Seznamka
Generální sekretář SRC Jerry Pillay
Autor: Wikipedia.org / Peter Williams
Náboženství a politika se vzájemně ovlivňují. V minulosti každé spojení trůnu a oltáře skončilo pro církev kompromitujícími fakty a často přímo katastrofou. V Evropě se poslední „státní církve“ oddělují od státu, i když už dávno nemohou ovlivňovat politická rozhodnutí. Tento pozitivní trend však neplatí pro všechny církevní organizace. Jedním z příkladů je ústřední výbor Světové rady církví (SRC). Je všeobecně známo, že zvláště od roku 1961, kdy do této ekumenické organizace vstoupila Ruská pravoslavná církev, do řídících struktur vstoupili agenti KGB. Za pomoci dalších „prověřených“ zástupců církví socialistického bloku (např. generální biskup slovenské evangelické církve a. v. Jozef Michalko, prof. J. L. Hromádka a děkan evangelické teologické fakulty v Praze, biskup maďarské reformované církve Karoly Tóth, čínský biskup Ting a mnozí další), byla prosazována komunistická perspektiva vidění světa. Z období totality pod sovětskou diktaturou je možné číst mnoho ekumenických dokumentů, které se přímo předhánějí v házení bláta na západní země a vychvalování socialistických vymožeností. Je pravda, že v sekretariátu SRC jim často sekundovali marxisticky orientovaní teologové církví západní Evropy a Ameriky.
Po revoluci v roce 1989 bylo možné mít naději, že se v SRC mnohé věci změní. Postupně tam vstoupily další církve. Zvláštní je, že sekretariát se v některých svých prohlášeních příliš nezměnil a dál do jednotlivých funkcí volí lidi, kteří jsou ovlivněni optikou podivných politických postojů. To platí i o generálních sekretářích této světové organizace.
Jako příklad je možné uvést vztah SRC ke Kubě. Několik let pořádala Ekumenická rada církví v ČR finanční sbírky pro pomoc křesťanům na Kubě. Před rokem 2009 vyslala zástupce na Kubu, aby byla předána finanční pomoc a monitorována náboženská svoboda. Kubánskou opozici podporoval i prezident Havel, který se angažoval v zápase o svobodu a vytrvale upozorňoval na totalitní praxi některých států. Čeští zástupci navštívili některé církve a také osobně potkali „Dámy v bílém“, což jsou původně manželky po léta vězněných politických a církevních pracovníků, které dál pokračují v zápase o demokracii. Dlouhodobě měla své kontakty a organizovala pomoc disidentům na Kubě Českobratrská církev evangelická. Z první ruky jsme měli informace o pronásledování křesťanů na Kubě. Ve stejné době jela na Kubu delegace SRC. Její referentka poté navštívila Prahu a hovořila o tom, že žádnou perzekuci neviděla a náboženská svoboda na Kubě je zcela v pořádku.
V prosinci loňského roku (17. - 19. 12. 2023) navštívil Kubu nový generální sekretář SRC Rev. prof. Dr. Jerry Pillay. Jeho dojmy z Kuby jsou pozoruhodné. Měl možnost v přátelském duchu pohovořit s kubánským prezidentem. Výsledkem byla přislíbená podpora proti finanční blokádě Kuby ze strany USA a vynětí Kuby ze seznamu zemí podporujících terorismus. To Pillay nazývá „prorockými hlasy naděje, spolupráce a vzájemného respektu“. Pillay také vyjádřil ocenění náboženské svobody na Kubě. K jeho postoji, jak stojí v prohlášení, stačilo, že viděl na Kubě velkou sochu Krista. Podle jeho mínění by to přece nemohlo být tam, kde je náboženská nesvoboda. Je toto slepota, naivita nebo vliv jisté politiky na funkcionáře církevní organizace? Pillay je duchovním Presbyteriánské církve Jihoafrické republiky. Tato země dosud ani neodsoudila ruskou agresi vůči Ukrajině. Pokud by někdo posuzoval náboženskou svobodu v Československu v dobách totality podle soch Krista a podle množství kostelů, musel by si myslet, že je zde přímo v té nejsvobodnější zemi.
Je možné být takto zaujatý a naivní v dnešní době? Nepřipomíná to např. historii zástupců Červeného kříže, kteří v roce 1944 navštívili terezínské ghetto? Ti, kteří měli chránit životy, zdraví a důstojnost člověka, se tehdy nechali zcela oslepit Hitlerovou propagandou. Terezínské ghetto označili jako příkladné, a přitom v té době už nacisté zahubili miliony Židů a tisíce z nich zemřely v samotném Terezíně.
Může takto zcestná politika oslepit přemýšlející lidi? Pokud by takto ve své naivitě naletěl člověk, který se poprvé setká s neznámým politickým zřízením nebo poprvé vyjede do zahraničí, snad by bylo možné to omluvit nezkušeností. Je mi líto, ale u Světové rady církví to možné není. Její profesionální dlouholetí pracovníci by měli mít soudnost a schopnost poznat náboženskou svobodu od falešného zakrývání reality. SRC se dodnes nedokázala jasně vymezit ve vztahu vůči Ruské pravoslavní církvi, jejíž vedení vytrvale podporuje Putinovu diktaturu a vedení války proti Ukrajině.
Světová rada církví má nepochybně také přínosné výsledky a v jednotlivých církvích celou řadu kvalitních pracovníků. Je zde však dlouholetý problém. Téměř po celou dobu existence SRC od roku 1948 je vidět jistá disproporce mezi členskými církvemi a ústředním výborem a sekretariátem SRC. Často mi připadá, že se místní jednotlivé církve nezajímají o postoje vedení SRC. Např. u nás v ČR (Českobratrská církev evangelická, Církev československá husitská, Pravoslavná církev a Slezská evangelická církev a.v.) to vypadá, jako by se církve nezajímaly o to, kdo je reprezentuje a jak hlasuje v jednotlivých grémiích. Místní církve přece mají zkušenost s přetvářkou a s ideologickou indoktrinací a dovedou poznat, kde je náboženská a politická svoboda a kde je faleš a podvod. Jestli se Generální sekretář SRC dá opít rohlíkem při setkání s prezidentem a náboženskou svobodu na Kubě posoudí podle sochy Krista, kterou tam viděl, pak jsou zde jistě také ti, kteří by mohli vidět lépe. Jestli Valné shromáždění SRC v Karlsruhe nedovedlo odsoudit vazalské vztahy Ruské pravoslavné církve ve vztahu k politice Kremlu, pak by se měli ozvat jiní svou korekcí. Nečinnost a lhostejnost členských církví nechává v řadě politických postojů tuto velkou organizaci setrvávat v bludu.
SRC se od svých počátků zasazovala o mír ve světě. Ve většině svých prohlášení o míru stále mluví. Dnes je velmi zpozdilá v identifikaci útoku agresora na Ukrajinu a pojmenování „této speciální vojenské operace“ jako imperialistické války. Vyslovuje se pro zastavení válečné operace v Gaze, ale nestaví se za propuštění Izraelců unesených Hamásem. Kubu označuje za zemi s náboženskou svobodou. Dlouhodobé ovlivnění marxistickou ideologií křiví pohled na realitu. Kde je přínos členských církví, které mají zkušenost socialismu a jeho Potěmkinových vesnic? Jak dlouho bude vedení SRC zavírat oči před omezováním náboženské svobody v Rusku? Kdy budou mít odvahu nastavit Ruské pravoslavné církvi zrcadlo a povědět, že podporovat „Ruski mir“ znamená podporu fašistické ideologie ruským pravoslavím?
Pavel Černý je emeritní předseda Ekumenické rady církví v ČR a emeritní předseda Rady Církve bratrské.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
