Seznamka
Norbert Schmidt při uvedení Křížové cesty z Krickerhau
Autor: Petr Neubert
Skoro přesně před rokem jsem na ochozu kostela sv. Kateřiny ve slovenské Handlové poprvé spatřil několik poškozených tabulí křížové cesty, kterou teď kompletně vystavujeme u nás v presbytáři. Pátral jsem v tomto malém karpatském městečku po jedné ztracené stavbě. Slavný architekt Rudolf Schwarz během druhé světové války totiž zdejší kostel radikálně přestavěl, a to v duchu nejmodernějších myšlenek katolické liturgické obnovy. Schwarz byl blízký přítel a spolupracovník teologa a velkého Evropana Romana Guardiniho.
Z této doby jsem na místě už ale nenalezl skoro nic. Vlastně jen tuto zraněnou křížovou cestu. To byla první věc, která mě tehdy tváří v tvář proděravělým zastavením s Šimonem z Kyrény nebo Veronikou, která podává Ježíši roušku, napadala.
Druhá asociace mířila úplně jinam. Vybavil se mi totiž okamžitě i současný rakouský umělec Arnulf Rainer, který pracuje s přemalbami historických děl. Přemalovává staré tisky nebo reprodukce, a to energickými drsnými až destruktivními gesty. Přetváří stará Ukřižování nebo výjevy mučednictví svatých. A to ne proto, aby se historickým výjevům vysmíval nebo je deklasoval. Ale naopak - aby je cíleně zbavil znejasňující navrstvené krusty, aby jim vrátil dramatičnost a naléhavost, aby vykřesal smysl, obsah, který je v nich uschován a jemuž už leckdy vůbec nerozumíme. Takové Ukřižování nebo křížová cesta totiž nejsou žádná výzdoba. Nejsou to nevinné obrázky, které by měly zkrášlovat naše sakrální prostory nebo naše byty. Jsou to výjevy popravy, dehonestace člověka, obrazy agrese a utrpení. Arnulf Rainer je snad jediný žijící umělec, který za své dílo obdržel z rukou kardinála katolické církve i čestný doktorát teologie. No a já jsem si na té empoře v Handlové pomyslel: Milý pane Rainere, kdybyste viděl, co právě vidím já, jen byste stejně tiše sklopil zrak. Tady tu vaši práci už někdo odvedl za vás.
Zároveň jsem si ale hned uvědomil, že je ten příměr v něčem dost podstatném zavádějící. To, co máme před sebou teď už i u nás v presbytáři, totiž není žádný umělecký záměr, jak výtvarně aktualizovat starobylý příběh. Je to otisk reality, přímý svědek válečné agrese a brutálního násilí. Svědek života, víry a tragického osudu konkrétních lidí.
Ten den, před necelým rokem, jsem v Handlové ještě navštívil paní Hildu Radovskou, energickou devadesátiletou dámu. Vyprávěla mi, jak jako dvanáctiletá holčička zažila na konci druhé světové války bombardování města a kostela. Byla zrovna na mši – toho 26. března 1945, když se k Handlové blížila fronta a sirény ohlašovaly nálet. Všichni se utíkali schovat. Ale Hilda zůstala stát na dřevěném kůru. Už se nedostala do bezpečí, do místnosti ve věži kostela. Bylo tam plno. Zůstala na dřevěné empoře, když do jižní lodi spadla letecká puma a explodovala. Tlaková vlna odhodila Hildu po schodech dolů až na podlahu kostela.
Teprve s odstupem, na základě archivních fotek, mi došlo, že malá Hilda stála těsně za kovovými tabulemi s křížovou cestou, které neslo dřevěné zábradlí empory. Všimněte si pak v kostele, že obrazy, které se nacházely blíže výbuchu, jsou střepinami perforované nejvíce. A hned za těmi tabulemi stála dvanáctiletá Hilda. Jako zázrakem přežila. Možná to byly právě plechové tabule křížové cesty, které jí zachránily život.
Tímto vyprávěním chci mimo jiné také naznačit, že se příběh handlovské křížové cesty začal skládat dohromady během posledního roku pomalu a postupně. Před rokem dokonce ani nebylo jasné, kde přesně se původně křížová cesta v kostele nacházela. Ani paní Hilda Radovská to nevěděla. Brzy ve mně proto uzrálo přesvědčení, že všemu tomu objevování ještě trochu pomůžeme: Křížovou cestu si půjčíme a kompletně vystavíme u nás u Salvátora. A budeme pozorovat, co se stane.
Celá desetiletí odpočívala handlovská cesta kříže zapomenutá na půdě tamní sakristie. Až asi do roku 2020, kdy Handlovští umístili na kůru kostela 14 nově nalezených tabulí. A jsem rád, že tu je dnes s námi také paní Helena Galbavá, která je zachránila.
Křížová cesta z Krickerhau u Nejsvětějšího Salvátora v Praze
Autor: Petr Neubert
Znovu připomínám: v našem presbytáři Nejsvětějšího Salvátora je od dob druhé světové války, tedy po více než 80 letech, kompletní Křížová cesta z Krickerhau – všech původních 28 obrazů – vystavena poprvé.
Rád bych na tomto místě vyzdvihl především pomoc současného handlovského faráře P. Andreje Porubského, který byl mému nápadu od začátku nakloněný a co mohl, vše podporoval. A také pomoc Jany Oswaldové z památkového úřadu v Prievidzi, Ondreje Pösse z bratislavského Muzea karpatských Němců, historika umění Mariuse Winzelera z Drážďan a v neposlední řadě salesiána Michala Žáka ze Žiliny. Bez nich a mnohých dalších by se náš příběh neposkládal až do současné podoby.
Co jsme tedy k dnešnímu dni zjistili?
Cyklus 28 tabulí znázorňuje výjevy z Ježíšova života, ale současně jde i o praktickou modlitební pomůcku. V tomto ohledu a ve svém rozsahu je cyklus nezvyklý a poměrně ojedinělý. Výjevy totiž ikonograficky sledují modlitbu růžence a klasickou křížovou cestu. Série začíná pěti růžencovými „radostnými tajemstvími“. Pak následuje „bolestný růženec“ – ten je právě kombinovaný s pašijovým příběhem –, konec tvoří pětice „slavných růžencových tajemství“. Připravili jsme i názorný leták, na kterém lze vše přehledně identifikovat.
Křížovou cestu dodal církevní malíř – farní kronika používá pojem Kirchenmaler – Ludwig Schramek z Banské Štiavnice. Malby na plechu vznikly u příležitosti celkové rekonstrukce interiéru kostela sv. Kateřiny v roce 1926. Jde o historizující malbu podle dobové ikonografické předlohy. A tady se znovu, právě teď, ocitáme přímo uprostřed příběhu znovuobjevování. Předevčírem jsme totiž díky upozornění přátel zjistili, že předlohu handlovské křížové cesty lze identifikovat zcela přesně. Na Popeleční středu jsme to ještě nevěděli! První verzi namaloval profesor náboženské malby na Akademii výtvarných umění v Mnichově Martin von Feuerstein v roce 1898. A to pro kostel sv. Anny v bavorské metropoli. O rok později vydali benediktini v Einsiedelnu album černobílých reprodukcí této křížové cesty, které se stalo předlohou pro mnoho kopií od Švýcarska až po Slovensko. Feuersteinem se inspiroval i Ludwig Schramek.
Původně se obrazy v Handlové nacházely vedle sebe, jeden vedle druhého, na dřevěné empoře v původní gotické lodi kostela. Empora obepínala prostor ve tvaru písmene „U“, takže celou loď tím pádem lemoval i jakýsi zbožný komiksový pás. Primární cíl byl, jak už jsem uvedl, praktický: modlitba a názorná didaktika. Nejedná se tedy z uměleckého hlediska o nějaké výjimečné dílo, ale o svéráznou ukázku tehdy běžné solidní církevní produkce vyrobené podle konzervativního akademického vzoru. Vidíme před sebou ukázku doznívání historických neostylů dlouhého 19. století, které, jak známo, neskončilo v katolické církvi v roce 1914, ale až se smrtí Pia XII. v roce 1958. (Pro některé neskončilo 19. století dodnes. Ale to nechme v závorce.)
Handlová byla před válkou německé město, většinu jeho obyvatel tvořili karpatští Němci a ti svému domovu neřekli jinak než Krickerhau. Proto jsme zvolili i ten zkrácený název pro všech 28 tabulí – Křížová cesta z Krickerhau. Za války kostel v Handlové, jak jsem už zmínil, radikálně přestavěl Rudolf Schwarz. A křížová cesta – už ale jen oněch 14 klasických tabulí – se ocitla v novostavbě na zmenšené empoře.
Chvíli tak vedle sebe koexistovala nejen gotika s nejsoučasnější moderní architekturou, ale i to nejkonzervativnější s tím nejprogresivnějším katolickým uměním své doby. Oboje ale stihl po roce 1945 na dlouhou dobu stejný osud: Zničení a zapomnění.
Zásah bomby nebyl pro kostel tak devastující, jak by se mohlo zdát. Byť při něm bohužel přišel o život slovenský kaplan Štefan Bičaník. Výbuch poničil „jen“ vybavení ještě ne zcela dostavěného interiéru a malou část nové lehké dřevěné střechy. Fatální pro kostel, lidi a město byl až následný poválečný odsun. Skoro všichni karpatští Němci byli ze své tradiční vlasti po válce vyhnáni. A starou gotickou i zbrusu novou loď kostela nakonec v padesátých letech strhli komunističtí dělníci.
Křížová cesta z Krickerhau, V. zastavení, detail
Autor: Norbert Schmidt
Křížová cesta – ve svém neobvyklém celku jistě působivá – je tedy především ohromujícím svědkem tragických událostí krvavého 20. století. Je dnes určitě něčím o hodně víc než jen ukázkou církevního pedagogického umění. Teprve celý ten příběh, otištěný do křížové cesty, stopy válečné agrese, která stupňuje agresi zobrazeného pašijového dění, smrtelná zranění z druhé světové války, symbolické zhmotnění utrpení, ale i viny mnoha lidí a také nespravedlivého vyhnání – až celý tento komplexní soubor a kontext dělá z handlovské křížové cesty něco skutečně výjimečného, fascinujícího a nadmíru cenného.
Instalace staré křížové cesty v našem akademickém kostele je tak trochu úkrokem stranou z cyklu intervencí současného umění, ale rád bych připomněl, že už jsme tu podobné „intervence“ se starým uměním měli. Vzpomeňme na výstavu gotické hlavičky Krista z Getsemane nebo jak jsme pohybovali s barokním oltářním obrazem Jana Jiřího Heringa při jeho restaurování. Zacházeli jsme s oběma historickými díly – stejně jako nyní s handlovskou křížovou cestou – úplně současným způsobem.
A u toho bych ještě rád vyzdvihl jednu věc, kterou už z naší salvátorské zkušenosti dobře známe.
Významy intervencí nejsou dány jen záměrem autora nebo kurátora, kontextem našeho jezuitského kostela nebo předporozuměním a zkušeností, s nimiž na dílo divák hledí. Vyznění ovlivňují i aktuální události. Tak například při intervenci Pavla Mrkuse, při které se na strop lodi našeho kostela promítal valící se proud vody, nešlo na podzim 2015 nemyslet na právě se stupňující katastrofu, kdy mnoho uprchlíků umíralo bez pomoci ve vlnách Středozemního moře. Nikdo tuto asociaci při jarní a letní přípravě intervence nezamýšlel a ani nemohl zamýšlet. A ještě jiný příklad: Kyvadlo Josefa Pleskota zamrzlo na rok v prázdném kostele během pandemie Covidu-19, a tak se nechtěně stalo až jakýmsi symbolem tohoto zastaveného, z kloubů vymknutého času. I to nebylo ani náhodou v intencích autora.
Stejně tak při pohledu na desky Křížové cesty z Krickerhau, které proděravěly šrapnely z letecké pumy, nelze dnes nemyslet na současné válečné konflikty, o kterých jsme si mysleli, že už se nikdy do naší blízkosti nevrátí. A najednou je máme tady těsně za dveřmi – na Ukrajině, na Blízkém východě, v Africe...
Umění – nové, ale i to staré! – dokáže někdy až burcujícím způsobem samo od sebe nastavovat zrcadlo také naší aktuální současnosti.
Umění ale dokáže také spojovat, jak dnes dokládá i přítomnost přes padesáti poutníků z Handlové tady u nás u Salvátora. A také ona rozsáhlá spolupráce mnoha lidí a několika institucí napříč Střední Evropou. Bez této velkorysé pomoci by totiž instalace Křížové cesty z Krickerhau v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze vůbec nebyla myslitelná.
Autor je architekt, redaktor revue Salve a vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Je kurátorem postní instalace Křížové cesty z Krickerhau v akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze.
Více informací o instalaci i bohatém doprovodném programu najdete na:
https://www.farnostsalvator.cz/clanek/3327/postni-intervence---krizova-cesta-z-krickerhau
https://ctu-uk.cz/krizova-cesta-z-krickerhau
https://dominikanska8.cz/akce/620/krizova-cesta-z-krickerhau
