se tamějších šutrů, fascinuje mě to úplně stejně, nevidím v tom žádný velký rozdíl. Drabčíci, to už je jen rozhodnutí, specializace. Jako když se rozhodnete pro jednu manželku a všechny ostatní tím vyloučíte, protože svůj život můžete věnovat jen jedné. A pro drabčíky jsem se rozhodl zejména proto, že jsou vzhledem k jejich množství málo prozkoumaní a málokdo se jim věnuje.
Po několika letech práce ve výzkumném ústavu jsi se rozhodl pro duchovní dráhu. Vystudoval jsi teologii a přijal kněžské svěcení. Svoje poslání nacházíš v duchovní službě, ale nezapomněl jsi ani na drabčíky. Jak se ti daří spojovat obojí?
Ano, snažím se stíhat obojí a mít z toho radost. V oblasti přírodovědy jsem se rozhodl pro drabčíky, v oblasti lidského světa jsem se rozhodl pro Krista. Rozhodně si ale nekonkurují, protože Kristu patří i ti brouci, takže je to jasně On, kdo má prioritu. Bez něj by to celé nemělo smysl. Profesí jsem kněz, to ostatní je dnes už jen koníček, kterým ale mohu obohacovat sebe i druhé.
Do řádu stvoření náleží kompletně celý tento svět. Témata spojená s propojováním přírody a spirituality však nenachází v katolické církvi příliš prostoru. Jaké jsou tvoje zkušenosti s nasloucháním těmto tématům?
Každý kněz si do své služby přinese to, co jej zajímá. Někdy trochu závidím těm humanitně vzdělaným kolegům, protože oni mají velkou výhodu, když dobře znají historii, umění, hudbu, architekturu, literaturu. V tom já jsem totální nedouk. Z toho se dá úžasně čerpat pro kázání a katecheze. Přírodověda v tomto ohledu dosud zaostává, protože si tam člověk musí tak trochu prošlapat cestu sám. I za cenu toho, že je za podivína. Myslím však, že situace se rychle mění, protože dnes je velké procento obyvatelstva přírodovědně vzdělané. Má daleko blíže ke schopnosti propojit si přírodu se spiritualitou. To dříve nebylo běžné. Teď zrovna jedna moje dobrá kamarádka velmi chválila úžasnou duchovní obnovu P. Gorazda v Kostelním Vydří na téma stvoření. To je skvělé, že tomu věnuje pozornost už více duchovních a že tomu lidé rozumějí.
Ekologická témata nejsou v katolické církvi obvykle v popředí zájmu. Po vydaní ekologické encykliky Laudato si jsme se mohli setkat s řadou skeptických poznámek. Ekologická etika, kterou se zabýváš, jako by nebyla součástí teologické etiky. Proč jsou ekologická témata v církvi podceňována a opomíjena?
Vysvětluji si to tím, že pro většinovou teologii byla v historii církve příroda pouze kulisou pro člověka. To podstatné byly dějiny spásy. Příroda, evoluce, tedy přírodní historie, nebyla vnímána jako jejich součást. Kristus na kříži podle té teologie zemřel za člověka, takže všechno to kolem se dostalo do jakési šedé zóny. Úkolem a cílem křesťana je dostat se do nebe a nechat za sebou všechno ostatní, neohlížet se. Dnes bychom snad měli více myslet na to, že naším úkolem je dostat tam nejen sebe, ale i to, co nám Bůh svěřil. Ohlížet se po tom, co za námi zůstává, jestli světu žehnáme, nebo ho proklínáme. Myslet si, že nevadí, když tady na zemi uděláme peklo, protože pak stejně utečeme do nebe, je poněkud sobecké.
Matúš Kocián, kněz a přírodovědec
Autor: archiv M. Kociána
Co rozumíš pod pojmem ekologický hřích?
Ekologický hřích má určitě mnoho rozměrů. Dalo by se o tom mluvit hodiny. Za podstatné bych považoval zaměřenost na sebe sama, svůj prospěch a blahobyt. Současná civilizace, ovládaná byznysem, světem peněz a finančních spekulací, je podle mě ďábelskou pastí, ve které lidstvo uvízlo. Je jedno, co vyrábíte a jaké to za sebou zanechává škody na přírodě. Podstatné je, že to reklamou či politickou manipulací někomu vnutíte a on si to koupí. Veškerý ekologický hřích z toho vyplývá. Developer, bankéř či průmyslník vidí zisk a pro něj je schopen zlikvidovat naprosto všechno, přírodu i člověka. Neříkám, že se nenajdou výjimky, ale je jich příliš málo. Kdyby nebylo, nevypadalo by to s naší planetou tak bledě, jak dnes vypadá. Ekologická rétorika politiků je bohužel většinou jen zástěrka svinstva, které se na zemi páchá. V posledku se pro přírodu nedělá nic nebo skoro nic. Například dnes je důležité, abychom měli tanky a stíhačky. Všechno ostatní jde stranou.
Ekologicky etické jednání zahrnuje mnoho oblastí života, mezi nimi i způsob stravování. Co soudíš o konzumaci masa?
Konzumace masa je součástí většiny kultur. To znamená silný návyk. Je to svým způsobem droga. Mnozí tvrdí, že masitá strava je pro člověka nezbytná. Nevím. Jen upozorňuji na dvě skutečnosti. Za prvé na to, abychom se zamysleli nad tím, zda je duchovní dokonalost a svatost slučitelná se zabíjením jiných cítících tvorů a s vysoce sofistikovanou mašinérií masného průmyslu. A za druhé nad konkrétními statistikami, které dokazují, jak tzv. živočišná výroba likviduje naši planetu. Kdybychom si ty věci poskládali dohromady, pak bychom měli dospět minimálně k tomu, že konzumaci masa je nutno radikálně omezit.
Apely na sebeomezování dokážou vyvolat ostře odmítavé reakce. V našem křesťanském prostředí bychom jim mohli rozumět jako druhu postní praxe. Neměli bychom tedy více spojovat půst i s ekologickými tématy?
Samozřejmě. Půst obecně je vyjádřením postoje. Musí mít silnou vnitřní motivaci, jinak je to jen prázdné gesto, které kritizují proroci i Ježíš. Chceme zlikvidovat planetu? Pak se přežírejme čímkoli, jezme a pijme, stejně umřeme. Chceme obstát před Bohem a zachránit planetu pro další generace? Pak se postěme. Je to jednoduché.
V církvi častěji zaznívají obavy z poklesu porodnosti, nikoliv z přelidňování planety. Jak rozumíš slovům Písma: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a panujte?“
V církvi panuje určitá obsese, vyplývající z existující praxe umělých potratů a leckde i eutanázie. Tady je ale potřeba začít oddělovat a rozlišovat jednotlivé problematiky. Vystupovat proti potratům vůbec není v rozporu s uznáním toho, že lidstvo je povážlivě přemnožené a svými nároky a produkty dusí planetu. To jsou dvě různé věci. Podpora plození patří k mentalitě biblického člověka. Dnes je ale situace úplně jiná. Měli bychom především podporovat rodinu a dobré láskyplné vztahy. Je mi opravdu líto dětí, které se narodí nechtěné, do atmosféry nelásky, rodičům, kteří sami nejsou vychováni. To je zločin na člověku, který se už pak neřeší, ale ve společnosti se postupně znásobuje a vede k rozkladu.
Obálka knihy Žehnám veškeré Boží havěti
Autor: www.knihydobrovsky.cz
Slyším chválu na krásu Božího stvoření, ale příliš nezaznamenávám v prostředí církve zármutek nad mizením rostlinných a živočišných druhů. Pod posvátností života se tradičně chápe jen ochrana lidského života. Není toto vnímání příliš zužující?
Samozřejmě, že je. Podobá se to našim postojům v mnoha jiných oblastech. Je totiž jednoduché a velmi romantické opěvovat krásu Božího stvoření, ale obtížnější už je sundat růžové brýle a podívat se na hrozivou realitu. Tak jako příroda není jen krása, ale také smrt a rozklad, tak i naše vnímání by mělo evidovat to, co se skutečně kolem nás děje. To je ale už nepohodlné, protože by nás to zavazovalo něco udělat. Veškerý život je posvátný. Nejen proto, že je Božím dílem. Příroda je Matka, z níž se rodíme my sami. Bez ní bychom tady nebyli. Je nám přece jasné, že když matka nosí své dítě, tak s dítětem musíme chránit i matku, protože s matkou bychom zabili i dítě. S přírodou nám to už bohužel tak jasné není.
Jak je to vlastně se spásou mimolidských tvorů?
Tady opravdu záleží na tom, komu věříte. Když říkám, že ke spáse je určen celý vesmír a v nebi budou i zvířata, jsem sice v souladu s některými pasážemi Písma, ale našim teologům jsem k smíchu. Teologové totiž někdy zapomínají myslet srdcem, čímž spolehlivě obejdou Boha. Bůh přece není jen chladný kalkul a přísná logika. Kdyby byl, pak bychom neměli čtyři evangelia, která si někdy i odporují. Měli bychom jen jedno a v něm by bylo á plus bé rovná se cé. Tak to ale naštěstí není, protože to už by nebyl Bůh.
A na závěr konkrétní dotaz. Jaké jsou tvoje zkušenosti s provozováním ekologicky udržitelné fary, resp. jaká jsou tvá doporučení?
V současné době žádnou ekologicky udržitelnou faru nemám. Tuto zimu jsem musel postel přestěhovat pod palmu do obýváku a obývat jedinou místnost, ve které jsem topil. Jinde byla příšerná zima, rostly plísně po zdech a těšil jsem se na jaro. Vytápět plynovým topením celou faru by mohlo být v současné situaci pro farnost likvidační. Bylo by potřeba vyměnit okna, na střechu dát fotovoltaiku, tepelné čerpadlo, fasádu nechat porůst nějakými popínavými rostlinami, zadržovat dešťovou vodu, využívat více zahradu na pěstování zeleniny a mnoho dalších věcí. Od farníků jsem dostal kompostér, jeden farník pěstuje trochu rajčat a část zahrady nesekáme, aby hmyz dostal šanci. Tak alespoň nějaký krok se udělal, ale je to zatím strašně málo. Takže se nechlubím.
RNDr. Matúš Kocian, Ph.D., farář Římskokatolické farnosti u kostela sv. Matěje, Praha – Dejvice, kanovník kapituly Všech Svatých a rektor Duchovní správy pro akademickou obec České zemědělské univerzity v Praze. Narodil se v Trnavě, ale žil celý život v Praze. Přednáší ekologickou etiku na Katolické teologické fakultě v Praze. Nedávno vydalo Karmelitánské nakladatelství knihu rozhovorů Žehnám veškeré Boží havěti, Matúš Kocián v rozhovoru s Lukášem Senftem.
