Seznamka
Pavel Kuneš
Autor: nemocnicemesice.cz
Před deseti lety jsem byl při jedné mši sv. přítomen nikoli jako předsedající nebo koncelebrant, ale jako jeden z mnohých. Když jsem přicházel v řadě k přijímání, najednou jsem si všiml námahy kněze udržet v jediné ruce patenu s proměněnými hostiemi a současně kalich s Krví Páně. Nemohl jsem věřit svým očím. Před chvílí se konalo slavné pozdvihování každé způsoby samostatně, se zvoněním zvonků, a teď jako by o nic tak velikého nešlo. Je to nejvzácnější, co máme, a najednou stačí pouze šikovnost, aby ani jedna nádoba neupadla! Zdálo se mi to velmi neuctivé, proto jsem řekl podávajícímu knězi: Mně stačí pouze „pod jednou.“
Řekl jsem to ovšem s bolestí v srdci. Byla to nejspíš výjimka. Vždyť k takové neúctě nemusí docházet. Už v roce 1997 vyšla Instrukce, podepsaná 8 vatikánskými kongregacemi, např. i kardinálem Ratzingerem, o účasti laiků na bohoslužbách (tiskem ČBK 2001). Tam se píše (a odvolávají se na Kodex církevního práva už z roku 1983!), co má kněz v podobném případě udělat.
Teď jsem otevřel nové číslo Katolického týdeníku (41). Jsou tam dvě stránky věnované odpovědím z Vatikánu. Nevěřícně koukám na nádhernou fotografii na str. 6. A barevné na bílém, hle: dělá tu ekvilibristiku ještě někdo dneska. Možná to je stará fotka, krajky byly obvyklé v rokoku, taky před koncilem. Jenomže, jedná se o podávání podobojí, musí to tedy být fotka ze současnosti. A opět to, co mě kdysi v onom kostele zarazilo. I tady kalich s proměněným vínem i obětní miska jsou našikmo, tomu nejvzácnějšímu není dopřána ani základní důstojnost, svislá poloha!
Je to formálně krásná fotka, a přesně se hodí k obsahu obou celostránkových textů. Na str. 6 odpovídá vatikánské dikasterium (něco jako ministerstvo, dříve kongregace) pro nauku víry na dotazy ČBK, které se uvolil podepsat kard. Duka. Jako by tytéž otázky některých našich biskupů nebyly dávno zodpovězeny už sv. Janem Pavlem II. nebo papežem Františkem. A na protější str. 7 musí dokonce sám papež ztrácet čas, aby vysvětloval několika kardinálům cosi podobného, jako že 5 a 5 je opravdu 10, i když jim to nenapsal do sešitu každému zvlášť.
Ani nemusíte číst dost pozorně, abyste si všimli, jaké je to ponížení pro papeže, když žákům deváté třídy musí vysvětlovat látku z první třídy.
