Když se mluví o strategii kanonizací a blahořečení, obvykle se nám vybaví papež Jan Pavel II., který za svůj pontifikát kanonizoval více mužů a žen než všichni papežové před ním. Jednalo se o součást vědomé pastorační strategie, která nechtěla vyhradit téma svatosti pro elitu, ale využít ho jako orientační prostředek pro křesťany všech vrstev a profesí. Jan Pavel II. však nebyl prvním papežem 20. století, který využil kanonizace jako součást strategie mobilizace věřících. Před ním používal tento prostředek v době totalitních ideologií zejména Pius XII.