Jean Galot SJ / 18. 12. 2001
Konec světa znamená zmizení světa v jeho současné podobě. Udělá tak místo „všemu“ zcela novému: „všemu“ zcela identickému s lidstvem definitivně shromážděným v Kristově životě a lásce. Materiální svět bude existovat v prvcích, které se integrují do dokonalého rozvoje lidstva.
Jean Galot SJ / 17. 12. 2001
Naděje na věčný život je vlastní lidstvu. Nemohla by se rozvíjet ve stvořeních čistě materiálních. Jen lidé ve viditelném světě, mohou být vedeni touto nadějí. Ale tatáž naděje je obrácena k tělesné přeměně, určená, aby získala lidskému bytí naplnění určení, jehož není dosaženo jen povýšením duše k božskému životu.
Jean Galot SJ / 14. 12. 2001
Zůstává však problém: v díle smíření a obnovení pokoje, hymnus snad znamená, že „věci“, existence světa nižší člověku, jsou zahrnuty do přeměny? Chtěl sv. Pavel uvést, že smíření se týká zvířecího světa, rostlinného světa a neživé hmoty?
Jean Galot SJ / 13. 12. 2001
Ve třech textech, které oznamují nová nebesa a novou zemi, se tedy nejedná jednoduše o proměnu, která by zachovala podstatu současných nebes a současné země, ale o nahrazení. Nynější nebe a země musejí zmizet nebo být zničeny...
Jean Galot SJ / 12. 12. 2001
„Stvoření“ označuje tedy lidstvo, které očekává budoucí slávu a které si především přeje plnější projev božího synovství. Text neodkazuje na materiální svět, ani ne na bytí nižší člověku.
Klíč k odemčení celé situace drží v rukou pražský arcibiskup. Stačilo by, aby požádal Jaroslava Brože o stažení žaloby a ukončení obstrukcí. Od Jana Graubnera, který v celém sporu dlouhodobě podporuje křídlo odvolaného děkana však takovou věc lze očekávat jen stěží.
Nevím, zda synodální proces přináší českým katolíkům spíše zklamání nebo povzbuzení. Jistě motivoval alespoň některé katolíky k aktivitě a přispěl k onomu poznání, že „my jsme církev“, k zážitku, že církev není nějaká vnější instituce, kterou navštěvujeme, ale že ji spoluvytváříme reálně a konkrétně.