Seznamka
Ilustrační foto: iniciativa Zastavit teenager sebevraždu
Autor: www.pixabay.com
Během uplynulých let na Slovensku spáchalo sebevraždu několik kněží. Redaktoři slovenského deníku Postoj.sk zjišťovali, co je za tím a jak tomu předcházet.
Přestože počet sebevražd podle statistik z dlouhodobého hlediska klesá, množství hospitalizací v poslední době stoupá a psychiatrická oddělení čelí akutním stavům. “Máme stále plno,“ uvedla před časem v rozhovoru pro deník Postoj primářka mužského oddělení Psychiatrické nemocnice v Pezinku Zuzana Repková.
Sebevražda je za všech okolností citlivé téma, v církevním prostředí obzvláště, protože až do roku 1983 církev zakazovala sebevrahy pohřbívat.
“V novém Kodexu kánonického práva v kánonech 1184 a 1185 nejsou zmiňováni sebevrahové mezi těmi, kteří jsou vyloučeni z církevních pohřebních obřadů nebo za které se nesmí sloužit zádušní mše svatá,“ vysvětlil pro Katolické noviny morální teolog Ivan Švandy.
Katechismus Katolické církve v bodě 2281 uvádí, že sebevražda je v „závažném rozporu s pravou láskou k sobě samému. Zároveň uráží lásku k bližnímu, neboť neprávem přetrhává pouta solidarity s rodinným a národním společenstvím a s lidskou společností, vůči kterým máme závazky. Sebevražda protiřečí i lásce k živému Bohu“.
Následující bod však doplňuje, že „těžké psychické poruchy, úzkost nebo velký strach před nějakou životní zkouškou, utrpením nebo mučením mohou zmenšit odpovědnost sebevraha“.
Věřící proto nemají ztrácet naději na věčnou spásu těch, kteří si vzali život. „Bůh jim může dát příležitost ke spasitelné lítosti cestami, které zná jen on sám. Církev se modlí za ty, kteří si sáhli na život,“ píše se v bodě 2283.
Kněží nejsou výjimkou
Myšlenky na sebevraždu se přitom nevyhýbají ani samotným kněžím. Naneštěstí se o činu veřejnost obvykle dozví až po jeho dokonání. Navíc nikoliv z oficiálních stanovisek diecéze, ale z médií. Diecéze se k takovým případům vyjadřují jen zřídka.
Na jedné straně je to pochopitelné vzhledem k probíhajícímu vyšetřování a ochraně soukromí blízkých, na druhé straně tvářit se, že problém neexistuje, nepomůže jeho vyřešení ani nezabrání jeho opakování.
Bývalý soudní vikář Spišské diecéze a farář v Dlouhé nad Oravou Jan Duda pro Svět křesťanství sdělil, že je legitimní, když se novináři ptají zástupců diecéze na příčiny sebevražd kněží. Samozřejmě s přiměřeným časovým odstupem od jejich úmrtí.
Za posledních deset let spáchalo sebevraždu na Slovensku minimálně pět kněží. Protože se jedná se o případy, které pronikly i do médií, skutečný počet může být ještě vyšší.
Tragická událost se stala roku 2022 v obci Stráňavy u Žiliny. Místní šestačtyřicetiletý kněz Pavel H. si podle vyjádření více na sobě nezávislých zdrojů vzal život sám. V létě toho roku měl slavit 10. výročí svého působení ve farnosti, jejímž administrátorem byl od roku 2012.
Diecéze byla ohledně tohoto případu zdrženlivá a o sebevraždě kněze neinformovala. Mluvčí Zdeno Pupík jen upozornil na ještě neukončené policejní vyšetřování. Gabriela Křemenová z krajské policie v Žilině pro Svět křesťanství uvedla, že „policie ke konkrétním osobám informace neposkytuje“. Informace zpřístupňuje pouze v případech, kde to „umožňuje stav konkrétní vyšetřované, objasňované, resp. prověřované věci“.
Při pohřbu kněze v rodném Zliechově pronesl kázání farář ze Strečna Michal Keblušek. “Odborníci a lékaři tvrdí, že člověk se může někdy dostat do zkratové situace, když si neuvědomuje své jednání a jeho následky a nemusí za ně nést odpovědnost,“ řekl.
Během pandemie spáchal sebevraždu i 47letý kněz Trnavské arcidiecéze Robert O. Zemřel v květnu 2020. Ve své poslední farnosti v Trnovci nad Váhom působil tři roky. Spravoval odtud i farnost Selice v děkanátu Šaľa.
O smutném konci tohoto kněze se doslechl i místní psycholog a psychoterapeut Karol Pollák ze Šale. Asi dva měsíce před jeho sebevraždou četl v regionálních novinách článek, ve kterém zmiňovali, že kněz během pandemie ochotně pomáhá lidem.
Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / Giuseppe Milo / Creative commons
„Velmi ho chválili, že jim nosil potraviny a staral se o ně. Tyto znaky nesvědčí o nějaké problémovosti. Choval se jako kněz, konal skutky milosrdenství,“ řekl Pollák pro Svět křesťanství. Dodal, že se mohlo jednat o snahu uniknout od problémů pomocí aktivismu.
Podle něho měl kněz psychické problémy už déle. „Neznal jsem ho osobně, viděl jsem ho jen na mších svatých, ale když jsem si o tom povídal s místním knězem, překvapilo mě, že ho to jakoby ani nezaskočilo. Je to ale jen můj pocit,“ domnívá se Pollák.
Mrtvého kněze našli i v roce 2017 v obci Bíňa v Novozámeckém okrese. Starostka obce uvedla pro Markízu, že 56letý Alexander Kassa se už delší dobu choval jinak než obvykle. „Určitě měl nějaké problémy, ale jaké, to vám neumím říct,“ uvedla starostka pro televizi Markíza.
Televize tehdy citovala i vyjádření Nitranského biskupství. „Netušíme vnitřní rozpoložení člověka, který si sáhne na život, a proto se s nadějí modlíme za spásu jeho duše. V tomto duchu budou provedeny i pohřební obřady,“ uvedlo biskupství v souvislosti s úmrtím kněze, který byl ve službě 20 let.
V roce 2013 si vzal život 41letý kněz Košické arcidiecéze Marko Makai, který ve vesnici Mokroluh u Bardějovy sloužil jedenáct let. V sedmnáctém roce kněžství se oběsil. Podle vyjádření médií trpěl depresemi, což částečně potvrdila i arcidiecéze. „Je to selhání, které bylo jistě způsobeno nemocí,“ informoval tehdy mluvčí arcidiecéze Jaroslav Fabián. Navzdory nepochopitelnému skutku, který nelze odsuzovat a zatracovat, budeme se za tebe modlit, protože jsi náš,“ řekl košický arcibiskup metropolita Bernard Bober při posledním rozloučení s knězem.
Medializován byl i případ 50letého faráře v Mariance u Bratislavy, který v květnu 2012 skočil z kostelní věže. Augustin Juraj Kardoš na místě zemřel. Soudní lékař tehdy vyloučil cizí zavinění. Farář měl údajně zdravotní problémy, které mohly souviset s prodejem církevních pozemků v této lokalitě.
Profesor Duda upozorňuje, že v současnosti se případy sebevražd kněží neposuzují tak přísně. „Pokud církevní představitel usoudí, že kněz měl problémy, může ho pohřbít normálním způsobem,“ říká Duda.
Věnovat více pozornosti výběru kněží
Z výše zmíněných případů může vyplývat, že sebevraždám předcházely psychické problémy, o nichž by podle Dudy nadřízení, v tomto případě biskup a děkan, měli být informováni.
V rámci prevence je nejpodstatnější samotná příprava kněze na jeho službu. Kandidáti by měli být psychicky vyrovnaní, bez duševních obtíží. Psychoterapeut Karol Pollák se domnívá, že výběru budoucích kněží je třeba věnovat více pozornosti. Pro některé může představovat volba kněžského povolání únik od problémů.
„Například homosexuálně orientovaný kandidát si může myslet, že ho celibát před vlastní sexualitou uchrání. Samozřejmě, uplatňovat náročná kritéria potenciálně ‚zralých osobností‘ při nízkém počtu zájemců není snadné. Ani ‚vhodní kandidáti‘ nemohou předem s jistotou vědět, co je v kněžském povolání čeká,“ uvažuje Pollák.
Každý seminarista absolvuje psychotesty celkem dvakrát. První před vstupem do semináře a druhý v pátém ročníku už jako kandidát na svěcení. Profesor Duda upozorňuje, že by se tyto posudky od psychologů měly detailně posuzovat. „Vysvěcen by měl být pouze zdravý muž,“ konstatuje. A později by se měly řešit i problémy, které vzniknou po svěcení.
Pokud představitelé diecéze o problémech vědí, měli by se o kněze více zajímat. Mohou pravidelněji využívat vizitace, při kterých navštěvují farnosti a poznávají blíže kněze a jeho farníky. Ještě častější by měla být komunikace děkanátu s kněžími.
Ilustrační foto
Autor: Unsplash / Camden & Hailey George
Podle Dudy se tyto skutečnosti zanedbávají. Proto se u kněží mohou objevovat různé problémy. „Péče o kněze je minimální, ne-li nulová,“ kritizuje Duda. „Korona nás prověřila. Pokud občas nezaklepali věřící a nezeptali se, že jestli něco jako faráři a kněží nepotřebujeme, tak z vrchnosti po nás ani pes neštěkl.“
Psycholog Pollák zdůrazňuje, že i kdyby byly případy kněží bojujících se sebevražednými myšlenkami vzácné, vzhledem k závažnosti problému je nelze podceňovat a ignorovat. „Člověk, který se pokusí o sebevraždu, často na své okolí působí jako pohodový. Když se to stane, všichni se diví a tvrdí, že by to zrovna od něho neočekávali. Lidé se sebevražednými myšlenkami nemusí vůbec působit jako nemocní. Své sociální role hrají dobře, někdy mohou vykazovat zcela opačnou image, dokonce projevovat smysl pro humor.“
V diagnostice psychických poruch, zvláště při sebevražedném chování, hraje klíčovou roli premorbidita osobnosti, tedy jaký byl člověk před propuknutím nemoci. „Příprava“ na vznik poruch probíhá již v raném dětství. Nezpracovaná zkušenost z dětství může člověka dohnat o několik desítek let později.
„Jistě, něco závažného se může přihodit před rozhodnutím sáhnout si na život, dlouhodobý stres, nečekané trauma… Někdo může mít k některým nemocem i určité osobnostní dispozice. Ale ani v tom případě není jednoduché rozlišit, co je dědičné, vrozené a co naučené,“ doplňuje Pollák.
Upozorňuje, že přehnaná očekávání věřících, že jejich kněz by měl být světec na zemi, mohou pro něj představovat zátěž a někdy se stát i spouštěčem psychických poruch.
„Ale to jen v případě, že on sám chce, třeba i nevědomě, působit na věřící jako svatý a jeho představy o svatosti jsou nepřiměřené. Perfekcionismus, nepřijetí vlastní hříšnosti mohou místo k svatosti vést k nemoci. Pokud nemáme o sobě přiměřený obraz, může nás změna ‚k horšímu‘ řádně zaskočit,“ vysvětluje Karol Pollák. Podle něho je nejlepší a nejbezpečnější prevence od kolébky, dokonce už v době, kdy je dítě ještě v těle matky.
Církev nabízí měsíční sabatický program pro vyčerpané kněze
Praktickou formou prevence může být program Holy-days pro kněze, který pořádá v Duchovním centru v Lukovém dvoře u Nitry kněz Andrej Darmo. V rozhovoru pro Svět křesťanství před časem přiznal, že sám si prošel vyhořením a zkušenost s ozdravným programem pro kněze ve Spojených státech ho přivedla k pořádání takových programů na Slovensku.
Měsíční pobyt pro tyto kněze není zaměřen na krizovou intervenci, ale spíše prevenci. Na webu je upozornění, že program není určen osobám v akutním stadiu psychického onemocnění.
Přestože je kapacita programu deset kněží, naplní se jen zřídka. Někteří kněží přijdou z vlastní iniciativy, jiné pošle biskup. „Na prvním turnusu jsme měli pět účastníků, naposledy čtyři. Na říjnový termín máme zatím přihlášeno pět lidí,“ říká Darmo.
Nejčastěji přicházejí kněží po dovršení čtyřiceti let. „V té době nastává krize středního věku, kdy člověk hodnotí a potřebuje se setkat sám se sebou. Přiznat si, že je jen člověkem, má i lidské potřeby, což bývá pro kněze velký problém. Neznamená, že když sloužím Bohu, nejsem člověk,“ konstatuje Darmo.
Na otázky v souvislosti se sebevraždami reagoval, že s těmito problémy zápasí i jiné profese a nemusí být přínosné, aby o tom mluvila celá společnost. „Nejsem si jist, zda by právě kněží měli být privilegovanou skupinou, jejíž zápasy se mají řešit na veřejnosti.“
Podle něho je spíše třeba, aby o tom kněží mluvili mezi sebou. „Na našem děkanátním setkání jsme o těchto otázkách debatovali a bylo to podnětné a velmi otevřené,“ odpověděl s tím, že k tématu nehodlá detailněji vyjadřovat.
„Chci stát při svých bratřích a poskytovat jim prostor pro vyprávění jejich příběhu. Dát jim prostor pro reset a načerpání sil tak, jak je tomu i v jiných zemích, kde se sabatické programy realizují již několik desetiletí.“
Podle slovenského deníku Postoj.sk přeložila Lenka Kateřina Tetivová. Ilustrace redakční
